Když jste jako senátorka čelila takovým výhružkám, nelitovala jste, že jste svůj hlas dala Václavu Klausovi? Nebo později, když vyhlásil kontroverzní amnestii, která zamezila stíhání těch největších podvodníků a tunelářů? Nevyčetl vám tuto volbu někdo z vašeho okolí?
Tuhle moji volbu mi vyčetlo hodně lidí, kteří měli jiný názor než já. V souvislosti s amnestií Václava Klause musím říci, že jsem byla také zklamaná. Ne že bych litovala svého hlasu, ale nerozuměla jsem tomu, co se stalo. Ta rozsáhlá amnestie mi k bývalému prezidentovi nějak neseděla, dodnes si nedokážu vysvětlit, proč k ní došlo.
Václav Klaus vystupoval a stále vystupuje proti postupům Bruselu, odmítal dlouho podepsat Lisabonskou smlouvu, na řadu problémů, které dnes vyplouvají na povrch, už tehdy hlasitě upozorňoval. Když vidíte, co se dnes v Evropě děje, dáváte mu za pravdu?
To jsou věci, v nichž jsem s ním byla už tehdy zajedno. Na Evropskou unii jsme měli a máme shodný názor, myslím si, že Evropská unie nás čím dál víc svazuje a nařizuje. Není to už jen o spolupráci, ale o restrikcích a nařízeních, a pokud je nesplníte, tak vám hrozí pokuty a sankce. V tom měl Václav Klaus pravdu, dnešní vývoj tomu nasvědčuje.
Psali jsme:
Máte na mysli povinné kvóty, které nakonec neprošly, nebo tvrdé sankce proti zadluženému Řecku?
Tehdy jsem viděla problém v Lisabonské smlouvě, která nakonec Parlamentem prošla. Ale kvůli přijetí Lisabonské smlouvy se váha České republiky v Evropské unii úplně vytratila. To znamená, že dneska v souvislosti s Řeckem stačí kvalifikovaná většina pro to, aby si prohlasovala cokoli. Když se velké státy domluví, přehlasují ostatní státy. I když například s ručením za překlenovací úvěr Řecku nesouhlasily Velká Británie a Česko, schválilo se, že se budou garantovat nějaké záruky a jde to i na vrub České republiky. To znamená, že budeme muset dělat, co nám v Bruselu řeknou.
Exministr financí a místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek ale poukazuje na to, že máme ručit jen za desetinu částky, kterou Česká republika dostala za dobu svého členství od Evropské unie. A že je to vlastně ta nejmenší solidarita, kterou můžeme udělat. Není to pravda?
Chápala bych to v případě nějaké živelní katastrofy nebo něčeho podobného. Ale když někdo dává pořád někomu peníze, i když ví, že je nesplatí, je to něco jiného. Je hezké, že teď jde jen o záruky. Ale co když se Řekové dostanou do situace, že znovu nebudou splácet? Tak to prostě ty státy budou muset zaplatit. Když Řecko nemá na splácení svých dluhů, nevidím jako dobré řešení mu půjčovat další peníze. Mám pocit, že si Řecko žije na vysoké noze, ale banky mu stále půjčovaly a půjčovaly, aniž se ptaly na ekonomiku státu.
Jako bývalá předsedkyně Sdružení místních samospráv ČR jste viděla, že do předlužení se dostaly i mnohé obce, když se zaručily za nějaké rizikové podnikatelské aktivity nebo rozestavěly nějakou stavbu a pak na ni neměly. Ani prodej obecního majetku nestačil na dluhy, budou je splácet léta. Dá se to srovnat se situací státu jako Řecko?
Hodně se mluví o několika obcích v Česku, kde musely prodávat obecní majetek, aby nějaké peníze dostaly. Myslím, že dodnes nemají srovnané závazky, ale musely si to samy řešit. Vím, že teď probíhá dokončení reformy veřejné správy, kterou zaštiťuje Ministerstvo vnitra, funguje i pracovní výbor pro platební neschopnost samospráv, který má eliminovat riziko, aby se samosprávy do platebních neschopností dostávaly. Když to srovnám s Řeckem, nevím, jestli Řecko řídili odpovědní představitelé a zda parlament slepě schvaloval, co jim vláda předložila. Je to jednoduché, když se zvednou důchody, je to na úkor státního rozpočtu. Máme také vysoký státní dluh, i když méně než jiné státy, ale vysoký je, a každé zvýšení důchodů nese budoucí náklady. Zvýšit penze je velmi líbivé, ale když to některá politická strana navrhne a odsouhlasí, zakládá na dluh svým nástupcům, kteří nemohou nic dělat, musejí to vyplácet a hledat zdroje na to, aby penze měli z čeho vyplácet.
Psali jsme:
Když vidíte, jak se dnes zhoršila politická kultura, je podle vás dobře, že už Parlament nevolí prezidenta republiky, ale že tuto odpovědnost převzali občané, když rozhodují o hlavě státu v přímé volbě?
Když se projednávala přímá volba prezidenta, říkala jsem v souvislosti s tím, co se stalo mně a některým dalším kolegům, že přímá volba bude eliminovat riziko ohrožení politiků. Ale vyhrožování vzniklo především kvůli tomu, že tehdy proběhla volba prezidenta na Pražském hradě veřejně, proto vždycky budu zastáncem toho, aby každá osobní volba byla tajná. Teď hlasují občané, volba je tajná, ale stejně mezi sebou bojují odpůrci a zastánci jednotlivých prezidentských kandidátů. Předtím byl rozdělený jen Parlament, teď je rozdělená společnost.
Hlasovala byste po zkušenosti s první prezidentskou volbou znovu pro přímou volbu hlavy státu, nebo byste změnila postoj?
Já jsem sledovala volbu prezidenta na Slovensku. A mám pocit, že tam už jsou dál, že už to bylo trochu kultivovanější. Hlasovala bych i dnes pro přímou volbu, ale po negativních zkušenostech s první volbou bych navrhovala změnu zákona, aby nedocházelo k takovým situacím, k jakým docházelo například při zpochybňování podpisů na petiční archy. Já sama jsem v senátních volbách v roce 2013 měla problém, když jsem chtěla kandidovat do Senátu a sháněla jsem podpisy na petici. Také mi petiční archy lidé nechtěli podepisovat, protože tam zaprvé muselo být rodné číslo a zadruhé mi říkali, že se nepodepíší, protože když se podepsali na petici na přímou volbu prezidenta, pak jim volali a ptali se, jestli to vůbec podepsali nebo ne. To byla pro mě negativní zkušenost. Proto bych byla pro přímou volbu, ale současně by se měly napravit věci, které se neukázaly jako dobré.
Psali jsme:
A jak jste byla spokojena s výsledkem první přímé volby? Splnil Miloš Zeman vaše představy o hlavě státu?
Z domova jsem byla vychovaná v duchu toho, že člověk by se měl chovat slušně, měl by mluvit slušně, a pokud zastává nějakou veřejnou funkci, měl by vystupovat tak, aby si ho lidé kolem vážili. Neměl by dělat věci, které tu funkci znevažují. Když to beru z tohoto pohledu, mám v mnoha věcech problém s chováním pana prezidenta. Pokud jde o ekonomiku, s jeho názory souhlasím. Jestliže jde o jeho výroky k zahraniční politice, tam už mám problém, ale největší problém mám s jeho vulgárními výroky, které znevažují jeho funkci. Vzpomínám si, jakou odezvu u dětí mělo, když tehdejší premiér Mirek Topolánek zvedl v Poslanecké sněmovně prostředníček. Děti to dělaly na paní učitelku, a když jim to vytkla, říkaly, že když to může dělat předseda vlády, proč by to nemohly dělat ony. Nedávno se na internetu objevilo video, jak je předseda Poslanecké sněmovny za ČSSD „pod vlivem“ při řízení sněmovny, to vrhá špatné světlo na všechny politiky. Představitel státu by měl být vzorem, a tohle jsou negativní příklady. Jak máte mladé generaci vysvětlit, že je to vážená funkce, když se prezident chová, jak se chová. Když to srovnám se Slovenskem, tam je prezident vážená osoba, člověk, který se chová kultivovaně.
Vy jste byla v Senátu, kde je tradičně přece jen mnohem klidnější prostředí než v Poslanecké sněmovně.
Tam opravdu lidé na sebe tolik neútočili, i když senátor Dryml tam vnesl trochu jinou kulturu. A když pak přišli do Senátu bývalí poslanci, přinášeli tam také jakousi anarchii, na což nebyl Senát zvyklý.
Koho máte konkrétně na mysli?
Raději nebudu nikoho jmenovat.
Chcete se ještě vrátit do vysoké politiky?
Nevím, co život přinese. Zatím nic neplánuji, nechávám tomu volný průběh. Může se stát cokoli. V minulosti také nikdo nečekal, když jsem byla starostka malé obce, že budu zvolena. A čekají nás brzy krajské, pak sněmovní a senátní volby.
Takže případnou kandidaturu nevylučujete?
Nevylučuji, ani nezaručuji.
Ale ženy ve vrcholné politice stále chybějí. Pořád je v ní více mužů. Nemělo by se to změnit?
Ono to funguje tak, že se pánové dohodnou, že se dohodnou. Je to o tom, že jim nejde o nějakou pozitivní změnu, ale aby to hlavně vyhovovalo jim. Vadí mi, že se neplní sliby, že to jsou jen planá slova. Ženy chtějí mít konkrétní výsledek, a ne se hodiny vykecávat, protože vědí, že za tu dobu by udělaly spoustu užitečné práce. Mně ve vysoké politice chybí ženský element, pokud do toho někdy půjdu, tak z tohoto důvodu. Jak se naštvu, tak do toho jdu.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
