Podporujete zaměstnávání levných cizinců v českém průmyslu?Anketa
Když se podíváme na nedávný útok v Istanbulu. PKK, YPG – to známe. Ale Sokoli Kurdistánu?
Tu skupinu neznám, ale útoků bylo za tento rok v Turecku více. Překvapilo mne to, že existuje taková skupina. Převážná většina Kurdů, ne-li všichni, odsuzují takové činy proti nevinným lidem. Nepřidává to na pověsti Kurdů, protože je všeobecně známo, že Kurdové dnes, hlavně v iráckém Kurdistánu, „bojují za celé lidstvo“. Bojují proti takovým zrůdám, jako jsou samozvanci z Islámského státu. Armády nemohly zastavit jejich útok. Až 60 000 iráckých mužů v armádě se vzdalo a předalo svoji výzbroj této organizaci; a proto mají takovou sílu a věří si a chtějí ovládnout ještě větší a větší území.
Tento čin hází špatné světlo na kurdskou otázku, která se dostala do toho momentu, kdy už se mluví o vyhlášení samostatného kurdského státu. Podle mne je krajně nezodpovědné provádět takové činy a je to hlavně zbabělá akce, zabít lidi na ulici.
Ale ten útok jak se zdá směřoval prvoplánovitě proti policistům a to je ten způsob vedení gerilového boje z jiných oblastí Turecka…
Když se přihlásí nějaká skupina a řekne, že je blízká nějaké organizaci, například PKK nebo jiné, těžko to jde ověřit. Může to být hra nějakých zpravodajských služeb. Nejsem zastáncem konspiračních teorií, ale v zemi, kde je výjimečný stav, je nejvyšší bezpečnostní pohotovost... a aby se stalo něco takového, to je dost podezřelé. Musíme vždy hledat, kdo na tom vydělá. V turecké televizi jsem viděl pohřeb těch policistů a překvapilo mě, že na nějakém bezpečnostním velitelství se sešlo nejvyšší vedení státu. Prezident, předseda vlády, ministr vnitra, ministr zahraničí a další a další. Jestli několik hodin po útoku mají takovou odvahu vystoupit na veřejnosti. Za normálních okolností, když je přítomen prezident, tak z bezpečnostních důvodů by neměl přijít předseda vlády, kdyby, nedej Bože, se něco stalo, tak aby někdo z nich řídil stát. Bylo mi to prostě takové podezřelé, když před několika hodinami otřásly velké výbuchy centrem Istanbulu a všichni jsou na jednom místě. Není to opět něco jako předvolební kampaň? Bezesporu tím získali přízeň voličů, že dokázali svým lidem, že s nimi soucítí a jsou i fyzicky přítomni. A ještě navštěvovali ty zraněné. V lidské rovině je to všechno v pořádku, ale myslím, že z bezpečnostního hlediska to není v pořádku. Jestli prezident stojí vedle předsedy vlády a ještě jsou tam místopředsedové vlády za takové situace. To je něco jako s tím polským vládním letadlem, kdy tam byl prezident i celá vojenská generalita. A mohl nastat chaos.
Jestli nějaká skupina zveřejňuje na internetu, že se hlásí k PKK nebo k jiné kurdské organizaci, to nemusí znamenat, že je opravdu za tím a že to není někdo jiný. A když půl hodiny po útoku prohlásí Erdogan a jiní představitelé Turecka, že s určitostí za tím stojí PKK. Už toto samo o sobě jsou předčasné úsudky, které nepomohou k tomu, aby nastaly podmínku dialogu místo válčení.
Turecko ale přece nemá před volbami…
Jenže v Turecku má dojít k zásadní změně. Má být předkládán návrh na změnu systému vlády, aby v Turecku byl zaveden prezidentský systém. Teď Erdoganova strana AKP předkládá v parlamentu tento návrh. Chtěli změnit ústavu a toto jsou k tomu kroky. Oni ví, že 50 procent společnosti jej podporuje od nepodařeného puče 15. července. A nastaly represe ze strany vlády, zatýkání. To jsou tisíce lidí. Podle mého názoru bylo i toto přehnané. Turecko prošlo velmi citlivou dobou, ale jestli je situace pod kontrolou, není potřeba zatýkat a zavírat lidi a zneužívat vyjímečného stavu.
Do médii jen velmi sporadicky pronikají zprávy o tom, co se děje v oblasti, kde žije většina Kurdů, tedy na východě země, kde nepokoje jsou a byly vždy poměrně značné a jejich potlačování bylo, velmi mírně řečeno, ze strany tureckých orgánů masivní…
Události posledního roku, roku a půl přinesly zásadní změnu v tom, že se boje přemístily do měst. To nikdy nebylo. Za 35 let bojů mezi PKK a vládou se to odehrávalo vždy „venku“ – v horách, mimo obydlené území. Zásadní změna, která je pro mne vůbec nepřijatelná, je, aby se bojovalo ve městě. To má za následek, že lidé utíkají do bezpečí a že je ve městech zničená infrastruktura. Lidé přišli o své přístřeší. Nad tím také visí velký otazník. Proč?
Dalo by se říci, že je to svým způsobem záměrné ničení infrastruktury?
V první řadě nejde o infrastrukturu. Jde o to, aby co nejvíce Kurdů uteklo ze svých domovů. A druhá věc je, aby se v očích Kurdů PKK znemožnilo tím, že se bude bránit uprostřed měst a budou vedeny gerilové pouliční boje. Toto samozřejmě poškodí Kurdistán ze všech stran. To přililo benzín do ohně. Všude tam „hoří“. V Sýrii, v Iráku. V důsledku této nestability se staly i okolní země nebezpečnými. A Turecko je toho největším příkladem. Země, která prospívala, vykazovala dobré ekonomické ukazatele, ale najednou peníze ztrácí na hodnotě, turisté tam moc nejezdí. Rozvrácené vztahy s Ruskem, které se nyní snaží dát do pořádku. Jestli na tom je špatně Turecko, odnese to i Kurdistán. My nejsme odděleni. Říká se, že v Istanbulu žije pět až šest milionů Kurdů. A takových měst je spousta. Izmir, Ankara. Všude tam žijí Kurdové; a nejen ti z Turecka, ale i ze Sýrie, kteří utekli ze země. Celkový počet Syřanů v Turecku se odhaduje na 1 800 000.
Jak jste říkal, že se boje přenesly do tureckých měst. Není to také tím, že když ještě nebyl rozvrácen Irák, Turecko nepodnikalo útoky proti Kurdistánu? Po pádu Saddáma Husajna tam přece turecká armáda ostřelovala některé oblasti. Nevyprovokovalo tedy Turecko celou tuto mašinérii?
Můj osobní názor je, že najdeme viníky na obou stranách. Každopádně je to špatně. Ale hlavně, je to nevýhodné pro Kurdy, protože ty boje se odehrávají v kurdských městech a umírají kurdští civilisté. Vedle bojovníků na obou stranách.
Jestliže byl nastolen mírový plán a běžela dohoda, která vydržela dva a půl roku, tak bylo velmi hloupé, aby to nepokračovalo. Protože za tu dobu se udělalo tolik změn. Jak kurdské, tak turecké obyvatelstvo si oddechlo, že už nebudou zbytečně umírat jejich děti. Samozřejmě, těch třicet policistů bolí, to jsou mladí lidé, to jsou osudy několika desítek rodin. Na druhé straně, když umírají, ať v horách, nebo ve městech, kurdští bojovníci, tak jsou to také mladí lidé a každý z nich má své nějaké ideály. Nikdo z války nikdy nic dobrého nepřinese. Vždy přináší jen katastrofální důsledky. Ostatně, podívejte se na Sýrii a Irák.
Když si vzpomenu na náš první rozhovor, tehdy jste uváděl, že volební výsledky pro Kurdy v Turecku byly velice dobré; ale pak nastala změna a jde to spíše někam špatně…
Samozřejmě. Turecká vláda viní stranu HDP, že je spřízněna s PKK a že ji nějakým způsobem podporuje. Ale je to legální politická strana, která vyhrála volby, má přes 80 poslanců. Většina z nich je ale nyní ve vězení. Jejich nejvyšší představitel je rovněž ve vězení. A slyšel jsem, že 5000 členů této strany je ve vězení. Tak si představte ten strach v zemi, kde je 5000 politických vězňů. V rámci výjimečného stavu a v návaznosti na události kolem neúspěšného převratu tak skončila HDP. Jistě, budou probíhat soudy, ale toto všechno poškodilo turecký Kurdistán. A válka je pak ještě větší přítěž. Sen Erdogana o prezidentském systému... jeho strana a vlastně vláda dělá všechno možné, aby se k tomu dopracoval. A to otevírá možnosti Erdoganovi, aby vládl jako prezident třeba dalších deset let. Již dnes vidíme, že má navrch, že má „pod palcem“ všechno.
Když se člověk dívá na tento region, tak je na jedné straně jeden diktátor v Sýrii, který má sice omezenou moc, ale přesto tu je, a pak tu roste další diktátor, možná mnohem nebezpečnější. Nevím o tom, že by Evropa nějak reagovala asi si ani nedovolí byť jen zahrozit, že tak se to nemá dělat…
EU podle mne zareagovala tím, že zmrazí jednání o vstupu Turecka do Unie. A byla spousta hlasů, které vyzývají Erdogana, aby byl velkorysý, co se týká zatýkání lidí a chování bezpečnostních složek vůči těm, co mají opačný názor. Počty jsou alarmující. Desítky tisíc lidí je uvězněno. A toto může mít opačný efekt. Jediné řešení je v míru, protože toto nepřináší nic dobrého.
Víme o tureckých zájmech v Sýrii. Třeba se upozorňovalo na turkmenskou menšinu…
To platí i v Iráku. Historicky Turecko ještě za Osmanské říše... Mosul a Halab byla pod nimi. I když nebudou přímo obsazena tureckou armádou, přesto tam chtějí mít svůj zásadní vliv. A obě města jsou navíc blízko tureckých hranic.
Před několika dny jste se vrátil z Mosulu. Jaká je tam situace?
Vládne tam šílený chaos. Jak v irácké armádě, tak v organizaci války. Oni vedou těžké boje se zákeřným nepřítelem, jehož bojovníci bojují, aby zemřeli. Ale uvnitř irácké armády, to jsou alespoň moje poznatky, to na mne nepůsobilo organizovaným dojmem. Mám obavu, že až bude Mosul „osvobozen“ od Islámského státu, že nastane ještě nějaká horší doba, kdy začnou bojovat šíitské milice, které přišly v ohromných počtech proti pešmergům a podobně. Děsí mne představa, že přijde někdo s nějakou vlajkou a chce se pomstít za události, které se tam odehrály před tisíci lety.
Myslíte si, že se to vrací do doby konfliktů Osmanské a Perské říše?
Osmanské ne. To je vnitřní boj islámu mezi šíity a sunnity. Toto nepřinese nic dobrého. Bude ohrožen i stabilní region iráckého Kurdistánu. Nyní Kurdové mají 40 nebo 60 kilometrů od Irbilu frontovou linii, kde bojují s IS. Jestli odejdou bojovníci IS, přijdou šíitské milice. Ano, je tam irácká armáda, ale ta je převážně tvořena šíity.
To znamená, že se i tady zapojí Hizballáh…
Nezapojí, on už zapojen je! Jsou tam vidět jejich vlajky. Jsou tady hlavně íránské milice a hlavní organizátor je Írán. On organizuje útok na IS. To je v režii Íránu, který má největší vliv na bagdádskou vládu, která přímo řídí, kterým směrem se země bude dál ubírat.
To mne děsíte. Takže obrázky, které jsme viděli v médiích, hledal-li bych příměr, použil bych citaci z Haškova Švejka „naše vojska postupují vítězně vpřed“. Jsou tedy velké rozdíly. Na jedné straně irácká protiteroristická jednotka, která byla hodně prezentovaná, ale běžná armáda, jak říkáte, „žádná sláva“…
U té protiteroristické jednotky, tam je dobré, že jsou skvěle vyzbrojeni. Ale zase – jde o boj ve městě, ztráty i na jejich straně jsou ohromné. Islámský stát používá hodně zákeřné metody – sebevražedné atentátníky, vozidla naplněná výbušninami a útočí přímo na konvoje nebo stanoviště. Je to opravdu těžké. Výhoda je, že mezinárodní koalice, hlavně letectvo, má největší slovo. Bez toho by IS ovládl celou Sýrii a Irák.
Jde tedy o autonomii nebo dokonce osamostatnění?
Oni to pojali tak, že jde o záměr Íránu. Není žádný plán, co bude po porážce Daeše (IS). Z pohledu Kurda se nejvíce děsím toho, že se dostaneme do střetu s šíitskými milicemi. A to by znamenalo dlouholetou válku. Doufám, že k tomu nedojde. Nedokáži si představit, že Írán, který má největší vliv na Irák, bude ochoten přistoupit na to, že vznikne nějaký kurdský stát a že by Kurdové ovládli nějaké větší území, než mají.
Vždyť v Íránu je také kurdská menšina…
Ano, tam je více Kurdů než v Iráku. Zhruba jde o 8 osm milionů. A právě proto chtějí zavírat veškeré cesty k tomu, aby se Kurdové neodvážili vyhlásit samostatný stát; a budou proto dělat všechno možné, aby se toto nestalo.
O samostatném státu se již vážně hovoří. Na posledním jednání mezi Masúdem Barzáním, prezidentem iráckého Kurdistánu a Hajdarem Abbádím, iráckým premiérem, se o tom otevřeně mluvilo. Že je to naše legitimní právo. Jako Kurdové jsme po tisíce let na svém území, máme svůj jazyk a kulturu a veškeré podmínky, abychom si vytvořili nějaký svůj samostatný stát. Ale jestli najdeme společnou řeč na téma federativní stát a budou dodržovány veškeré dohody a úmluvy, tak s tím nemáme problém. Od pádu Saddáma Husajna do současné doby „šíitské“ vlády v Bagdádu naslibovaly hodně, ale stalo se toho strašně málo. Společně s Íránem se snaží o nátlak na Kurdistán – když se to nepodaří vojensky, tak ekonomicky. Kurdistán prochází těžkým obdobím. Lidé dostávají výplaty až s tříměsíčním zpožděním. Samotní pešmergové strádají. Naštěstí je tu jejich přesvědčení, že pracují pro svoji zemi a že jsou ochotni pokládat pro ni své životy. A to se děje. Za dobu, kdy vstoupil Daeš do Kurdistánu, tak padlo přes 1600 pešmergů a bylo přes 11 000 zraněných. Samozřejmě padlo spousta vojáků i na irácké straně. Doufám, že nedojde na nejhorší scénář, že po porážce Daeše nastanou nové podmínky a dojde na další válku.
Psali jsme:
V Kurkúku došlo k útoku Islámského státu, což před tím nikdy nebylo…
Ano, vpadlo tam 80 ozbrojenců. A to nebyla náhoda. A zase musím užít spiklenecké teorie. Když byla irácká armáda na kurdském území, pešmergové nejdříve osvobodili vesnice na severu a východě Mosulu a zastavili se tam. Vykopali příkopy a irácká armáda vstoupila do Mosulu. A v té době za záhadných okolností přišli z jednoho města vzdáleného asi 40 kilometrů od Kirkúku členové IS. Chtěli překvapit pešmergy, protože ti ovládají Kirkúk. Říká se, že se chtělo, aby irácká armáda přišla jakoby „zachránit“ město Kirkúk. Naštěstí pešmergové se dokázali ubránit a zabili všechny útočníky a nedovolili, aby irácká armáda „přišla na pomoc“ v takové citlivé době v bitvě o Mosul.
Samozřejmě, že se IS snaží dostat do Irbilu a odpálit tam bomby. Už se tak několikrát stalo. Naštěstí to není tak často. Cíl Íránu a okolních států, ti Kurdům nepřejí, je zabránit ztrátě velkého kusu území. I když mají mezi sebou svoje spory, co se týče kurdské otázky, jsou zajedno. V tom spočívá složitost. Najít spolehlivého partnera vlastně nejde. V podstatě, oni okupují naše území.
Výrazný počet Kurdů je přece v Německu i ve Francii. I když třeba právě Německo je velmi překvapeno z reakce „svých“ Turků, kteří velebí Erdogana a neváhají organizovat manifestace. Nezaznamenáváte tlak těchto států právě na zklidnění situace v Kurdistánu?
Angela Merkelová hodněkrát vyjádřila nesouhlas s politikou Erdogana v kurdské otázce. Za poslední roky sympatie Evropy vůči Kurdům jsou na slušné úrovni. Možná proto nastal takový ošklivý incident v Istanbulu a Turecko z toho viní Kurdy. Aby nás v očích našich přátel zdiskreditovali, když se již Kurdové ukázali v dobrém světle. Ministr obrany USA například předal vyznamenání čtyřem pešmergům. Je to symbolické, ale pro nás to znamená hodně, že si Západ váží toho, jak bojují proti IS.
Je to opravdu zvláštní. Američtí vojenští poradci jsou mezi pešmergy, což Turecko, které je členem NATO, vidí velmi nerado. Ale to jsou prostě geopolitické otázky…
Zde je určitá výjimka, protože jde o dlouholetý vztah mezi Erdoganem a Barzáním. Podle mne existuje nepsaná dohoda, že irácký Kurdistán poskytne dobré podmínky pro turecké společnosti v zakázkách v iráckém Kurdistánu. A především dohoda, že se bude prodávat kurdská ropa, což je velmi důležitý moment. Poprvé Kurdové vyvážejí svou ropu přes Turecko. Obě strany na tom vydělávají. Slyšel jsem představitele Erdoganovy strany AKP, že by nebyli proti vyhlášení samostatnosti kurdského státu v Iráku. To je dobrý signál a jistý posun.
Nedá mi to, abych se nezeptal na dva zadržené a uvězněné Čechy podezřelé z terorismu – pomoci kurdských separatistům – jak uvádí turecká strana. Podle bezpečnostních expertů jde o fatální situaci. Erdogan údajně může ukázat na Evropu, že z ní odcházejí mladí lidé nejen k Islámskému státu.
Oni se zachovali velmi naivně. Ale i naivní člověk musí pochopit, že když vystavuje na sociálních sítích své zážitky z účasti na nějakých akcích na území syrského Kurdistánu, netají se tím, ale chlubí, tak se vystavuje nebezpečí. Oni byli několikrát zatčeni na jiných hranicích, které nelegálně překračovali. Údajně měli incident i v iráckém Kurdistánu. Mohu si to vysvětlit jen tím, že se chtěli zviditelnit, hrát si na hrdiny. Ale tím poškodili všechny strany. Jak Česko, Kurdy i Turecko. To se prostě nemělo stát.
Syrsko-turecká hranice je dlouhá, tak možná ty mladé lidi lákala k překročení, protože se říká, že po marném pokusu o přechod z Jordánska už neměli moc peněz.
Ano, je dlouhá, ale dobře střežená. Tam je minové pole. Před patnácti dvaceti lety byly turecko-syrské vztahy moc špatné. Tam byl ostnatý drát a miny. Já pocházím z města přímo u hranic a jako dítě jsem vyrůstal u toho ostnatého drátu a vím, o čem mluvím. To široké pásmo si nikdo nemohl dovolit překročit. Občas tam zabloudila nějaká ovce a vybuchlo to. To byla strašidelná hranice. Nedávno turečtí vojáci zastřelili několik Kurdů na sever od Aleppa, když chtěli utíkat a přecházet hranici. Takže tito Češi mohou být rádi, že nebyli zastřeleni.
Hovoří se o tom, že by mohli „dostat“ až třicet let a že to bude bráno jako ukázkový příklad.
Jestli s námi Kurdy sympatizují a chtějí nám pomáhat, ať o tom nemluví. Takhle se stali přítěží. Mluví se o tom, že on je bývalým vojákem, že někde na internetu je vyfocen se zbraní v ruce. Oni tam nejsou poprvé. Viděl jsem záběry, jak jede v autě a vedle něj jsou bojovníci. Mohli tam zůstat a necestovat. Nevěřím tomu, že takoví lidé by kupovali zbraně… možná vyhledávali dobrodružství. A toho tedy dosáhli vrchovatě. Každopádně jim přeji, aby se dostali ven, aby tato ostuda skončila, protože s tím mají starost všichni. Nedivil bych se, kdyby za vydání obou Čechů Turecko něco požadovalo. Třeba rovnou hlas v EU pro bezvízový styk.
Ještě k vašemu pobytu v Mosulu. Byl jste i jinde?
Území Mosulu sousedí s kurdskými oblastmi. Byli jsme i v jezídsko-křesťanském městě Bašika. Tam se také odehrávaly velké boje a to město po více než dvou letech vlády IS bylo osvobozeno. Tam byli kurdští pešmergové. Měli jsme možnost vidět podzemní chodby, které Daeš vykopal. Nebylo jednoduché vytvářet takové zázemí. Asi plánovali, že tam zůstanou a budou vládnout dál. Vždy, když odejdou, zůstanou jen ruiny a nic tam nefunguje a nikoho kromě vojáků tam nepotkáte. Všechno je zničené a je třeba udělat znovu. A hlavně, domy jsou zaminované a dlouho trvá, než se oblast „vyčistí“. Několik pešmergů již za to zaplatilo životem. Nejvíce to bolí, když jde o profesionály. Nedávno to byl dobrovolník, žijící v Německu, říkali mu doktor Sulejman, který dříve bojoval v řadách PKK a pak, když Daeš vstoupil do Kurdistánu, tak se sám přihlásil, protože je odborník na odminování. Dva roky tak pracoval a nakonec se sám stal obětí. Transportovali jej do Německa, ale tam zemřel. To byl sjednocující prvek, že bojoval jak na straně PKK, tak následně na straně pešmergů. Protože vztahy nejsou ideální.
V Iráku je dalším zlem obrovská korupce…
O tom se povídá vtip. Sedí Američan s Iráčanem a povídají si o korupci. Američan povídá: „U nás je šílená. Vidíš tam tu budovu? Ta by se dala postavit za deset milionů dolarů, ale my ji postavili za dvanáct. Dva miliony byly korupční.“ A Iráčan povídá: „Vidíš tam tu budovu?“ „Já tam žádnou nevidím…“ „No tak ta stála sto milionů dolarů.“
Bohužel to platí nejen v arabském, ale i kurdském Iráku. Tam to zase není v takové míře, ale přece jen člověk cítí, že funguje nějaký rozvoj, staví se, ale mohlo by to být několikanásobně lepší. Byly plány, že z Irbilu udělají druhou Dubaj. Chybělo málo a mohlo se to uskutečnit. Ale okolní státy nám nepřejí, navíc válka s IS, politická válka s Bagdádem…
Je tady taková mediální bublina nebo dokonce iluze, že IS prohrává a „odchází ze scény“, ale najednou se dozvíme, že zpět dobyl Palmýru. Rusové tam dokonce uspořádali koncert pod širým nebem a pak slyšíme, že je opět vše ztraceno. Navíc, památky jsou už nyní fatálně poškozeny…
Palmýra je mi podezřelá hned od začátku. Když ji poprvé dobyl IS, to bylo během 24 hodin; a pak před osmi měsíci za pomoci ruských náletů byla zas během pár hodin dobyta zpět. A teď zase padla. Ohromný otazník – proč? To není malá oblast, ale hlavně je všude rovina, poušť, a není, kde se schovat. Proto říkám, že neexistuje jeden celistvý Daeš. Existuje jich několik. A každý vždy slouží někomu jinému. Bohužel, i v tomto směru to není tak čiré, že by jeden stál proti druhému. Američané částečně zásobují nějakou opoziční stranu s podmínkou toho, že nesmí bojovat proti syrskému režimu, ale musí zbraně použít proti Daeši. Daeš odvysílal záběry z bojů, kdy jejich velká skupina útočí a nikdo se jí nepostaví. Za bílého dne. Jak je to možné? Jestli funguje letectvo, tak by se toto nemělo stát. Může to být vzkaz pro Západ, kdy syrský režim chce upozornit, že nebezpečí ještě hrozí. Je osvobozený Mosul, Rakka, ale ostatní mohou skončit pod IS. Protože existence Bašára Asada je závislá na Daeš. On už dávno nerozhoduje. Za něj to dělají jiní, včetně Ruska. Když padne IS, tak se veškerá pozornost zaměří na syrský režim. Asad je podezříván z páchání zločinů proti lidskosti, takže bude chtít, aby osvobozovací proces byl co nejdelší. A v praxi docela uspěl se svojí teorií, že bojuje proti teroristům. Přitom tehdy ještě opozice neměla zbraně. Začal střílet do civilistů a uvedl, že bojuje proti teroristům. Západ mu trochu začal věřit s tím, že on je menší zlo. Ale pojďme se soustředit na Daeš. Bašáru Asadovi se nehodí, aby IS vymizel ze dne na den. A Rusové na něm vydělali. Dostali USA pod tlak, donutili je, aby vyklidily pole. Na syrském území se vytvořily další vojenské základny. Rusko je nyní hlavní hráč. A čeká se, až převezme úřad Donald Trump. Jestli opravdu půjde Rusům na ruku. Jestli to bude horší pro Syřany i Irák, nebo si zvolí nějaké partnery – například Kurdy – a bude je podporovat. Anebo dokonce budou Američané sami bombardovat pozice Bašára Asada a Rusové se toho zaleknou. A nedovolí si válčit s Američany. Vždyť mají jen jednu letadlovou loď a USA 20. A dobře víte, jak jim z lodi popadaly hned dvě stíhačky. Rusové říkají, že jdou proti Daeš, ale jsou statistiky, že jen 1,6 procent útoků jde proti IS. Ostatní útoky jsou pak proti legitimní umírněné opozici. Aleppo je toho důkazem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
