Vstřícnost Čechů k cizincům je na historicky nejnižší úrovni. Právo etnických menšin na život podle vlastních tradic odmítá 69 procent lidí a dva ze tří občanů považují cizince za příliš velké bezpečnostní riziko pro Českou republiku. O čem tato zjištění svědčí?

Z principu přistupuji k průzkumům veřejného mínění opatrně. Když mají lidé něco rychle zatrhávat, bez možnosti ptát se na to, co přesně znamená „tradice“, mají tendenci představovat si to nejhorší. Nerad zjednodušuji, ale nejspíš je pravda, že absolutní nedostatek osobní zkušenosti a kolující mýty o tom, že cizinci vysávají rozpočet, zvyšují kriminalitu nebo přenášejí choroby, přispívají k takovému negativnímu postoji. Když se ale v průzkumech ptají, jestli mají lidé osobní negativní zkušenosti v místě svého bydliště, najednou dostáváme pozitivnější obrázek o cizincích. Lidé prostě nemají rádi ty cizince „tam“, abstraktní cizince z lidových mýtů a televizních obrazovek, ale na cizinci sousedovi, kolegovi v práci nebo prodavači odvedle nic špatného nenajdou.

Překvapivé také je, že v průzkumech o sympatiích k jednotlivým národnostem nebo skupinám lidí vidíme nevraživost skoro ke všem: Němcům, Židům, Řekům…a bohužel, k Romům, což jsou samozřejmě Češi. Dokonce k Čechům samotným se v průzkumech nestaví úplně všichni Češi vyloženě pozitivně. Takže bychom se asi měli nejprve naučit mít rádi sami sebe a být na sebe hrdí. Sebevědomí lidé se o svoji kulturu a identitu bát nemusí.