Evropa byla už dvacet let ušetřena války. Jak válka na Ukrajině psychicky ovlivňuje spoluobčany?

Vyvolává v nich stresové reakce. Je to přirozená adaptační reakce, jak se vyrovnat s náročnou situací.  Jelikož jsme tady válku dlouhou dobu neměli, tak vědomí skutečnost, že se v naší blízkosti může odehrávat válka, vytěsnilo. Byl to pro nás vzdálený problém, který se nás nikdy osobně netýkal. Mezi námi žijí váleční veteráni, jejichž zkušenosti jsou nepřenositelné. I proto jsme se cítili neohroženě a rezignovali na bdělost a ostražitost k tomu, co se děje v ostatních zemích. Nevěnovali jsme tomu pozornost, jakou by si to zasloužilo. Válka v Srbsku měla být pro nás varováním, že o mír je potřeba pečovat.

Neztratili zmíněnou ostražitost i samotní vojáci?

To opravdu ne. Vojáci mají obezřetnost jako součást své přípravy na službu státu. Vědí, že lidskou historií se táhnou konflikty a naše dějiny jsou historií válek. Většina vojenských expertů vždy říkala, že otázka není jestli válka začne, ale kdy začne. Proto je vždy v zájmu všech zemí pečovat o armádu, připravovat odborníky a soustředit se na výchovu mladé generace právě k obezřetnosti, odolnosti a branným schopnostem. Vojenské umění je jedním ze základů úspěšné armády. Například „percepční slepota“ nám neumožňuje vnímat, co se skutečně děje. Například v oblasti válečné propagandy, která je neodmyslitelnou součástí boje a to na všech stranách konfliktu. Již ve starém Řecku Aischylos pronesl citát: "První obětí každé války je pravda". Vidíme obrázky zničeného a zdemolovaného automobilu, kráter v zemi, ale nepostřehneme, že vedle stojí strom. To je prakticky nemožné. Co je více zranitelné strom či kov?