„Dobře už bylo“! Tato slova v poslední době slýcháme hlavně od mladší generace. I vzhledem k ekonomické krizi, o které se teď především v souvislosti s koronavirem čím dál častěji mluví, máte pocit, že nás čeká černá budoucnost?
Člověk nemusí být věštkyně Sibyla ani ekonom, aby mu bylo jasné, že dopady na naši ekonomiku kvůli koronavirové pandemii nás dříve či později dostihnou. V jak fatální míře, bude podle mě záležet hlavně na naší vládě, jak se k celé situaci postaví. Pokud dokázala zadlužovat stát v době ekonomické prosperity, nebude pravděpodobně v době krize svůj styl hospodaření měnit. Nezbývá než si přát, aby díky tomuto stylu náš stát vzkvétal stejně, jako všechny ostatní firmy pana premiéra. Jisté je jedno, veřejný dluh naší země enormně narůstá, a jednou ho bude muset někdo splatit.
Není skepse, kterou nyní někteří cítí, tak trochu důsledkem toho, že v posledních třiceti letech se nám s nadsázkou řečeno vedlo tak dobře, že už si vlastně ani nedovedeme představit, jaké to je „žít špatně“?
Pokud máte na mysli z pohledu materiálního, pak máte asi pravdu, nicméně do otázky komu se žije dobře, nebo špatně, se může promítat mnoho faktorů. Ptejte se člověka od člověka a každý v tom zohlední něco jiného. Respektive svého. Ekonomickou situaci, zdraví, rodinu, momentální lásku a zamilovanost, výhru v loterii či dobrou úrodu zeleniny ve skleníku. Vydalo by to na celý sociologický průzkum... Pravdou je, že tu už bezmála osmdesát let nebyla válka. Když se na to podíváme touto optikou, tak si uvědomíme, že pamětníků opravdu zlých časů pomalu ubývá…
Podíváme-li se na to z pozice ideálů, co říci na to, že Havlova „pravda a láska“ dnes u některých lidí vyvolává spíše posměch nebo averzi, národ spíše rozděluje? Jak moc se Češi za těch třicet porevolučních let změnili?
Toto heslo má v sobě hluboké poselství. Bohužel si ho všichni přivlastnili a používají ho k zaštítění jakékoli pravdy, hlavně té své. Nakonec se může stát, že taková pravda a láska je vlastně převlečená lež a nenávist. Není proto divu, že může u lidí vyvolávat posměch a averzi.
Když zmiňujeme oněch třicet let, po roce 1989 podle statistik začala česká společnost bohatnout. Nicméně, využili jsme ty roky k tomu, abychom si zajistili dobrou budoucnost? Bývá vytýkáno, že jsme český průmysl a majetek odevzdali do zahraničních rukou výměnou za lepší mzdy. Je to správná výtka?
Dodnes platíme za divoká devadesátá léta, kdy se české národní bohatství slušně řečeno rozprodalo, část tradiční výroby se zničila, zkrachovaly určité české firmy, které dávaly práci tisícům vysoce kvalifikovaných lidí. Od té doby za českou vodu platíme zahraničním majitelům a začalo bezohledné ničení cenné zemědělské půdy ve prospěch budování obrovských logistických center zahraničních montoven. Bohužel u nás není zasídleno mnoho firem s tzv. vyšší přidanou hodnotou. Dnes to ještě není tak hrozné, veškeré potřebné produkty můžeme levně a bez problémů dovážet, montovny a logistická centra dávají lidem sice nějakou práci, ale co budeme dělat v době válečného konfliktu nebo další a daleko horší pandemie, kdy majitelé montoven odejdou jinam, za další, ještě levnější pracovní silou a my nebudeme umět vyrábět potraviny ani se uživit, kdo ví…
Vrátíme-li se k situaci, kterou jsme museli v posledních týdnech zvládat, máte pocit, že Češi si dokázali v krizi způsobené koronavirem poradit? Vedli jsme si jako národ v době, kdy platila řada omezujících opatření, dobře?
Ano. Češi se vždy uměli a umějí semknout v době, kdy jim nejvíce teče do bot. Platilo to za husitů, za Masaryka i za komunistů. Pokud jde o koronavirovou pandemii, i když jí zatím není konec, tak myslím, že ji jako národ zvládáme opravdu velmi dobře.
Psali jsme:
V souvislosti s koronakrizí se začalo hodně hovořit o větší potravinové soběstačnosti, o tom, že svět zavřených hranic ukázal rizika spoléhání na dovoz. Co si o tom myslíte? Měla by Česká republika být potravinově soběstačnější?
Je to daň za globalizaci. Je mi jasné, že plná potravinová soběstačnost je v současné době nemyslitelná, ale na druhou stranu absolutně odmítám dovoz některých potravin typických pro českou kotlinu z druhého konce světa. Druhou rovinou je evropský nejednotný potravinový trh pokřivený dotacemi, které jasně zvýhodňují silnější státy na úkor těch slabších. Osobně se mi nelíbí zastavování orné půdy nesmyslnými překladišti zboží či omezení pěstování řepky, kterou místo našich obyvatel krmíme tak akorát nádrže aut. A popravdě, ona ta bionafta ani těm motorům nedělá úplně dobře.
Když jsme zmínili ekonomickou krizi, která podle odborníků přichází, domníváte se, že je Andrej Babiš tím správným člověkem, který by nás měl tímto nelehkým obdobím provést? Je na obtíž jeho minulost z 80. let, nebo naopak léta v komunistickém zahraničním obchodě může zúročit? A vadí jeho minulost budování ekonomického impéria, nebo i to může být výhoda?
Bohužel střet zájmů pana premiéra je naprosto zřejmý a předpokládám, že tlak na to, aby nevyšel z krize Agrofert jako poškozený, bude na prvním místě jeho zájmů.
A co říkáte na to, že poslanci Evropského parlamentu jasnou většinou hlasů schválili usnesení kritické k možnému střetu zájmů Andreje Babiše? Český premiér podle europoslanců zpochybňuje nezávislý výkon své funkce, neboť se podílí na rozhodování o penězích z rozpočtu EU a zároveň kontroluje holding Agrofert…
V tomto případě jsem s Evropským parlamentem zajedno. Otázka spíše zní, zda toto vše spíše Andreje Babiše v očích jeho voličů neposiluje.
Hlavně v začátcích koronakrize si mnozí stěžovali, že se EU k situaci nepostavila rozhodně nejlépe. Jak toto s odstupem času hodnotit a co říci na to, jakým způsobem hodlá unie pomoci nyní? Mluvím zejména o způsobu rozdělení 750 miliard, proti kterému se postavil i Andrej Babiš.
Hlavním úkolem EU je, podle mého, stmelovat své členské státy a zajistit tak vzájemný mír a posílit společný vliv Evropy ve světě. To se jí daří v době míru a prosperity. Bohužel v době pandemie koronaviru jako příliš jednotící prvek nepůsobila. Ponechala veškeré kroky na vůli jednotlivých států, i když se kvůli tomu stávalo, že si vzájemně zadržovaly dodávky ochranných pomůcek. A to byl jen náznak skutečné krize. Bojím se, že v případě skutečně vážného nebezpečí by se jí vzájemným konfliktům jednotlivých států zabránit nepodařilo.
Svět po pandemii začal obviňovat Čínu, Amerika je ve velkých problémech. Jaké bude mít pandemie globální důsledky? Co to bude v důsledku pro Ameriku znamenat? Bude dál světovým lídrem, nebo se na její místo příliš tlačí právě Čína?
Myslím, že USA přestávají být pomalu hegemonem a do popředí se dostává Asie. USA se potýkají trochu samy se sebou. USA žijí poslední desetiletí na dluh. Je zajímavé, že Čína společně s Japonskem je největším držitelem amerického státních dluhopisů. Otázka pak zní, co by se stalo, kdyby Čína požadovala splacení těchto závazků...?
Když mluvíme o Americe, co říkáte na současné nepokoje v ulicích?
Tak samozřejmě, to je problém. O to větší, že tyto nepokoje vygradovaly v době, kdy Amerika bojuje s pandemií. Tak nezbývá než doufat, že se z obou problémů Spojené státy co nejdříve vzpamatují.
Ničení soch a vlastně i určité nepokoje se dostaly už i do Evropy. Kam až všechno toto může zajít?
Kam až toto může zajít, to si opravdu netroufám odhadnout. S ničením soch ale v žádném případě nesouhlasím. Jsou součástí historie, a historie by se skutečně přepisovat neměla.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
