Je to už sedm let od začátku velké ekonomické krize, která začala krachem amerických bank. Během té doby se kritici současného systému snažili pomocí akcí jako Occupy Wall Street přesvědčit veřejnost, že miliardáři a „banksteři“ ji pomocí finančního systému okrádají. Mnozí odborníci, jako řecký exministr financí a ekonom Varoufakis, tepali finanční systém jako cosi založeného na bublinách, na dominanci dolaru a na neustálém snižování reálných mezd. Kam jsme se v té diskusi o současném kapitalismu za sedm let dostali? Co říci o úspěšnosti pojmů kapitalismus, globalizace a volný trh? A jaká je jejich budoucnost, stejně jako budoucnost ekonomického řádu světa?

Ukázalo se, že liberální kapitalismus, stejně jako „stát blahobytu“ mají své meze. Obojí je založeno na modle spotřeby a je vcelku jedno, zda je ta modla pravicová, nebo levicová. Lidé se dnes od konzumu obracejí k jiným hodnotám, k těm, které jsou uloženy hlouběji v jejich kolektivní paměti, hledají identitu a symboly. Proto ta renesance nacionalismu či vlastenectví. Vidíme to zejména v Rusku, kde Putin zjevně naplňuje společenskou objednávku, dává občanům cosi více, než jen „chléb a hry“. Proto jsou liché naděje, že ruský režim vyhladovíme a občané kvůli poklesu ekonomiky, horšímu kursu rublu a nutnosti vzdát se části konzumních radostí prezidenta svrhnou. V muslimských zemích pak je čím dál zjevnější příklon k radikální verzi islámu.

Pro nás by bylo dobré, když už se zjevně nedokážeme plně vrátit ke křesťanským kořenům, oživit alespoň konzervativní sekulární hodnoty, které se s křesťanstvím pojí: kult tvrdé práce, péči o rodinné hodnoty, skutečnou solidaritu, která pomáhá potřebným, ale netýká se těch, kteří se sami nesnaží, jistou skromnost a střídmost… Stejně tak by bylo dobré obnovit republikánské ctnosti – víru v ústavnost a demokraii, v řád práva a svobody, vlastenectví…