„Každý ze tří nejbohatších mužů světa vlastní dnes už více majetku, než kolik činí suma bohatství 48 nejchudších zemí,“ připomínal jste v předmluvě jedné své knihy. Asi nemá smysl se ptát na to, jak moc se rozevírají za posledních třicet let sociální nůžky. Přesto, jak jsme se vyrovnali s tolerováním nerovnosti? A spějeme více k rezignaci, nebo konfliktu?

V otázce tolerance nerovností se spěje jednoznačně k rezignaci stejně jako v otázkách jiných forem nespravedlnosti. Najdou se politici, kteří tvrdí, že nízká volební účast je znakem toho, že lidé jsou spokojení, takže nemají potřebu ani chodit k volbám. V tom případě by ideální demokracie musela vypadat tak, že k volebním urnám by už nechodil vůbec nikdo. Existuje ovšem i jiné vysvětlení nízké volební účasti: Stále více lidí je přesvědčeno, že chodit k volbám nemá smysl. Jednak vidí, jak málo se toho změní, když je v rytmu volebního kyvadla pravicová vláda nahrazena levicovou a opačně, jednak mají zkušenost s tím, jak se vyvinuly strany, které se zpočátku tvářily jako alternativa ke stranám klasickým. Dnes můžeme tuto proměnu od naděje k průšvihu nejlépe pozorovat na vývoji Pirátů.