Moderní politická satira má v realitě nespočet námětů, takže se jí daří. Lze říci, že vaše představení Červený Kukiš aneb Sorry jako! navazuje třeba na Blonďatou bestii o bývalé poslankyni Kristýně Kočí či hru Miloš Ubu aneb... málem králem o prezidentu Miloši Zemanovi?

Myslím, že na nic nenavazuje. Neviděl jsem ani jednu z těch satir, ani Ovčáčka čtveráčka. Na politickou satiru nechodím, nejsem přívrženec ztvárňování politiky v divadle. To říkám na rovinu a podle toho je i naše divadelní hra pojatá. Nejde o klasickou politickou satiru, která parafrázuje dialogy, napodobuje a paroduje politiky. Nicméně třeba Jistě, pane ministře se mi líbí. K dramatizaci jsem záměrně přizval režiséra Ivo Šormana, aby tu naši hru posunul úplně mimo realitu, aby z ní udělal pohádku.

Jde ale o dost mrazivou pohádku, jako by ji napsali bratři Grimmové. Podle mě jí na té mrazivosti přidal právě Andrej Babiš, o kterém to všechno je. Nemyslíte?

Je to tak, není úplně veselá. Nicméně realita taková je. Šlo nám o to, aby si lidé uvědomili ten špatný pocit z osoby Ondřeje Kukiše, že jim vlastně není moc příjemný. Je třeba si to prožít. Původně jsme chtěli mnohem větší interaktivitu, ale pak jsme od ní upustili, protože už by to bylo asi přehnané. Mělo jít o talk show s tím, že by byli diváci součástí jejího natáčení. Chtěli jsme lidi snímat na kameru a nějak je ovlivňovat, ale pak jsme to zavrhli. Tohle stačí.

Pozvali jste ministra financí Andreje Babiše na představení?