Babiš podrazil ty, co ho volili. Na předčasné volby už by spoléhat neměl, varuje docent Valenčík. A ke křiku paní Albrightové o fašismu má lidové moudro o zloději

13.04.2018 17:03

ROZHOVOR „ČSSD udělala dobře, když do užšího vedení zvolila Jaroslava Foldynu. Nemyslím, že on ČSSD štěpí, spíše jí pomáhá, aby vůbec zůstala ve hře,“ míní vysokoškolský pedagog a publicista Radim Valenčík s tím, že na adresu Foldyny padají stejná obvinění jako na maďarského premiéra Viktora Orbána, a tudíž pro něj platí i stejná obhajoba. „Mimo jiné, a není to patrně náhodou, Foldyna je ke svému typu politiky veden i svým původem tím, že je schopen vnímat celý středounijní prostor z určitého nadhledu a v jeho historické dimenzi,“ vysvětluje Valenčík mimo jiné v novém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Babiš podrazil ty, co ho volili. Na předčasné volby už by spoléhat neměl, varuje docent Valenčík. A ke křiku paní Albrightové o fašismu má lidové moudro o zloději
Foto: Hans Štembera
Popisek: Radim Valenčík

Anketa

Zeman doporučil Babišovi jednat o vládě s SPD a KSČM. Je to dobré doporučení?

93%
7%
hlasovalo: 8281 lidí

Tento týden zazněla v pořadu Události, komentáře na ČT24 k zostřené situaci kolem Sýrie otázka, proč by měl Bašár Asad použit chemické zbraně, když vítězí a Dúma je vlastně už dobyta. Zástupce Pirátů Mikuláš Peksa ale k tomu řekl, že to je z důvodů zastrašení protivníků, něco jako napichování hlav na kůly... Napichuje Bašár Asad hlavy na kůl? A jakou reakci lze k čerstvé situaci v Sýrii od světových politiků očekávat?

„Na frontě se situace mění každým okamžikem“ – zní známý výrok Josefa Švejka. V dění kolem Sýrie můžeme pozorovat něco obdobného. Mayová nejdříve varuje před předčasným zásahem v Sýrii, dokud nedojde k řádnému vyšetření použití chemických zbraní, ale doslova za pár desítek minut tam posílá ponorky a vyhrožuje válkou i bez souhlasu britského parlamentu...

Ale k napichování hlav na kůly. Zástupce Pirátů Peksa mluvil v pořadu poměrně rozumně, a to až do tohoto úletu. S každým člověkem je spojený jeho psychotyp, zrovna tak jako jsou třeba otisky prstů. A zastrašování protivníků primitivním způsobem, navíc naprosto zbytečné, při všech špatnostech Bašára Asada, do jeho psychotypu nepatří. Je třeba hledat jiný motiv a u někoho jiného.

Podle mě vše začalo od chvíle dotlačení britské premiérky Mayové do zoufalé situace, když v rámci pomsty za brexit eurolídři nabídli Severnímu Irsku zvláštní status. Na Severní Irsko je Británie zvlášť citlivá. Navíc by to otevřelo cestu k asymetrickému obchodování Británie s EU a těžce by to pochroumalo její ekonomiku. Tak Mayová začala střečkovat a najednou se objevil novičok. Když dokonce i tajemník německého ministerstva zahraničí Gernot Erler začal požadovat věrohodné důkazy o jeho použití Ruskem, najednou se, už pokolikáté, doslova zjevilo použití chemických zbraní, dnes se hovoří o chlóru, před pár dny to byl údajně sarin, v Sýrii. Celé jsem to podrobně popsal.

Myslím, že normální lidi začínají mít lží a manipulací už dost.

Viktor Orbán se svou konzervativní stranou Fidesz drtivě vyhrál (počtvrté) parlamentní volby. To ale někteří komentátoři doprovodili slovy, že „je to hrobař EU“ a že kvůli tomuto populistovi „Evropě hrozí orbanizace“. On sám pak vypouští věty typu „ochráním Maďarsko“, bojuje proti Georgi Sorosovi a vzdoruje EU. Trvá na důrazném NE islámu, nepřijímá migranty apod. Je jeho koncept správný? Co může Orbán v rámci uskupení V4 přinést v budoucnu?

Když eurolídři říkají, že Orbán je „hrobař EU“, připomíná mi to volání zloděje, „chyťte zloděje!“. Po nástupu Orbána do vedení Maďarska došlo k největšímu zlepšení vztahů mezi Maďary a Slováky. A není to jediný případ. Vezměme si třeba, jak se nyní zlepšují vztahy mezi námi a Rakouskem.

Eurolídři mohou některé politické strany nazývat nacionalistickými, xenofobními, fašistickými a kdovíco ještě, ale reprezentace těchto stran dokážou vyjednávat rovnoprávně, bez vyhrožování, bez urážení slabšího z pozice nadřazenosti, s pocitem odpovědnosti a s důrazem na funkční sjednocování zemí. Zejména těch zemí, které se nacházejí ve středounijní oblasti, tedy v tom prostoru, který nazývám velkým austrijským regionem. A proti tomu stojí politika ve stylu Mnichovského diktátu ze strany zemí, které ztrácejí kontrolu nad svou vlastní vnitřní bezpečností. Kdo je tedy ve skutečnosti hrobař EU?!

Mimo jiné, když třeba Jourová hovoří o podpoře vlády ze strany SPD ve stylu „co by tomu řekla EU?!“, neměli bychom se raději ptát, jak to bude vnímat Maďarsko, Slovenskou, Rakousko, Slovinsko, Polsko?

V Berlíně byl zmařen pokus o teroristický útok, který prý chtěli provést lidé spojení s teroristou Amrim, který dříve útočil na vánočních trzích. Statistiky ukazují, že mladá generace evropských muslimů častokrát schvaluje terorismus. V Belgii vznikla strana Islám, která otevřeně propaguje islamizaci, i legislativní. Co s takovým vývojem Evropy?

To souvisí s předešlým. Pokud některá země chce řešit problém impaktu militantního islámu (takové verze islámu, která přestává být náboženstvím jako součástí duchovní kultury), musí se chovat jako normální stát. Používat jeden metr k dodržování platných zákonů, prostřednictvím veřejných médií pravdivě informovat o situaci v zemi, zajistit bezpečnost občanů. Možná právě proto země bývalého Rakouska-Uherska, které dokázaly zvládnout soužití různých náboženství včetně islámu, mají dnes EU co říci.

Pokud jde o vznik islámské strany – je to takový protimluv. Strany vznikají spíše na jiném základě. Ale pokud program takové politické strany nebude narušovat lidská práva, tak jak jsou vtělena třeba do naší Ústavy, proč ne? Docela by mě zajímalo, co v programu takové strany je.

Madeleine Albrightová vydala novou knihu o nebezpečí fašismu a varuje v ní hlavně před V. Putinem a zmiňovaným Viktorem Orbánem. Fašismus podle ní přichází pomalu krok za krokem bez povšimnutí, dokud není pozdě. Dnes se tak prý děje v Polsku nebo v Maďarsku. Nakolik vážně bychom měli brát varování Albrightové?

Albrightová patří k politbyrovsky přestárlému jádru současné globální moci, resp. podobně jako Soros k jeho periferijním vyjednavačům, resp. vynucovačům vlivu. K roli tohoto jádra současné globální moci jsem nedávno napsal: „To už není jen překrývání lumpáren ještě většími lumpárnami, tj. vyvoláváním stále větších a nebezpečnějších konfliktů bez ohledu na oběti. Obávám se, že to je poslední tažení těch, co se v závěrečné části svého života dostali k centru moci, cítí blízkost smrti a chtějí do pekel vzít celé lidstvo v šílené naději, že i tam budou moci pokračovat v demonstrování své moci nad námi. Vypadá to jako šílenství, ale je to jen stařecké selhání racionality a morality utvrzované skupinovou stupiditou, která si nachází své slouhy a poskoky, kteří kvůli své kariéře obětovali svůj rozum i morální zábrany.“ Jak už jsem řekl, varování Albrightové před nebezpečím fašismu je obdobou volání zloděje „chyťte zloděje“.

Madeleine Albrightová: Vy jste fašisti!

Na naší domácí scéně to také vře. Poté, co zkrachovala jednání ANO s ČSSD, prezident Miloš Zeman doporučil premiérovi Andreji Babišovi, aby pokračoval v jednání o nové vládě s SPD a komunisty. Jak hodnotit doporučení prezidenta?

Mám s tím trochu problém. Nevím, zda si Babiš uvědomil, že pokud by jeho případ, tedy Čapí hnízdo apod., byl hodnocen takovým způsobem, jakým se on sám přidal ke stádnímu hodnocení ruské viny v kauze Skripal, byl by už úplně mimo hru. Podrazil tím i velkou část těch, co ho volili. Především však ublížil sám sobě. Do té doby, než udělal tuto hloupost, mohl veškeré útoky proti své osobě zhodnotit v případných předčasných volbách. Teď se může stát obětí předčasných voleb. Navíc podrazil i podstatnou část těch, kteří s ním vyjednávají jeho případnou budoucí vládu. Vedení KSČM i SPD jsou pod tlakem svých členských základen. Možná Babišovi Zemanův krok pomůže pochopit, k čemu došlo, návazně na to pak najít cestu, jak se z ošemetné situace dostat. To, že lidem dochází, o co jde, je hlavním faktorem současného dění. O tom byly i říjnové volby. Na to by neměl zapomínat.

ANO včera (ve čtvrtek večer) svolalo nejvyšší orgány hnutí, tedy předsednictvo a výbor. Dokáží se v ANO shodnout? A to i s ohledem na fakt, že ministr dopravy Dan Ťok  by v případě spolupráce s SPD a KSČM opustil nejen funkci v čele resortu, ale i sněmovní lavice, ministryně obrany Karla Šlechtová by jednala možná obdobně, a rozhodně chce z vlády odejít ministr spravedlnosti Robert Pelikán, i když ten hlavně prý kvůli případu Nikulin? 

To souvisí s předešlým. Říjnové volby drtivě vyhrály nové politické subjekty: ANO, Piráti, SPD. A vyhrála i protestní volba. Pochopitelně do každého z těchto nových politických subjektů přešli nejen voliči, ale i aktivní příznivci či dokonce členové z různých politických stran – od ODS či KDU-ČSL až po ČSSD či KSČM. Pod tlakem se to projeví pnutím v těchto stranách. Uvidíme, jak to Babiš zvládne, protože pod obrovský tlak, a to nikoli jen zevnitř, ale i ze zahraničí, se dostává zejména jeho ANO. Když jsem řekl „jeho ANO“, tak to není jen slovní obrat.

Petr Honzejk připouští úvahu, že většina lidí by vládu ANO s SPD a s komunisty v podstatě schvalovala. „Liberálovi se to neříká lehce, ale znovu: pokud Andrej Babiš vládu za podpory KSČM a SPD vytvoří, bude to nejen stvrzení faktického stavu, ale i stvrzení naladění velké, zřejmě většinové části české společnosti. Říká se, že by to znamenalo ‚spolupracovat s extremisty‘, ale je nutné přiznat, že ve skutečnosti by šlo o vládu hodnotového mainstreamu,“ píše. Trefil se? Co by znamenala vláda ve zmiňované sestavě?

Honzejkův názor je poměrně střízlivý. Já bych ze spolupráce v rámci „hodnotového mainstreamu“ nevylučoval ani ČSSD, její část má nepochybně určitou afinitu k takovému uskupení. Navíc to souvisí s celkovou profilací toho, co jsem nazval „austrijskou“, resp. středounijní politikou. Ve hře jsou ovšem i předčasné volby. Důvody pro ně jsou tyto: Tzv. „demokratické strany“ selhaly – daly do podmínek vyjednávání požadavek, který porušoval výsledek demokratických voleb. Vše o Babišovi bylo známo ještě před volbami. Následně selhal Babiš. Pod tlakem se vyjádřil v kauze Skripal tak, že podle jeho „praecox“ by on sám byl už politickou mrtvolou. Dokonce selhává i skutečná přímá demokracie, myslím studenty a spol. ve veřejném prostoru. Pokud někdo protestuje, měl by požadovat předčasné volby, tam končí jeho mandát, nikoli selektivní kádrování. Pak totiž vzniká otázka, kdo to financuje a kdo je kádrovák.

Na druhé straně jsou zde ovšem ti, co se předčasných voleb bojí: Tradiční strany, které to může pohřbít – STAN, který se dvojnásobně vybarvil (Gazdíkem i Farským); KDU-ČSL, která ví, že neumí s ničím přitažlivým přijít a střečkuje; Kalouskova TOP 09, které slouží Langšádlová na cestě do politického hrobu, Pospíšila není skoro ani vidět; KSČM, která se má stát zdrojem doživotní renty Filipa a jeho věrných, i když se nedostane do parlamentu; ČSSD, která si stále myslí, že za jejím krachem není ideová prázdnota, ale lithium. Pak je zde ODS, ve které ti chytřejší tuší, že předčasné volby ještě více posílí hledání alternativy vůči současné globální moci, té moci, které by chtěla monopolně sloužit.

Dále jsou zde Piráti, kteří by sice ještě více vyrostli, ale museli by si mnohem intenzivněji vnitřně vyříkat, o co jde (asi by jim to přece jen pomohlo). A nakonec je tu i ANO, které ví, že zásluhou Babišova (vynuceného?) úletu v kauze Skripal přestalo být subjektem, který těží z toho, že je obětí současné globální moci, že tentokrát se Babišova kůže medvěda může dělit. Docela pikantní situace. A do toho vstoupí Zeman s pozoruhodným požadavkem koalice ANO s SPD a KSČM, která nutně ANO štěpí. A ještě sociálnědemokratický „návrat“ do téměř potápějící se lodi, což také vyvolá její štěpní. Docela zajímavé...

Delegáti sjezdu ČSSD zvolili – pro mnohé překvapivě – poslance Jaroslava Foldynu místopředsedou. V kandidátském projevu burcoval za tradiční sociálnědemokratické hodnoty, mluvil o důrazu na lidi, jako jsou soustružníci, matky samoživitelky, stavěl se za národní zájmy nad zájmy EU apod. Foldynova slova ale vyvolala kritiku – prý uspěl xenofob, Putinův agent atd. Nejsou tyto negace přemrštěné? Posune nová sestava ČSSD zpět nahoru?

Myslím, že ČSSD udělala dobře, když do užšího vedení zvolila Foldynu. Tím může zůstat poblíž toho, co – jak jste mě upozornila – Honzjek velmi výstižně nazval „hodnotový mainstream“, současný hodnotový mainstream. Jinak, touto otázkou se dostáváme ke stejnému okruhu problémů jako ve druhé otázce. Na adresu Foldyny padají stejná obvinění jako na Orbána, a tudíž pro něj platí i stejná obhajoba. Mimo jiné, a není to patrně náhodou, Foldyna je ke svému typu politiky veden i svým původem tím, že je schopen vnímat celý středounijní prostor z určitého nadhledu a v jeho historické dimenzi. Nemyslím, že Foldyna ČSSD štěpí, spíše jí pomáhá, aby vůbec zůstala ve hře.

Nedávno jste se zúčastnil přednášky k nadcházejícímu dvoustému výročí narození Karla Marxe. Přestože byl Karel Marx zvolen před lety v Anglii za největšího myslitele minulého tisíciletí, dokonce i před Einsteinem, Newtonem a dalšími, může nám dnes jeho dílo vůbec ještě něco přinést?

Měl jsem z odborného setkání, které zorganizoval Josef Skála, velmi dobrý pocit. Zajímavé bylo vystoupení Oskara Krejčího k aktuálnosti Marxových myšlenek o globalizaci. Za vůbec nejdůležitější považuji určitou shodu na tom, že mimořádně aktuálním odkazem Marxe z teoretického hlediska je jeho pojetí společnosti jako přírodně historického procesu. Což znamená – chceme-li pochopit, jak se utváří člověk s obsahem svého vědomí, včetně třeba i citů, morálky rozumu – musíme vyjít z toho, jak přetváří přírodu prostřednictvím již přetvořené přírody. Totéž platí i pro společnost. Společenský vývoj se odvíjí od procesu přetváření přírody společností.

Podle mého názoru, se kterým jsem tam vystoupil, bychom z tohoto pohledu měli zřetelněji a přesněji vidět kontury společnosti, ve které je svobodný rozvoj každého jednotlivce podmínkou rozvoje všech. A také vidět cestu k této společnosti. Marxova vize zformulovaná třeba v jeho „Grundrissech“ z let 1857-1858 dnes ožila v bestselleru Paula Masona „Postkapitalismus“, podle mě je to však stále ještě „nestrávený“ Marx. Potřebujeme si co nejvíce osvojit odkaz tohoto myslitele, včetně kritického hodnocení toho, co se v jeho díle už přežilo, abychom pochopili podstatu změny, kterou začíná procházet naše globální společnost a která je patrně mnohem výraznější i hlubší, než byla kdysi průmyslová revoluce. Ale to je již na samostatné téma.

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Olga Böhmová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Přímý kop do hlavy. Mají výcvik, cítí se nadřazeně, na tohle nejsme v ČR zvyklí, ví expert nad „sbalenými“ agresory. Co dělat? Střelit do vzduchu

4:42 Přímý kop do hlavy. Mají výcvik, cítí se nadřazeně, na tohle nejsme v ČR zvyklí, ví expert nad „sbalenými“ agresory. Co dělat? Střelit do vzduchu

ROZHOVOR Skupina cizinců v sobotu brutálně napadla číšníka, který skončil s vážným zraněním v nemocn…