Když jste byla aktivní v politice, byla jste občas přirovnávána k Margaret Thatcherové. Jak jste na tato přirovnání reagovala?

Zcela odmítavě. Paní Thatcherová, tehdy ne ještě Lady Thatcherová, byla součástí široce založeného politického hnutí, které se opíralo o obecně sdílené přesvědčení většiny občanů, že nekonkurenceschopnost britského hospodářství, nezodpovědné kroky odborářských vůdců, nepružnost pracovního trhu, vysokoškolského systému a tak dále musí vyústit v naprostý kolaps. Diagnóza příčin celkového úpadku byla jasná - nikdo se ale nechtěl chopit pokusů o změnu v tak těžké době. Ona, s pomocí mnoha patriotů a kompetentních odborníků a podnikatelů, se o to pokusila. Jakékoli analogie s kýmkoli ze střední Evropy byly tehdy nesmyslné. Britská justice, policie, média, parlament pracovaly tehdy jinak, kvalitně, a společnost zase zaťala zuby jako za druhé světové války.

O co s její smrtí svět přišel?

O ženu - političku připravenou a ochotnou pracovat těžce a obětavě pro zájem celku. Stranou ponechávám její zahraniční aktivity ve vztahu k SSSR a jeho satelitům. Stačí si uvědomit její domácí politický styl. Dlouho vyjednávala například s vůdci hornických odborů, kteří odmítali uzavírání i těch dolů, kde se těžila spíše hlušina než uhlí. Vláda nabízela odstupné, aby havíři mohli začít podnikat anebo se mohli překvalifikovat - ti starší dostali příležitost jít do předčasného důchodu. Přesto je levicí dodnes prezentovaná jako bezohledný člověk a šéf horníků Arthur Scargill, který si chodil pro rady a peníze na velvyslanectví Sovětského svazu, jako ten pravý představitel budoucnosti národa.