Účastnil jste se semináře, kde vysvětlovali, jak hromadně sepisovat trestní oznámení či udání na spoluobčany kvůli jejich komentářům na sociálních sítích a jak takové příspěvky rozpoznat. Četla jsem váš článek o této akci, kde varujete před cenzurou a ohrožením svobody vyjadřování. Jak vážný dopad mohou mít podobné semináře?
Cyklus seminářů vznikal zřejmě jako doprovodná agenda k chystané novele trestního zákona. Tu ale Ministerstvo spravedlnosti mezitím odložilo, proto lektoři trestněprávní rozměr „hate speech“ (nenávistný projev, pozn. red.) neakcentovali. Vyznělo to v podstatě ve smyslu: Zákon zatím není, ale máme přece i další, také účinné metody, jak lidem zavřít pusu už teď. Jak by seminář vypadal v případě platnosti novely, to je dobrá otázka. Takže „zatím dobrý“, ale se špatnou prognózou v horizontu měsíců.
Co dělat se Severní Koreou?Anketa
OBSÁHLÉ SVĚDECTVÍ O SEMINÁŘI SI PŘEČTĚTE ZDE.
Kolik lidí se semináře zúčastnilo a jakého věku?
Přihlášeno bylo 22 lidí a převažovaly tam dvě skupiny: čerství absolventi humanitních, resp. pedagogických fakult a pak zasloužilí ZŠ/SŠ pedagogové středního věku. Obvykle s dalšími specializacemi, jako jsou výchovný poradce nebo metodik prevence. Zda je někdo na seminář poslal, nebo šlo o jejich vlastní iniciativu, netuším.
Během této přednášky jste se několikrát pokoušel diskutovat, ale nebylo vám to v podstatě umožněno. Jaký jste měl z celé akce dojem?
Měl jsem dojem, že prosazují agendu, o jejímž „přínosu“ jsou sice přesvědčeni, ale zároveň vědí, že své přesvědčení nemají čím argumentačně podložit. Bylo vidět, že si debatami na toto téma prošli už v minulosti. Na seminář nepřišli diskutovat, ale vyskládat argumenty pro podporu svého úhlu pohledu. A to jsem jim kazil.
Už se objevily nějaké reakce na váš článek? Ať už jako podpora, nebo naopak?
Píší mi desítky lidí, většinou mi vyjadřují podporu, nabízejí šíření článku či děkují. Snažím se odpovědět všem. Vyloženě negativní reakci jsem zaznamenal zatím jen jednu, ale moudrý z ní moc nejsem: „Tobě stačí k životu málo co ... trocha nenávisti, trocha lží, trocha negativismu a populismu .... gratuluji, prohrál jsi, prohrál jsi svůj život...“ Zřejmě narážka na Zemana?
Co si v souvislosti s touto událostí myslíte o projektech typu HateFree Culture? Je vhodné, aby je podporoval stát?
Přijde mi to zcela nesystémové – o politickém směřování země mají přece rozhodovat volby. Pokud jsou zde struktury, které z veřejných prostředků vyvíjejí politickou činnost, aniž by pro ni získaly podporu alespoň části veřenosti v regulérních volbách, je cosi špatně. A s demokracií to pak nemá už moc společného. Ostatně soudím, že HateFree musí být zrušeno. :-)
A jaké mínění máte o Člověku v tísni či festivalu Jeden svět?
Jde o politickou organizaci, snadno vmapovatelnou do politického spektra ČR, ovšem maskovanou za fasádou obecně prospěšné činnosti. Takový hybrid. Ale renomé těchto neziskovek klesá, lidé rádi přispějí potřebným, ale neradi na propagandu. Takže věřím ve zdravý selský rozum. Festival Jeden svět na školách je pak zvláštní směsicí lidských práv a kulturního relativismu ve službách multikulturalistické agendy. Nepřijatelné především proto, že systematicky cílí na děti.
V poslední době se diskutuje o financování právě neziskových organizací, zákazu některých zemí, aby tam neziskovky placené ze zahraničí fungovaly, i v souvislosti s převozem migrantů. Jaký je váš názor?
Byla to otázka času. Žádná země přece nebude dlouhodobě podporovat a ani tolerovat, organizace, které ji svou činností trvale poškozují. Vznešenost myšlenky, pod kterou se tak děje, nebo mediální krytí takových aktivit, to vše jen oddaluje okamžik odpovídající reakce. Která nakonec stejně přijde. A přišla. Otázka je, zda na to už není pozdě.
Poslední dobou bývá na Facebooku skutečně zablokována řada lidí, častokrát z řad antiislámských aktivistů. Vznikají centra, kde lidé pročítají příspěvky a pak nahlašují podle nich závadný obsah. Dostáváme se do doby, kdy se i v České republice budeme bát nahlas říci, co si myslíme, abychom nebyli trestáni?
Ano, ta doba se přiblížila. Takovým okénkem do budoucnosti může být situace v sousedním Německu, kde se tyto věci prostě už veřejně neříkají. Doma u večeře tak děti slyší pravý opak toho, co ve škole. Trochu to zadrhává v bývalé NDR, kde jim to asi něco připomíná, ale německá nátura velí zatnout zuby a držet krok. Kuriózní je třeba případ opakovaného zrušení německých účtů XY-Einzelfall na Twitteru, které přitom jen agregovaly články z oficiálních médií. Už ani to se tam nesmí. Dávat fakta vedle sebe, nedej bože do souvislostí.
Do boje vyráží i neziskovka In Iustitia, která najímá „cenzory“. A není sama. Domníváte se, že některé z nich mají politický podtext? Tedy ovlivňovat veřejné mínění?
In Iustitia není obecně příliš známá a není o ní ani moc slyšet. O to aktivněji se ale věnuje korespondenci se žalobci a advokáty, v konkrétních kauzách domnělé diskriminace nebo projevů nenávisti. Cílem je nátlakovou intervencí docílit maximálního nebo alespoň vyššího trestu za dané provinění. Přitom zaměstnávají např. Terezu Cajthamlovou, která před časem se známým extremistou Karlem Goldmannem veřejně oběsila „typického Čecha“. Dovedete si představit ten povyk právě z této organizace, být to třeba „typický Afghánec nebo Nigerijec“? Pokrytectví, absurdita a snaha škodit, to mne napadá spíš než politický podtext. Ostatně která strana by tohle veřejně podpořila?
Přednášíte na vysoké škole, jaké zprávy máte z vysokých škol například z humanitně zaměřených oborů, jejichž studenti se často zaměřují na proimigrační činnost a multikulturní aktivity?
Je to pro mne jiný svět. Svět, kde přání vyhrává nad realitou. Kde věc je dobrá, pokud je myšlena dobře, i když tak trochu nefunguje. Studenti z technických škol většinou k tomuto způsobu myšlení neinklinují. Občas z humanitních kruhů slyším takové argumentační perly, že člověk jen zírá, kde zůstaly logika, kauzalita, smysl pro měřítko nebo udržitelnost. A absolventi těchto škol pak zírají, kde zůstala možnost jejich uplatnění. Takže vše je vlastně v pořádku. Tedy pokud se neuchytí v některé z mnoha neziskovek, ale to se dostáváme nazpět, na začátek.
A cítíte vy sám možnost se svobodně vyjádřit v univerzitním prostředí?
Já tohle přísně odděluji. Jsme technická škola a mikroprocesor nemá s politikou přece nic společného. Takže se vyjadřuji, ale vždy soukromě a za sebe, jako občan. A vždy mimo akademickou půdu. Kéž by to platilo obecně, zejména na výše zmiňovaných fakultách. Ale politická vyjádření se svého času objevila i na oficiálním facebooku rektora ČVUT prof. Konvalinky, kde chtěl „přitvrdit proti xenofobům, rasistům a ruským přisluhovačům“. Přišlo mi to jako heslo z padesátých let, takže to zdaleka nebude jen problém humanitního vysokého školství.
Jak vnímáte postoje Pražanů a tamní společnosti, co se migrace týče?
Praha je na jednu stranu více kosmopolitní, takže je v tomto smířlivější. Ale na druhou stranu, už v ní začíná být přítomnost lidí z migrační vlny také patrná. Stačí se projet noční linkou centrem nebo projít večer po Václaváku. Takže bude přibývat lidí s přímou negativní zkušeností. Navíc se dá předpokládat, že pokud se, nedej Bože, ČR také ocitne v hledáčku islámského terorismu, bude cílem pravděpodobně Praha, nikoliv venkov. Pak by se ten rozdíl asi rychle vyrovnal.
Co soudíte o tom, jak se Evropa vyrovnává s migrační krizí? Často v rozhovorech slýchám, že západní Evropa je už ztracená a měli bychom ochránit Evropu východní. Jsou taková vyjádření přehnaná?
Nevyrovnává, jen trpně přihlíží a maskuje vlastní impotenci. Migrační krizi balkánské stezky Evropě pomohla „vyřešit“ malá Makedonie pouhým zavřením vrat v plotu u Idomeni. Donutila tím Merkelovou po měsících otálení dojednat urychleně dohodu s Tureckem na zastavení migrace už na jeho březích, aby tak předešla humanitární katastrofě v Řecku. A mohla to navíc vydávat za svůj úspěch, což nesmyslně opakuje většina médií dodnes. Italské pokračování migrační vlny pro změnu před pár týdny zastavila až výstražná dávka z kulometu na lodi libyjské pobřežní stráže. Po ní se z SAR zóny stáhli už i Lékaři bez hranic, kteří tam jako poslední zůstávali. Ale Aquarius už je v těchto hodinách zase zpátky, takže je to řešení neúplné, dočasné. Ono to trvalé asi ani nebude možné, všechny chyby v politice lze nějak napravit, ale ne ty v politice imigrační. Navíc v tomto měřítku.
Jaký je váš recept na řešení této situace?
Pro západní Evropu žádný, tam je demografický vývoj lehce predikovatelný. Ty země, tak, jak jsme je znali, skončí. Obětovaly svoji kulturu a identitu na oltář idejí humanismu. Záměrně nepíšu multikulturalismu, protože to žádná idea hodna oltáře není. Jen zpětné pojmenování důsledků nefungující asimilace, abychom mohli s dobrým pocitem ještě chvíli nefungovat. Než si někdo všimne, že celá slavná integrace je v mnoha případech jen přechodnou fází ke vzniku paralelních společností. Rozklad vyspělých kultur těmi méně vyspělými je ale z historie opakujícím se leitmotivem, takže jsme v této zkoušce asi opět neuspěli. A pro nás se tedy „řešení“ redukuje jen na otázku, zda se stát tím vytouženým Západem a spolu s ním postupně zanikat, anebo zůstat ekonomicky nepřitažlivým Východem a ještě chvíli si charakter své země udržet.
Navíc i kdyby vliv islámu záhy zeslábl, což nepředpokládám, je zde naprosto neudržitelný populační vývoj v Africe, kde aktuálně přibývá každý týden zhruba milion obyvatel. Sebeotevřenější proimigrační politika Evropy tak představuje kompenzaci přírůstku jen v řádu pouhých týdnů a neřeší naprosto nic. A pokud i nejoptimističtější scénáře implikují katastrofické závěry a nadále trvá absolutní nečinnost zodpovědných elit, pak taková situace žádné elegantní řešení už prostě nemá. Nezbývá tak než doufat, že se těch neelegantních nedožiji.
Domníváte se, že Evropská unie chrání jedno z našich základních práv, tedy svobodně se vyjadřovat?
Vždy, když nějaká ideologie narazí na své limity, má dvě možnosti. Buď se zreformovat, nebo ten náraz vydávat za své zdárné pokračování. Ale na to je potřeba zavřít ústa všem, kteří to tak nevidí, a utáhnout šrouby. A přesně to se teď v EU děje.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Zuzana Koulová
