Na carském erbu jsou tři koruny, jedna pro Rusko, druhá pro Bělorusko, třetí pro Malorusko, což je Ukrajina. Jak rozlišujete země bývalého carského Ruska a SSSR?
Jsem Rus z Ukrajiny a ten prostor beru jako jediné území. Nevidím ho rozděleným. Jsou to východní Slované. Jde o účelově politicky rozdělené jejich území pod vlivem cizích států. Bylo to za Polska, za Rakouska - Uherska, za Hitlera. To, co se děje na Ukrajině dnes, je spíše agrese USA, boj o geopolitické zájmy USA. Fraška, když se tento boj odehrává na území Evropy. Jasně, že kdyby se na Ukrajině stalo něco špatného, katastrofického, může se to přesunout i do Česka.
Nicméně národy mají právo na sebeurčení a ohledně rozpadů impérií jde o dějinný vývoj. Nemyslíte si?
Ano. Nicméně to nezmanená, že by měly být zničeny tisícileté vazby. Rusko nemělo nacionální dělení, ale teritoriální, tedy na gubernie, jako mají v USA státy. Bolševici udělali osudovou chybu. Mám rodiče v Rusku i na Ukrajině a tyto země byly vždy provázány. Nikdo s tím neměl problémy. Poslední dělení, které vidíme nyní, považuji za účelovou agresi proti východním Slovanům. A teď o právu na sebeurčení, ale z jiné strany. Zakarpatská oblast požádala o autonomii a nic. Referenda na Krymu a na Donbase byla též o samostatnosti. Vysloužili si tam ale jen prokletí Západu. Na Ukrajině proběhl státní převrat. Byl udělán s podporou cizích mocností, čemuž se říká vměšování či puč. Kdo má rozum a logické myšlení, nemůže si myslet, že v tom nehrály velkou roli USA a EU. Janukovič byl podveden evropskými lídry, kteří se zachovali jako gauneři. Státní převrat začínal majdanem a velmi se mu bránily konzervativní regiony jako Krym, Luhansk či Doněck nebo Podkarpatská Rus. Bránily se rozvracení země a teď neuznávají vládu pučistů.
Jaká je na Podkarpatské Rusi situace Rusínů?
Podkarpatská Rus je velmi zvláštní region, poslední z regionů, co byl připojen k SSSR. A říkají nejen Rusíni, ale i čeští historici, že to byl kšeft Beneše se Stalinem: "My vám Podkarpatí, vy nám podporu při osvobození Sudet." Šlo o dramatické připojení a odpojení. V tomto smyslu má Podkarpatská Rus určité separatistické tendence, protože má naprosto jinou historii, než ostatní regiony SSSR anebo dnešní Ukrajiny.
Psali jsme:
Podkarpatská Rus byla mezi lety 1919 a 1939 jedním ze samosprávných území tehdejšího Československa. Co přesně by dnes chtěli rusínští separatisté?
Chtějí autonomii v rámci Ukrajiny. V roce 1991 právě kvůli tomu proběhlo referendum. V něm se ukázalo, že osmasedmdesát procent voličů chce samostatné teritorium v rámci Ukrajiny. Bylo to zmarněno. Ukrajina se tomu hrubě ubránila. Ve stejný čas referendum na Krymu, což je mocnější enkláva, proběhlo v pořádku a autonomii dostala. Rusíni jsou ale z jiného právního a historického prostoru. U nás je známá anekdota o chlapíkovi, co byl občanem šesti států. Narodil se v Rakousku - Uhersku, byl Čechoslovákem, protože žil na Podkarpatské Rusi, když patřila do Československa, dva dni byl úplně svobodným v nezávislé Zakarpatské Ukrajině, pak žil za války v Maďarsku, pak v SSSR a pak zemřel na Ukrajině. A to všechno probělo v té samé vesnici. Je to specifický region, který se kvůli historickému vývoji dostal na hranici nacionálních enkláv. Marie Terezie tam povolila učení dětí v jazycích rodičů, čímž uznala rusínštinu. Když se vrátíme do současnosti, tak Rusíni chtějí aunonomii, ale Ukrajina na to kašle. V roce 2008 se sebrali Rusíni v Mukačevu a řekli, že když jim Ukrajina za dvacet let nevyšla vstříc, vrátí se k právnímu řádu meziválečného Československa z roku 1938. Mocní se pomstili, začaly soudní procesy s rusínskými lídry.
Uvědomovali si, že se území Podkarpatské Rusi nemůže vrátit do svazku s Československem, protože to už neexistuje?
Ano, není to možné. Nicméně může se vrátit k Maďarsku nebo Slovensku. Těmito fantaziemi se ale nezabývám. Podkarpatská Rus prostě patřila do jiného prostoru.
Opravdu by se Rusíni chtěli připojit k Maďarsku?
Jde o historický a nostalgický vztah k Československu. Ale všichni chápou, že jde o nostalgii, že to není reálné. Nicméně Maďarsko, protože na Podkarpatí bydlí kolem dvou set tisíc Maďarů, je tím znepokojené. Nechce, aby Maďaři bydlící na území jiného státu šli do divné armády a vraždili. Maďarsko velmi podporuje svou menšinu a Rusínové s nimi plánují tuto autonomii, o které jsem vám říkal. Chápu, že si to Evropská unie nepřeje. Autonomie Podkarpatské Rusi v rámci Ukrajiny není v plánu, není to mainstream. Podkarpatská Rus byla během posledních třiadvaceti let podporována z diaspory z USA a Evropy. Avšak velmi opatrně. Nikdo nechtěl a nechce uškodit Ukrajině, která se rozvíjela a nyní se projevuje jako antiruská enkláva. Česko i Slovensko vždy Rusíny podporovalo, ale žádné oficiální stanovisko k jejich podpoře nevydalo.
Jak se vlastně vůči Podkarpatské Rusi choval Stěpan Bandera?
On k ní neměl skoro žádný vztah. Ale hodně se tam objevovali jiní banderovci - používám toto slovo jako integrální termín - Šuchevič, Kolodzinski, Kossak. Ostatně Tomáš G. Masaryk společně s jinými českými lídry vedli dvojitou politiku. Uznávali Rusíny, ale pro jakousi politickou vyrovnanost podporovali ukrajinskou diasporu na Podkarpatské Rusi, což byli nacionalisti, včetně radikálů, kteří utekli z Polska. Na Podkarpatsku byl budován ukrajinský "Piemont", ke kterému se měla připojit celá Ukrajina. Naštvali tím Stalina, jenž jim vyčítal, že chtějí připojit krávu k mouše. Samozřejmě je nutné připomenout, že tam hrála velkou roli i československá inteligence. Pracovalo tam mnoho učitelů, inženýrů a hrál tam v ochotnickém divadle třeba poštovní úředník Jaroslav Marvan. Ostatně se už moc nemluví o tom, že na Podkarpatské Rusi práci měli, kdežto v tehdejším Československu ne. Platilo se tam dobře. Našli tam novou vlast i emigranti z carského Ruska, kteří se neuplatnili v Praze.
Byl jste jako pozorovatel na volbách v Luhansku. Co si myslíte o tom, že vás ukrajinské ministerstvo vnitra nazvalo rusínským radikálem, nžádoucí osobou a kamarádem teroristy Petra Gecka, jenž dnes žije v Moskvě?
Ano, jsem sám separatista. Avšak mnohem mírnější, než byli Masaryk nebo Kramář. Nazývám dnešní režim v Kyjevě nezákonným a chuntou. Mám známého Petra Gecka, který je ten hlavní terorista. Byl prohlášen za terorirstu ukrajinským ministerstvem vnitra. A já pokládám otázku, koho zavraždil, jaké teroristické činy spáchal? A nikdo mi nedokáže odpovědět. V komentářích na internetu jsou lidé velmi agresivní, ale anonymní. A ti, co dělali seznam person non grata se chovají stejně. Nakydali na mě po sítích spousta hnoje. Byl to pro mě šok, protože jsem prý ukrajinofob. Je to nesmysl. Nikdy jsem neměl žádnou fobii. Stalo se to už v dětství, kdy na našem dvoře bydleli Maďaři, Židé, Slováci, Ukrajinci a Rusové pospolu. Rád bych podal žalobu k Evropskému soudu. Nicméně bych to finančně neutáhl, i kdybych do toho dal celé své úspory. Ale přátelé z Polska to prý udělají. Jsou to tvrdí chlapíci. Právní cestu vidím jako velmi správnou. Ohledně podkarpatských Rusínů jsme před pár měsíci jednali v Bruselu. Podařila se nám účast u kulatého stolu, kde seděli zástupci Ukrajiny, EU a Ruska. V rámci Evropského parlamentu jsme mohli sdělit, jaká obrovská křivda se děje vůči Rusínům. Na Podkarpastké Rusi byl totiž v loňském roce zatčen první Rusín za reakce na internetu. A dál to byla opět fraška. Podplatil Ukrajinskou bezpečnostní službu (SBU) a pustili jej do Ruska. Před tím tam pracoval jako dělník, takže se jen vrátil.
Když pracoval jako dělník, kde sehnal peníze na úplatky?
Kupodivu nezaplatil ani moc velkou sumu. Spíš směšnou. Přislíbil mi, že mi dá celou historii jeho případu a pak ji poskytnu i ParlamentnímListům.cz. Zatím ho ale budu chránit. Ostatně i spisovateli Ivanu Petrovcijovi - penzistovi a separatistovi - sebrali počítač a hlavní spisovatelský vercajk, tedy tužku. Byl z toho komický skandál na internetu, tak mu tužku vrátili.
Psali jsme:
Myslíte si, že byste pro otevřený boj za Podkarpatskou Rus dostali podporu z moskevského Kremlu?
Myslím, že jen verbální. Proto se Rusíni snaží jít právní cestou. Mají velkou podporu v Maďarsku, na úrovni maďarského parlamentu. Maďaři se totiž starají o svou menšinu. Ale rozumí, že nemohou připojit své vesnice k Maďarsku, takže se snaží na Podkarpatské Rusi podporovat Rusíny, kteří zase podporují tamní Maďary. Vždyť pospolu žili tisíc let, tak proč ne.
Měl jste někdy pocit strachu, nebezpečí? Bojíte se o rodinu?
Na Podkarpatské Rusi je vyvíjen Kyjevem strašný tlak. Mám mámu, které je čtyřiadevadesát a samozřejmě se bojím. Kdyby se jí něco stalo, tak za ní nemohu. Nevěřím, že by mě někdo vydíral kvůli mamince, nicméně mám nepříjemné pocity. Mí kamarádi Rusínové, co žijí v Česku, mají mnohem větší obavy. Někteří odešli, protože bylo vyhrožováno jejich rodinám. Někteří se stáhli z veřejného života. Bylo jim vyhrožováno, byl ničen jejich byznys. V devadesátých letech gangsteři sbírali výpalné, teď takzvaní aktivisté patriotických hnutí vybírají na podporu údajné antiteroristikcé operace na Donbasu. Ukrajina není právní stát. Přijdou k vám přátelé knížete Schwarzenberga z Pravého sektoru a klidně něco podpálí.
Obchodoval jste s Ruskem. Co se konkrétně stalo vašemu byznysu?
Nejsem typický emigrantský byznysman, který přijel z Užhorodu do Prahy kopat, lepit obkladačky a řídit holky z úklidových služeb. Jsem v Praze kvůli projektům, které jsem začínal v Německu. Ale tady se žije levněji. Dělal jsem byznys mezi českým, německým a ruským prostorem. Mými partnery byly v posledních letech strojírenské firmy z východu Ukrajiny, které měly zakázky z Ruska. A když začal konflikt, vše skončilo. Dodával jsem zařízení, náhradní díly, školení, prostě kompletní technologie. Například laserový přístroj za 350 000 euro. Jde o byznys na dost vysoké technické úrovni. Firmu jsem založil v roce 1992, takže jsem na daních zaplatil Česku mnoho milionů korun. Někdy jsem byl zprostředkovatelem, ale zařízení a materiály za desítky, možná stovky milionů korun dodávaly mé partnerské české firmy. Profitovali ze mě i Němci. Nyní třeba obchoduji s Čínou, Tureckem a Itálií, ale už ne v takových objemech, jako před konfliktem. Chodím do práce, protože nechci doma svou přítomností týrat manželku. V Užhorodě už nemám žádný byznys. Podkarpatská Rus je maličká a průmysl tam byl zničen. Kdysi jsem tam šéfoval ve vědeckotechnické laboratoři, která měla zařízení za čtyřicet milionů dolarů, ale to je dnes zničeno. Bylo tam několik seriózních podniků, které jsou také zničeny. Proto je tady v Česku tolik podkarpatských Rusínů. Tam totiž není práce.
V roce 2005 jste začal podporovat rusínské spisovatele a každoročně těm vybraným udělovat Ruskou cenou. Můžete o tom říci více?
Kvůli tomu taky říkají, že jsem ukrajinofob. Náš fond nedává cenu za ukrajinskou tvorbu, protože na to je spousta jiných cen. Podporujeme menšiny. Jsem Rus z Užhorodu, tak podporuji ruské a rusínské spisovatele z virtuální Podkarpatské Rusi. Tak tomu říkáme. Virtuální Podkarpatská Rus nemá hranic. Patří do ní lidé z Izraele, New Yorku, Rumunska, Polska, Chebu, Minska, prostě odevšud. Podporujeme lidi z celého světa mající Podkarpatí v duši a píšící v rusínštině a ruštině.
Nejsou ale menšiny utlačovány i v Rusku?
Rusko má jinou historii. Je to federace. V Kazani se mluví tatarsky, protože je to hlavní město Tatarské republiky. Rusové si tam stěžují, že jsou utlačováni. Rusko ale neříká, že je unitární stát, jakým se nazývá Ukrajina. Neříká, že ze všech udělá Rusy. Nicméně Ukrajinci chtěli ze všech udělat Ukrajince, což je nešťastné. Jeden z prvních zákonů, co přijal nový parlament, tedy chunta, byl zákaz ruského jazyka.
Sám víte, že je to propaganda, protože zákaz ruského jazyka zůstal na papíře...
Není to tak. Kolem toho bylo vydáno mnohem více norem a praktik. Jak mi třeba vysvětlíte fakt, že v Užhorodě zbyla namísto dřívějších více než deseti škol jen jedna a ta ruštinu vyučuje jen částečně. Na Podkarpatské Rusi navíc neexistuje ani jedna rusínká škola. Kyjevská chunta by to nedopustila. A bohužel tím rozdělila celou svou společnost.
Jaké je podle vás pro problémy Ukrajiny nejoptimálnější řešení?
Můj jiný pohled je v tom, že se tam stal státní převrat. Část Ukrajiny ho neuznala. Nicméně ho kvůli geopolitickým zájmům uznal Západ a nyní nemá chunta v Kyjevu moc na vybranou. Její tajná služba vyvěšuje na svůj barák vlajky jiných zemí, což je neuvěřitelné. Představte si, že by na BIS visel prapor USA. Ukrajina je řízená z venku. Čím víc antiruského udělá Porošenko, tím víc je podporován. To je cesta do pekla. Kdo to nevidí, tak je slepý. Ukrajina je pro mě časově rozdělená do bestiálního činu v Oděse a po něm. Vím, že spousta lidí v Doněcku a Luhansku šlo do zbraně právě kvůli tomu. Báli se, že se jim stane něco podobného. Oděsa byla přelomový mezník. Poté jsem například přestal komunikovat s některými mými ukrajinskými spolužáky. V určitém smyslu byla Oděsa horší než Lidice. V Lidicích fašisté postříleli Čechy, kdežto tam Ukrajinci upálili Ukrajince a nelidsky se z toho radovali. Žádné opravdové vyšetřování se nekonalo. Hlavní podezřelí byli hned propuštěni. Svědkové se dostali pod obrovský tlak, vše bylo byrokraticky promarněno.
Je tedy celistvost Ukrajiny nenávratně ztracena?
Podle mě ano. Celá tamní vláda je vláda války. Musí bojovat, když nebudou bojovat, neobdrží žádnou pomoc od USA, kteří je řídí. USA má na podpoře válečného konfliktu u hranic s Ruskem velký geopolitický zájem. Když chtěl Nikita Chruščov rozmístit rakety na Kubě, tak to bylo podobné. Myslím si, že USA bude chtít následně otevřít konflikty v Tatarstánu a dalších regionech. Jen proto, aby umírali další Rusové a Rusko se ekonomicky složilo. Vláda války žije z krve. Čím víc bude krve, tím více splní vláda své účely. Na Donbasu hynou Ukrajinci, což je olej do vojenské mašinérie. Proto si mysím, že návrat není možný. Dá se to zastavit jen nějakou antifašistickou koalicí a o tu není zájem. Pro mě je vláda války nepřípustná. Nejlepší podpora bratrů Rusínů je v zamezení války na Ukrajině. Vždyť odtamtud utíkají jak mohou. Dostávají maďarské, polské a rumunské pasy, bydlí načerno na Slovensku a v Česku, protože chtějí utéct před válkou. Nedávno přijela známá a říkala, že byla v autobusu jediná ženská. Všichni ostatní, šedesát pasažérů, byli muži v mobilizačním věku. Rusíni se nechtějí účastnit války o Donbas. Proč takzvaní separatisté v Luhansku a Doněcku vítězí, protože bojují za svou zem.
Máte nakonec ještě nějakou obžalobu Evropské unie?
Parlament v Bruselu mi připadá jako nějaké postsovětské monstrum. Ale to bychom zde seděli další hodinu. Chci ale sdělit něco k zamyšlení pro Čechy. Volyňští Češi emigrovali na Ukrajinu, do tehdejšího carského Ruska, před sto padesáti let. Rusíni byli v rámci Podkarpatské Rusi přeci také občany Československa a to před zhruba sedmdesáti lety. A nikdy nepadlo ani slůvko, že by je měl také někdo chránit, že mají také právo na občanství bývalé vlasti. A nejen morální. Podle logiky věci mají stejná práva jako volynští Češi. Nikoho to ale nezajímá.
|
Kdo je Alexandr Gegalčij? Narodil se ruským rodičům v Užhorodě roku 1949. V letech 1967 až 1971 se stal inženýrem-mechanikem na Moskevské letecko-technologické škole. Pak absolvoval vědecké postgraduální studie v Moskvě, ale byl i poslancem. Roku 1992 dokončil školu tržního hospodářství pro vedoucí pracovníky ze SSSR při společnosti Karla Duisberga v Německé spolkové republice. Následně pracoval jako řídící pracovník některých podniků a vedoucí mezinárodních obchodních a výrobních projektů. Několik let má českou občanku a podniká jako zprostředkovatel obchodních transakcí po Evropě či Asii. Na Ukrajině je nežádoucí osobou, protože se v týmu zahraničních pozorovatelů účastnil voleb v Luhansku, ale i za to, že upozorňuje na neustálé pošlapávání práv Rusínů. Ostatně je i předsedou Mezinárodního fondu Ruská Cena, který uděluje rusínským a ruským spisovatelům stejnojmenné ocenění. |
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jan Rychetský
