Pane ministře, podařilo se vám poslance přesvědčit chodit po schodech?

Přiznám se, že nikoho osobně nepřesvědčuji, ale cedulky jsme rozmístili nejen tady, ale ve spoustě veřejných budov. A média způsobila, že si toho lidé všimli a stalo se z toho téma. Část lidí se třeba výzvě chodit po schodech místo jízdy výtahem třeba zasměje, ale když mne někde potkají, říkají, že šli po schodech. Tato kampaň, která je jen kapičkou v moři našich snah, se chytila a funguje. Státní pokladnu to nestálo nic, možná pár korun za kopírku v jednotlivých úřadech a dopad je velký.

Ptal jsem se i proto, že někteří novináři Vám poněkud posměšně začali říkat ministr pro chození po schodech. Máte, předpokládám, daleko ambicióznější plány v rámci svého působení v roli ministra pro sport, prevenci a zdraví. Co chystáte?

Činnost mého malinkého úřadu bych rozdělil na dvě části. Tou první je sport jako takový a vytváření podmínek pro jeho rozvoj a financování, tedy zejména na úrovni Národní sportovní agentury. Druhá část je složena ze dvou slovíček, která jsou úzce se sportem spjata, tedy prevence a zdraví v souvislosti s pohybem. Pokud hovoříme o druhé části, tato spontánní kampaň symbolizuje naši snahu, aby se široká veřejnost dala do pohybu, začala se zamýšlet nad svými pohybovými aktivitami, nad svými stravovacími návyky a vůbec životním stylem. Snažím se k tomu přistupovat pravicovou cestou. Nikoliv zákazy, příkazy a nařízeními, ale doporučeními a motivací.

K tomu, abychom mohli veřejnost k pohybu víc motivovat, nemáme v tuto chvíli moc nástrojů. Od první minuty pracujeme na tom, abychom si takové nástroje mohli vytvořit. Agenda je velmi roztříštěná, a to byl ostatně jeden z hlavních důvodů, proč pozice ministra pro sport, prevenci a zdraví vznikla. Část agendy týkající se sportu je v Národní sportovní agentuře, ale to je dotační agentura, která má za úkol sport financovat a nemůže ze zákona financovat jiné aktivity, jako například sport ve školských zařízeních nebo kampaně tohoto typu. Část agendy zůstala na ministerstvu školství, část je na ministerstvu zdravotnictví a část třeba na ministerstvu zemědělství, jako zdravá výživa. Máme ale také branný sport na ministerstvu obrany, odolnost obyvatelstva a hasičský sport na ministerstvu vnitra. Mým úkolem v této věci je agendy zkoordinovat, k čemuž nám slouží nově zřízená Rada vlády pro sport, prevenci a zdraví, která funguje od počátku perfektně a je vedena mou pravou rukou, paní Janou Havrdovou, která do této pozice přešla z postu viceprezidentky Hospodářské komory, kde vedla sekci pro sport a pohyb.

Financování sportu je ale významnou částí vaší agendy. Nebo ne?

Ano, je to tak. Od začátku jsme pracovali na tom, aby Národní sportovní agentura (NSA) peníze do sportu rozdělovala efektivně a transparentně, bez jakýchkoli pochybností o nadržování a klientelismu. 

Točí se zde velké peníze a vždy tu byly pochybnosti, ne-li přímo i odhalené kauzy o podivném přidělování dotací. Jak lze systém napravit a odstřihnout od různých bočních cestiček a vlivů?

Máte pravdu. Od první minuty po svém nástupu se snažím tento dříve zaběhnutý mechanismus odstranit. Mou velkou výhodou je, že jsem nikdy v minulosti nebyl s tímto prostředím spjat a většinu svého profesního života jsem se věnoval zdravotnictví a sociálním službám. Tím pádem jsem vběhl do ringu bez nějakých předchozích vztahů s jednotlivými aktéry, bez předsudků, ale také bez jakýchkoli závazků. To mi strašně pomohlo. 

Když se ohlížím za těmi pár měsíci ve funkci, vzpomenu na spoustu telefonátů od lidí, kteří se chtěli sejít, protože si mysleli, že se peníze ve sportu budou nadále rozdělovat podle toho, koho znají. Najednou si všichni uvědomili, že to tak nebude. Jako první musely proběhnout personální změny ve vedení NSA, pak bylo zapotřebí fakticky zlikvidovat veškeré střety zájmů, které tam byly. V praxi to znamenalo například rozpouštění poradního orgánu rady agentury, kde seděli lidé, co na jednu stranu radili s nastavením jednotlivých dotací a na straně druhé zastupovali sportovní hnutí, která patřila mezi příjemce dotací. Nyní nás čeká zákonná změna, která rozpustí dnes už fakticky nepracující dozorčí komisi NSA.

V dalším kroku je cílem postupně přenastavit, což nám chvíli zabere, způsob rozdělování finančních prostředků tak, abychom minimalizovali riziko ovlivňování procesů v NSA. Jsem naprosto oddělen od činnosti samotné agentury a podílím se pouze na koncepčních záležitostech směřování celé organizace. Jednotlivé kroky, které podnikáme, jsou o systému přerozdělování dotací jako takovém. Cílem je, aby se naprosto minimalizovala možnost ovlivnění přidělení finančních prostředků ze strany člověka, aby vždycky dostali podporu všichni, kdo se přihlásí a splní podmínky, nebo aby hodnocení pořadí, pokud musí být provedeno, bylo maximálně objektivní.

Pokud jde o vládu jako celek, jak jste spokojeni jako Motoristé s jejím fungováním? Máme v paměti různé povolební komentáře, že vás Andrej Babiš jen využije apod.

Koaliční spolupráci musím zhodnotit jako perfektní. Zažil jsem koaliční vládnutí v roli poslance a později předsedy zdravotnického výboru v letech 2006–2013, čili vlád ODS v koalici s dalšími partnery a situace ani zdaleka nebyla takto idylická. Daří se nám na všech věcech dohadovat bez problémů, bez hádek, zvyšování hlasu či sporů, na kterých bychom se drasticky zasekli. Totéž platí o našem poslaneckém klubu, kde vládne normální a pozitivní atmosféra. Ze strany koaličních partnerů nevnímám žádné problémy. Zejména ze strany hnutí ANO se vůbec nenaplnilo to, co sýčkovala některá média, že Andrej Babiš využije své dominance – ať už početní v poslaneckém klubu, nebo své osobnosti – k válcování zbylých dvou menších stran. Ostatně jsem ani nepředpokládal, že by se něco takového stalo.

MUDr. Boris Šťastný, MBA, LL.M.

• AUTO
• ministr pro sport, prevenci a zdraví

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Pokud jde o shodu a bezproblémové dohody uvnitř koalice, je příkladem toho i návrh usnesení Poslanecké sněmovny, které má odmítnout konání sudetoněmeckého sjezdu v Brně?

Ano, je to typická ukázka naší kvalitní koaliční spolupráce a komunikace. Vedle pravidelných jednání koaliční rady, která vždy předchází každotýdennímu jednání vlády, spolu vzájemně úzce komunikujeme neustále. Každý den od šesti ráno do půlnoci si sdílíme zprávy, názory apod. Součástí toho je debata nad tématy, která třeba ani nejsou součástí programového prohlášení vlády a téma sudetoněmeckého sjezdu bylo jedním z nich. Spontánně jsme si o tom začali psát a zjistili jsme, že na to máme velmi podobný pohled i podobné reakce ze strany voličů. Poměrně rychle jsme tak připravili návrh usnesení, o kterém se bude hlasovat.

Ani po dvou dnech v předchozím týdnu se dosud nepodařilo to usnesení schválit kvůli opozičním obstrukcím. Prohlasujete to? Nepůjde to k ledu?

Ve čtvrtek jsme na toto důležité téma svolali mimořádnou schůzi. Opozice se nechala slyšet, že s obstrukcemi končí a schůze se nezúčastní. Zřejmě zavnímali dominantní postoj společnosti k této věci. Pokládám to za moudré rozhodnutí. 

A jak vnímáte tu dřívější opoziční rétoriku ve vztahu k tématu? Radim Fiala to shrnoval stručně tak, že opozice do krve hájila zájmy Sudetoněmeckého landsmanšaftu.

Máte pravdu. K tomu usnesení by se logicky měla připojit i celá opozice, protože je složena z demokratických stran. Za normálních okolností bych očekával jednomyslnou podporu Poslanecké sněmovny a nesmírně mě znepokojuje postoj opozičních stran v čele s ODS, která náš odmítavý postoj odsoudila. 

Fotogalerie: - Voláme všechny Čechy!

Jaký je Váš osobní pohled na tu věc s tzv. sudetskými Němci? Po mnoho let se zdálo, že jde o téma minulosti, ale tím sjezdem v České republice bylo opět probuzeno k životu. Stejně tak Benešovy dekrety. Vaše rodinná historie je s druhou světovou válkou tragicky spjata.

Je známo, že prakticky celá moje rodina byla za druhé světové války vyhlazena a v tomto ohledu může být můj pohled poznamenán, ale chtěl bych se zastavit u něčeho jiného. Česko-německé vztahy pokládám za skvělé, a tak to i musí zůstat. Toto je o něčem zcela jiném. Sudetoněmecký landsmanšaft se rozhodl pořádat akci, která sama o sobě by nebyla diskutována a možná ani zaznamenána, pokud by se konala v Německu. Jenže oni to pořádají u nás, a to v období, kdy si připomínáme konec druhé světové války. A navíc v Brně, které bylo druhou světovou válkou velmi tragicky poznamenáno. Zaznamenáváme dokonce z neoficiálních zdrojů jakousi vizi pořádat podobný sjezd příští rok v Liberci, tedy v našem pohraničí. Nejsme to my, ale druhá strana a pořadatelé této akce, kdo toto citlivé téma v tuhle chvíli provokativně a zcela nepatřičně otevřeli. Rezonují zde i některé náznaky související s možnou revizí Benešových dekretů v dalších zemích. Dobře víme, jak se to začalo řešit na Slovensku ze strany tamní opozice a v Maďarsku před posledními volbami. Všechno to jsou věci, které není možné přehlédnout. 

Ze strany potomků bývalých českých Němců se asi nelze divit, že využívají příležitosti, když byli brněnskou neziskovkou Meeting Brno pozváni, ale máte pochopení pro naše občany, kteří je aktivně pozvali nebo tuto akci podporují? Sudetoněmecký landsmanšaft přece není nějaký folklórní spolek, ale organizace, kterou po válce založili bývalí nacisté a cíli změnit poválečné uspořádání?

Nemám pro to žádné pochopení. Zásadně odsuzuji jakékoli projevy historického revizionismu, pokusy o relativizaci nacistických zločinů a zpochybňování poválečného právního a majetkového uspořádání České republiky. Zásadně nesouhlasím s tím, aby tento sjezd byl pořádán v naší zemi. Nevidím k tomu žádný důvod, a to zejména s ohledem na historické souvislosti, protože v rámci tohoto prostředí se dlouhodobě objevují postoje zpochybňující poválečné uspořádání.

Psali jsme:

„Mučili, vraždili.“ A nestačí jim to. Křeček udeřil kvůli sjezdu sudeťáků

„Provokace.“ Němci zjistili pravdu o Posseltovi. Navíc historka

Macinka v německém tisku: Na muniční iniciativu nemáme peníze. Kvůli Fialově vládě

Michal Hašek: Otevřený dopis občanů ČR pořadatelům a účastníkům sudetoněmeckých dnů v Brně