Ruský prezident Vladimir Putin nedávno řekl, že nejagresivnější a nejtvrdší politika je ta americká, kdy USA mají vojenské základny po celém světě a američtí vojáci zasahují do vnitřních věcí zemí – zatímco Rusko nemá téměř žádné vojenské síly v zahraničí. Co si o tom myslíte?
Ano, tak to je. Rusko má prakticky jedinou zahraniční vojenskou základnu, a to je Tartus v Sýrii. Zato Američané mají vojáky po celém světě. Zasahují do řady konfliktů. Od pádu železné opony to byly desítky amerických zásahů. Čili tomuto Putinovu výroku nemohu téměř nic vytknout.
Jaký je podle vás účel toho, že USA mají několik stovek vojenských základen rozmístěných ve zhruba 130 z 200 zemí světa?
Američané mají takovou představu, že je normální, aby kontrolovali celý svět. Podle mě to ale normální a správné není. I teď na Ukrajině bojují američtí žoldáci. Nemusí se jednat přímo o jednotky americké armády, ale je to podobné jako v případě skupin Contras, které se snažily potlačit revoluci v Nikaragui. Tam byli žoldáci, kteří byli najatí, a takto je to dnes na Ukrajině. Kontraktoři Academi - dříve Blackwater a Greystone Limited - tam poslali své jednotky, které se počítají na stovky mužů.
V povědomí Američanů je, že jejich země je výjimečná, že je povolána vládnout světu, že je povolána vést svět. Jim to sugerují od malička. To není věcí válečnického sklonu amerického lidu, který je svou podstatou spíše mírumilovný, ale je to věcí propagandy, kdy tím jsou Američané krmeni po celý svůj život. Je to vize, kterou v knize o dějinách Spojených států pojmenoval historik Bancroft. Tedy vize amerického excepcionalismu.
Vize města na hoře, které je majákem svobody...
Ano, jak to kdysi zmínil Ronald Reagan ve své řeči, že Amerika je rozsvícené město na vrcholku hory.
Psali jsme:
Bývalý člen Reaganovy administrativy – bývalý náměstek ministra financí Paul Craig Roberts v jednom článku tvrdil, že Američané z hlediska toho, že vyvíjejí svůj protiraketový deštník, plánují první jaderný úder proti Rusku a Číně. Tedy, že už se nejedná o obrannou, ale útočnou strategii, kdy by Spojené státy zahájily jaderný útok na Spojené státy a Čínu. Roberts varuje před tím, že tato hrozba může vyvolat reakci Číny a Ruska, kdy kvůli této obavě tyto dvě země preventivně zaútočí první, protože v okamžiku, kdy by měli Američané dobudovaný účinný protiraketový systém, tak by byli Rusové a Číňani proti USA bezbranní. Co si o tom myslíte?
Spojené státy dávají na zbrojní výdaje více než dvanáct států, které jsou za nimi, dohromady. To je představa, že všechno lze vyřešit technologickou převahou. Jinou představu mají Číňané. Já jsem četl práci dvou důstojníků generálního štábu Čínské lidové armády, která se jmenuje Válka mimo omezení. Tito dva stratégové hovoří o komplexní vizi toho střetu. Jako by se vraceli k myšlence mistra Suna, který ve své knize Umění válečné počítá s tím, že se musí pracovat se slabinami protivníka. On říká, že největší umění vojevůdce je porazit protivníka jeho vlastníma rukama. Čili ta strategická vize pracuje i s rozpory uvnitř západního světa i uvnitř jednotlivých společností.
Ruská koncepce není spojena jenom s vizí technologické převahy a síly, i když Rusové v kvalitě zbraní udělali za poslední léta velký pokrok, ať už jde o letadla, která mají deset až dvanáct let náskok před svými západními konkurenty, ať už jde o tanky. Mají moderní torpéda, která zbublinkují vodu kolem torpéda tak, že se zvýší jeho rychlost. Mohl bych jmenovat i další zbraňové systémy, vrtulníky a tak dále. O to tady ale v podstatě nejde. Rusko vychází z doktríny obranné bezpečnosti, to znamená, že Rusko není tím, kdo by chtěl mít převahu, pokud jde o útočné zbraně.
Myslíte si tedy, že Američané skutečně usilují, aby měli tu jadernou dominanci?
O to se snažili vždy. Ale ta představa hvězdných válek byla poněkud fikce. Tam Rusové do značné míry naletěli. A v té snaze o strategickou paritu, ne o strategickou bezpečnost, ale strategickou paritu, se do značné míry ekonomicky vyčerpávali. Já si myslím, že touto cestou současné Rusko ani Čína nepůjdou.
Takže myslíte, že ten protiraketový deštník...
...je prostřelitelný.
_profil_top.jpg)
PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.
Když se nyní podíváme na globální politiku USA, není to o tom, že Spojené státy minimálně v posledních deseti letech, možná déle, kamkoli vstoupí, tak ty země destabilizují? Podíváme-li se na Egypt, Libyi, Sýrii, Irák, obecně na arabské jaro, tak vidíme, že zvláště na Blízkém východě v uvozovkách vyváží demokracii, přitom ale destabilizují sekulární režimy a pak se chopí moci islamisté. Není to tedy o tom, že Spojené státy všude destabilizují situaci, provokují občanské války a situace je tam pak horší, než byla původně? Za cenu statisíců mrtvých.
To je několik věcí. V zemích na Blízkém východě existují oprávněné demokratické požadavky obyčejných lidí. Protože ty režimy, které tam byly, nerespektovaly vůli obyčejných lidí. Ale Spojené státy k tomu přistupují jako k živné půdě pro své cíle. Ten cíl je jednoduchý: po světě šířit chaos, rozdělení a rozbroje. Centra odporu proti americké hegemonii se tím tříští a Američané tak stabilizují svou moc. Koneckonců jsem o tom napsal i článek na stránkách ParlamentníchListů.cz s názvem Přes kopírák.
To je o tom, jaký je scénář takzvaných demokratických revolucí. Těchto převratů zatím proběhlo 27 a dějí se jak přes kopírák podle jednoho scénáře. Mluvil jsem tam o knize Gene Sharpa Od diktatury k demokracii. Tyto revoluce mívají společný rys ve formě nějakého barevného nebo květinového symbolu. Začínají jako nenásilný protest a končí svržením vlády. Není tady společný rukopis? Asi je, ale bylo by naivní se domnívat, že CIA je všemocná a že umí vykouzlit převrat i tam, kde není pro něj předpoklad v podobě nespokojenosti a frustrace lidí. To se ukázalo v případě „arabského jara“ nebo nyní na Ukrajině. Majdan měl původně, což přiznal i Vladimir Putin, legitimní a demokratické požadavky.
Američané nemají rádi nezávislé nacionalisty. V arabském světě byly sekulární režimy, které byly nacionalistické. USA hrají od sedmdesátých let velmi nebezpečnou hru s takzvaným dynamickým náboženstvím, tedy s islámem. To je záležitost, která se vymkla z ruky i v Afghánistánu.
Jak?
Víte, že na konci osmdesátých let bylo připraveno mírové uspořádání pod kontrolou OSN. V Afghánistánu měly proběhnout svobodné volby a pod dozorem OSN měla vzniknout koaliční vláda. Ale když už to bylo všechno připraveno, tak James Baker mluvil v roce 1989 s Voroncovem v Novosibirsku a měl mu údajně říci „dejme ještě rok šanci válce“. A místo jednoho roku tu je pětadvacet let. A šance na skutečně stabilní mírové uspořádání uspořádání byla zničena.
Psali jsme:
Nikdo neříká, že režimy Saddáma Husajna či Bašára Asada, tedy baasistické režimy nacionalistů, jsou optimální, ale lidé asi byli spokojenější, když měli nad sebou sekulárního diktátora, který udržuje nějakou stabilitu. Když se podíváme do Iráku, tak tam žily dva miliony křesťanů, ale po invazi USA tento počet klesl pod půl milionu a neustále klesá, protože na ně útočí fanatičtí muslimové...
Ano. Přitom kulturnost té které arabské země je spojena s tím, že tam nejsou jenom muslimové. Já mám osobní zkušenost s Irákem. Já jsem tam byl opakovaně i v době Saddáma Husajna. V roce 1999 a v roce 2002. Musím říci, že teď jsem tam byl někdy vloni v srpnu a jestliže před tím jsem se v Iráku pohyboval sám, nepotřeboval jsem žádnou ochranu, jel jsem třeba z Ammánu do Bagdádu pouští sám s arabským taxikářem, tak dnes bych si to nedovolil. Vloni, když jsem byl v Bagdádu, tak cestou z letiště k hotelu jsem viděl 15 vojenských check pointů. V jiném městě byl zase na každých padesáti metrech jeden voják.
Sunnitští islamisté nyní táhnou na Bagdád. Může zasáhnout třeba Írán či íránské milice, aby hájily irácké šíity?
Šíiti v Iráku a Íránu jsou odlišná věc. V Íránu je to od 16. století státní náboženství. V Iráku to bylo trochu jinak, to bylo hraniční území Osmanské říše. A šííté nesměli sloužit v osmanské armádě. Takže když někdo deklaroval, že je šíita, tak nešel do armády. Takže dlouhou dobu tam byl šíitský islám velice umírněný. Teď je to jinak. Teď tam je vyostřená situace a konflikt. Saddám do značné míry podporoval sunnitské kmenové skupiny, které uměle vzkřísil. Třicet procent sunnitů, kteří žijí v centrální části Iráku, byl stabilizují faktor a základna jeho vlády. Šíitů je tam 60 procent a dnes jsou politicky aktivní. A to je ten problém. Vliv Íránu tam sice je, ale rozhodující je zkušenost s americkou invazí.
Jaké to tam bude mít dopady? Bude to mít třeba vliv na cenu ropy?
Pokud jde o cenu ropy, tak asi ano. Dřív za Saddáma produkoval Irák pět milionů barelů denně. Když byly zavedeny sankce, tak to kleslo na dva miliony. Teď je to zase vyšší, ale není to to, co se očekávalo.
Známý americký neokonzervativec Robert Kagan prohlásil, že Nový světový řád vystavený po druhé světové válce na moci USA nese známky kolapsu a rozpadu. Eroduje americká hegemonie?
Před deseti či jedenácti lety byl vrchol vlivu těchto neokonzervativců. Vy si možná pamatujete tu knížku právě od Kagana...
...Evropané jsou z Venuše a Američané z Marsu...
Ano, také Of Paradise and Power, tedy o moci a ráji, kde se Kagan proti sobě snažil postavit dva přístupy k mezinárodním vztahům, tedy americký a evropský. A dnes je tato knížka pro smích, přestože ji tady vychvaloval Michael Žantovský či Alexandr Vondra, kteří se zhlédli v Americe.
A přichází konec americké hegemonie? Protože existují také názory, že Američané jsou tak agresivní, protože impéria na konci své existence se takto chovají...
Na konci nejsou. Amerika má pořád podíl 25 procent na světové produkci. Ale zdaleka to není jako po druhé světové válce, kdy měla 60 procent světové průmyslové výroby. Myslím si, že svět bude multipolární a měl by být založen na rovnováze zájmů a ne, že jedna velmoc si bude diktovat a bude své okolí tříštit. Oni se skutečně snaží tříštit síly ve světě, které by mohly jít jiným směrem, než oni chtějí.
Psali jsme:
Jak se díváte na to, že státy BRICS se snaží budovat jakousi paralelní strukturu vůči Novému světovému řádu...
...tomu moc nevěřím.
A operace Dvouhlavý orel...
Operace Dvouhlavý orel je reálná věc, ale nevěřím, že tyto země by byly natolik spojeny společnými zájmy.
Takže si myslíte, že by nemohly ohrozit dolar jako rezervní měnu, protože na tom USA do značné míry stojí, když vyváží svou inflaci do zahraničí a tím umožňují vést svou nákladnou politiku...
To by se mohlo podařit jedině tehdy, pokud by dolar přestal být krytý ropou a plynem. Dolar je krytý tím, že se v něm obchoduje ropa a plyn.
Írán nechce obchodovat v dolarech, což je důvod, proč s ním mají Spojené státy problém...
To je pravda...
Tak jestli se nemohou přidat další země...
To je otázka času. Samozřejmě velkou možnost ty věci rozkývat mají Rusové. Ale Čína po mém soudu na nějaké radikální kroky nepůjde, protože ona má obrovské přebytky v dolarech. Čína a Spojené státy jsou ekonomicky zatím velmi provázané.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Lukáš Petřík
