Na markýze Švandova divadla na Smíchově se tři dny místo názvů představení vyjímal nápis Black Lives Matter (Na životech černých záleží). Překvapilo vás jako člověka pohybujícího se v umělecké branži, ať už jako producent či dramaturg, že divadelníci s takovou akcí přišli?
No, u divadelníků, zvláště těch politicky angažovaných, mne nic překvapit nemůže. Za socialismu, zvláště v padesátých letech, angažovaní divadelníci jezdili ve svazáckých stejnokrojích za brigádníky, a tam jim zpívali budovatelské písně a recitovali budovatelské básně, aby podpořili jejich odhodlání budovat socialismus. Tohle je v principu to samé. To, co mne nikdy nepřestane překvapovat, je ovšem to, jak tito lidé používají majetek, který jim nepatří, k politické propagandě. Pokud by se jednalo o soukromý majetek pana Hrbka, ať si na něj dává co chce. Toto divadlo je dotované z veřejných prostředků, a tudíž z daní všech a ani ta písmenka na markýze nepatří panu Hrbkovi, ale má je – předpokládám – řádně evidované v majetku a účetnictví divadla. Pokud na tom pracovali techničtí zaměstnanci divadla, pak doufám, že nepoužili žádná zařízení divadla, nespotřebovali žádnou elektrickou energii a tak dále, neboť to vše platí daňový poplatník, a ten má velmi různé politické názory. Pokud tuto propagandu ovšem dělal osobně pan Hrbek z materiálu, který nakoupil ze svého, pak je to jiná věc. Vím, že náklady nebyly zcela jistě vůbec vysoké, ale jde o princip.
Zase jsme ale u toho, že jsou to opět herci. Také tady máme ovšem malíře, grafiky, fotografy, spisovatele, básníky, sochaře, architekty. O nich nic neslyšíte a já si myslím, že je to proto, že tito lidé nesou za svoji samostatnou práci odpovědnost, podnikají sami za sebe, účastní se různých soutěží a výběrových řízení, což vede k přemýšlení a odpovědnosti. Herec je členem nějakého kolektivu, kde se ztratí, pokud se mu něco nepovede a navíc se o něm musí vědět. Toto byla kromě politiky taktéž PR akce. Nejsem proti tomu, aby herci vyjádřili svůj politický názor, ale za své peníze a jinde než v divadle, které je placeno z veřejných zdrojů, nepatří jim a mají jej propůjčené.
Psali jsme:
Ředitel divadla Daniel Hrbek v rozhovoru pro server Lidovky.cz přiznal, že ho zaskočil vysoký počet nenávistných reakcí. Čemu byste je přičetl?
Nevím jaké komentáře má na mysli. Víte, pokud někdo řekne, překvapily mne nenávistné komentáře, pak je musí mít zdokumentované a říci také to „b“. Tedy ukázat je, aby se lidé sami přesvědčili, že jsou skutečně nenávistné, nebo že je to jen názor, který se rozchází s názorem a cítěním pana Hrbka. Nebo se mu možná nelíbí forma, nevím. Tzv. liberálové si velmi zvykli používat na vše, s čím nesouhlasí, nálepku nenávistný, rasistický, fašistický, xenofobní a mnohdy ani netuší, co to vlastně znamená, a dávají to do souvislostí, nad kterými zůstává rozum stát. Jde o škrábání se levou rukou na pravém uchu, vlastně jen o manipulaci, překrucování, spojování nespojitelného. Ve skutečnosti se však může jednat o zcela pravdivý názor, byť může být třeba vyjádřen nějakou expresivnější formou. Takže až pan Hrbek předloží, co má skutečně na myslí, pak se lze o tom bavit. Také samozřejmě musí předložit to avizované množství, kdy pod množstvím si může každý představit úplně něco jiného.
V této souvislosti vzpomenu vtipnou historku, kdy mne v minulých dnech cenzor na Facebooku zablokoval na 24 hodin za prý nenávistný názor. Přitom to byl obyčejný můj pravdivý a zcela niterný drobně filozofický pohled na vyjadřování jakéhosi člověka na DVTV, kde jsem slušnou, ale jasnou formou vyjádřil, že nikdo nemůže nikomu jakkoli vnucovat přijímání jakýchkoli jeho názorů na jeho pohlaví, nebo dokonce chtít, aby se takovému názoru druhá osoba podvolila a ztotožnila se s nim, a tak vlastně spolupracovala na něčem, s čím nesouhlasí. Moje reakce na cenzora byla taková, že jsem mu napsal, že takto tedy ne, nikdo mne nebude omezovat v mých názorech a likvidovat tak v důsledku krok za krokem demokracii. Během tří minut byl můj názor zpět, blokace odstraněna a vzápětí dorazila omluva.
Psali jsme:
Pan Hrbek může tudíž žít taktéž v nějakém takovém obdobném cenzorském bludařství a jeho tvrzení nemusí být vůbec pravdivé. I když ono to možná není bludařství cenzorské, ale bludařství nahlašovatelů, které potom zpracuje nějaký počítačový program. Když se pak k tomu dostane člověk, slušný člověk, jehož cílem není ničit podstatu demokracie, tedy svobodnou diskuzi a výměnu názorů, pak rozhodnutí stroje ovlivněné nějakým hromadným náletem těchto nahlašovatelů zvrátí. Nebo může být tvrzení pana Hrbka pravdivé, ale musí nejprve ty komentáře veřejně předložit a definovat to množství, abychom věděli, o čem je vůbec řeč. Tohle nesouvisí s panem Hrbkem, ale, bohužel, pravda je taková, že různé menšiny si zvykly žít v bludu, že jejich názor je svatý grál a každý regulérní svobodný názorový odpor je nenávist. Tím pochopitelně škodí pouze sami sobě, neb většinová veřejnost toto nepřijímá a velmi jí to vadí. Pravdou je, že menšin zneužívají různé neziskové organizace, které mluví za tyto menšiny, a ne vždy v souladu s nimi a ve skutečnosti svoji agresivitou a přehnaným tlakem těmto menšinám škodí.
Psali jsme:
Mezi těmi reakcemi byla i připomínka, že když v Londýně na ulici ubodali mladého vojáka bělocha lidé tmavé barvy kůže, tak divadlo s nápisem Na životech bílých záleží nepřišlo. Proč má být pro lidi v Česku život černého Američana s kriminální minulostí cennější než život bělošského britského vojenského kadeta?
Záleží na úplně každém životě, na černém, bílém, mimozemském, na úplně každém bez rozdílu. A žádný život není cennější než ten druhý.
Co se týče pana Floyda, nikdy jsem s ním nebyl na kafi, ani na pivu, takže je těžké se k této osobě vyjadřovat. Jediné, co mohu, je důvěřovat, že alespoň něco z mediálních výstupů se blíží pravdě, ale je to otázka, neb novináři před třemi týdny vůbec netušili, že někde nějaký Floyd žije, čili jejich informace jsou takové, jaké mohou být.
Pokud vycházím z těchto mediálních výstupů, tak pan Floyd se již mnohokrát potkal se zákonem, při zatýkaní prý byl plný drog, měl nějaké nemoci, které jej v této situaci mohly ohrožovat. Nevím jak proběhlo zatýkání, záznam jsem viděl jeden, pokud to byl záznam tohoto zatýkaní, a ten člověk na tom záznamu očividně nespolupracoval. Nevím, zda bylo záměrem policie někoho zabít. Soud o tom, pokud vím, zatím nerozhodl.
Nicméně je jasné, že Amerika díky svojí rozsáhlé multikulturnosti má problém, stejně jako mnohé západní země Evropy. Policie je tam tvrdá, protože být tvrdá musí.
Nicméně to, co z toho vzniklo, nemá s panem Floydem vůbec nic společného. Aktivisti, Demokratická strana, anarchisti, Antifa a samozřejmě různé politické neziskovky a manipulující média situace ihned zneužili k protestům vůči Trumpovi a vůči současné americké politice. Výsledek bude stejný jako vždy, Trump posílí, protože sdílí hodnoty většiny Američanů. A druhá strana odhalila ještě ve větší nahotě, že není partnerem k diskuzi, ale je jen zneužívačem všeho, co zrovna přijde pod ruku. Vládu takovýchto lidí nikdo s rozumem nechce.
Celý ten humbuk je pro jeho aktéry velmi negativním PR a skončí velmi brzy stejně jako skončila Greta poté, co dostala od svých loutkovodičů nějaký čas, který nezúročila, stejně jako jakési pátky, kdy žáci a studenti stávkovali za klima. Proti suchu se stávkovat také momentálně nehodí, čili můžeme očekávat, že se brzy objeví další záminka, a jen doufejme, že nebude takto morbidní. V každém případě bude neúspěšná, neb většinová veřejnost smýšlí jinak než aktivisti všeho druhu.
Co soudíte o tom, že demonstrace, které vypukly v USA poté, co byl George Floyd zabit, se přelily i do Evropy a i v nich zaznívá heslo Black Lives Matter?
Ano, evropští aktivisté a neziskovky se nenechali zahanbit a rozjeli své akce i v Evropě. Skutečně těžko říct, co tím sledují. Podle mne nic, vyjma snahy vyčerpat finanční prostředky, zviditelnit se a požádat o granty na nové projekty zaměřené na rasismus a na koloniální minulost některých zemí. V každém případě každá takováto nedomyšlená akce má své politické důsledky a většinou se tyto důsledky postaví proti těm, kdo tyhle akce rozjeli. Určitě se však podařilo na nějaký krátký čas rozdělit společnost, jak se říká. Ovšem musíme si uvědomit, že jednak to trvá vždy krátkou dobu, jen než se lidé zorientují, a tudíž musí přicházet stále nové snahy o rozdělování, neboť jen to přináší nové peníze do nových projektů. Pokud by byl klid, tak na jaké projekty by politické neziskovky žádaly peníze? To by dost rychle zkrachovaly.
A pokud existuje nějaký umělý problém, který vypadá jako rasismus, tak jej zcela jistě nevyřeší ani miliony demonstrací a nepokojů, ani submisivní teatrální klečeni, ani žádná hesla. Toto napětí může odstranit jen přirozená a svobodná vůle obou stran, pokud taková vůle ovšem existuje. To, co vidíme v Americe, tomu moc nenapovídá.
Psali jsme:
Co si myslíte o jevech, které doprovázejí protesty, ať už jde o bourání soch, ničení pomníků Winstona Churchilla, bývalého prezidenta a válečného hrdiny Charlese de Gaullea nebo stahování literárních a filmových děl včetně filmové klasiky „Jih proti Severu“? Je načase začít vymazávat historii?
Tohle považuji za věc velmi kontraproduktivní a extrémně nebezpečnou. Pomiňme to, že víme, že sochy ničí pouze totalitáři. Já osobně vidím věc tak, že tím, že se ničí sochy, nebo se stahují jiná umělecká díla, zatajujeme historii, překrucujeme historii, tak tím děláme velmi medvědí službu té bohulibé myšlence. Pokud totiž odstraníme historii, pak nám ji nebude nic připomínat, a tím si nastupující generace budou myslet, že nebylo žádné otrokářství, žádná válka severu proti jihu, žádní otroci, žádný Hitler, žádné nacistické Německo a nevím kdo a co všechno. A to je to extrémně nebezpečné, poněvadž víme, že historie se opakuje. A historie se tím může vrátit, neboť nebude žádná připomínka z dob, kdy už tady taková situace zla v minulosti byla. Ty sochy a další umělecká díla neoslavují jejich živé modely, ale zejména připomínají a varují. Zdá se mi logické, že když budeme vědět, jaké hrůzy se děly, tak si dáme větší pozor, aby se neopakovaly.
V Minneapolisu, kde byl Floyd zabit, plánují zrušit policii, v části Seattlu už existuje zóna bez policie. Prý by bylo efektivnější investovat peníze, původně určené pro policii, do vzdělávání a do drogové a kriminální prevence. Afroameričané se totiž necítí pod dohledem policie bezpečně a mají pocit, že je policie proti jejich lidem zaměřená. Dokážete si představit svět bez fungující policie?
Škoda, že teď čtenáři Parlamentních Listů nemohou slyšet můj dlouhý a upřímný smích. Dnešní svět bez policie a vůbec dalších silových složek nemůže existovat. Pokud to někdo tvrdí, tak není blázen, ale ví, že je to nesmysl a zase si jen připravuje půdu pro čerpaní dotací na projekty z oblasti bezpečnosti a právě z toho vzdělávání a drogové a kriminální prevence. To je přece dlouhodobá parketa živobytí neziskovek. Já si myslím, že toto nemůže být téma pro žádnou seriozní debatu. Amerika má samozřejmě problém i v tom, že prezident si jede svoji linii, přičemž guvernéři ji nemusí tak zcela respektovat a jedou si svoji vlastní politiku stejně jako starostové, ale prezident je zodpovědný za bezpečnost celé země. I Evropská unie, pokud dříve nezanikne, se musí rozhodnout, zda to bude jeden stát s jedním vůdcem, nebo plně samostatné státy se svými vlastními vůdci a nebudou nijak dělené pravomoci. Na Americe vidíme, že dělit pravomoci tímto způsobem, je velmi špatně a je to na újmu ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti. Diskuzní kroužky v oblasti bezpečnosti obyvatel je to nejhorší co může být.
Když vidíme tu všudepřítomnou politickou korektnost, kdy nám je už i předepisováno, jakých slov můžeme používat a jakých už ne, dále pozitivní diskriminaci, což je rasismus naruby, dá se odhadnout, k čemu takový vývoj spěje?
Pokud je něco rasismus naruby, pak je to rasismus. Já jsem přesvědčen, že tento vývoj spěje tam, kam patří, do nejhlubšího propadliště dějin. Hlavně se nejedná o vývoj, ale o umělé vytváření problémů a převýchovu ve věcech které nikomu nevadí a neubližují. Do té kategorie patří i nový slovník paní Šimůnkové, kterým by aktivisticky chtěla měnit zaběhnuté obecně přijaté výrazy. Mne spíše překvapuje, čím se to zástupkyně ombudsmana vůbec zabývá a kolik na tom ztratila času a kolik jsme jí – a předpokládám nějakému jejímu týmu – zaplatili na odměnách za čas strávený nad tímto slovníkem, když tento čas mohla využít účelněji ve prospěch právě těch postižených, o nichž vytvořila slovník.
Myslím, že by se měla spíše věnovat praxi, ideálně praxi Ministerstva práce a sociálních věcí a jeho praktikám při určování stupňů závislosti a příspěvků na péči. O tom, jaké postupy tam v této oblasti panují, jsme si povídali minule. Tam je místo, kde se lidé, o nichž je v příručce řeč, koncentrují při svých různých žádostech a jistě potřebují mnohdy pomoc ombudsmana. Pokud ovšem někdo chce, abych o něm mluvil jinak, než je běžné, musí mi to říct a já zvážím, zda takto chci mluvit. Samozřejmě musím se vyjadřovat slušně a nikomu svými slovy neubližovat v tom nejširším slova smyslu. Ale více společenských ani zákonných povinnosti nemám. Slušnost a respekt ovšem žádným způsobem neomezuje právo každého říkat, co si skutečně mysli, a popisovat jakékoli nešvary, které považuje za důležité k řešení. Snaha o jakousi smyšlenou umělou korektnost ovšem znemožňuje a znesnadňuje popisy některých skutečnosti. Proto je politická korektnost a její odnože velkým nebezpečím pro demokracii, neb jen svobodný popis skutečnosti a svobodná diskuze o ní může přinést pokrok a nápravu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
