Loni jste se pro média rozhovořila velmi překvapivě o migrantech a kromě jiného jste řekla, že jde v případě migrantů o velký kšeft. Změnila jste od té doby v této otázce názor?

Je pravda, že jsem svůj názor na migranty řekla veřejně už před rokem, ale bylo to otočeno v tom smyslu, že sem chci imigranty a že je chci tady všechny zaměstnat. Tak to ale není. Mám jen ten názor, že když už někdo utíká z nějaké země – například ze Sýrie – tak by pro něj měla být prvním záchytným bodem první svobodná země, jako je například Turecko. A tam si může zažádat o azyl a může si počkat na hranicí do té doby, než mu ho odsouhlasí. Já osobně neuznáván a ani nechci podporovat ty migranty, kteří nezákonně překračují hranice a pak se chtějí dostat do států, které jsou ekonomicky vyspělé a tam žádat o dávky. Pokud jde o rodinu, která prchá před válkou a u nás čeká na azyl a přitom má zájem se naučit český jazyk a chce i respektovat české zákony podobně, jako je respektuji já, tak pak se takovým lidem má pomoci. Jenže jsou lidi, co berou Českou republiku jako přestupní stanici a čekají jen na to, jak se dostat do Německa.

Takové bych vzala do náklaďáku a vrátila je zpátky tam, odkud přišli. Pro mne to nejsou imigranti. Za ty já považuji rodinu, co utíká s dětmi před válkou, ovšem dospělí chlapci a mladí muži podle mne mají jiné možnosti. Mrzí mne, že v České republice se má všeobecně za to, že imigranti jsou špatní. Vždyť i odsud lidé v šedesátých letech utíkali do zahraničí – třeba do Švýcarska, do Německa a dokonce i do Ameriky a také se jim pomohlo a nikdo je nikdy nevrátil zpět. A to nešlo jen o dva lidi, utíkalo tehdy odsud přece mnoho lidí, ba i rodin.