Jak jste přijal zprávu o letecké katastrofě, při níž zahynulo 64 členů Alexandrovova souboru? Tento soubor pro vás není neznámý…

Když jsem se to dozvěděl, mou první reakcí byla vzpomínka na jeden z mých rozhovorů s francouzskou šansoniérkou Mireille Mathieu. Nejen proto, že letos v říjnu vystupovala v Praze, ač jí je už sedmdesát let stále se svým nenapodobitelným šarmem, ale především proto, že když jsem se jí zeptal, které ze svých koncertů považuje za nejúspěšnější, bez váhání odpověděla, že to bylo její vystupování s Alexandrovci. S nimi zpívali mnozí vynikající zpěváci a zpěvačky, mimo jiné i naši, ale s Mireille to bylo zcela neobvyklé. Drobounká Francouzka si s tímto souborem poprvé zazpívala v roce 1967 a poté ještě mnohokrát.

Stále ji vidím, jak stála uprostřed vzrostlých mužů v sovětských, dnes ruských uniformách, ona v černých šatech s bílou krajkou, na šíji stříbrný řetízek s křížkem a svým silným hlasem zpívá nejdříve francouzsky, poté rusky Podmoskovnyje večerrra. Ano, i s tím francouzským „r“, které tak libozvučně drnčí i v její ruštině. Jistě, Alexandrovců je více než 180, budou zpívat i dále, ale přece jen to pěvecké jádro souboru „odešlo do nebe“, jak se sama Mireille vyjádřila po tragédii; a všem milovníkům jejích písní budou chybět.