Bývalý velitel elitní jednotky vstává ze židle: Lidé musí být připraveni se bránit a žádný bruselský mimoň nemá právo jim v tom bránit!

Myslíte, že má v dnešním světě – navíc ve státech, které jsou jako první v hledáčku teroristů – nějaký význam neozbrojený policista, ochránce zákona, na ulici? Připomínám, že muslimský terorista měl zaútočit nožem a ubodat neozbrojeného londýnského „Bobbyho“.

Obecně si myslím, že za současné bezpečnostní situace by policie měla být ozbrojena vždy a všude. Neozbrojený policista je bohužel už minulostí. Neozbrojený policista v blízkosti objektu takové důležitosti, jako je britský parlament, je podle mého názoru nezodpovědnost. Útočník zabíjel nožem, ale mohl být ozbrojen palnou zbraní a také nemusel být sám. Lze si jen domýšlet, jak to také mohlo dopadnout. Podle posledních informací teroristu zastřelil člen ochranky ministra. Terorista s tím mohl počítat – jestliže věděl, že parlament je chráněn policisty beze zbraně, tak doufal, že jeho šance na efektivní útok jsou větší. Myslím, že již není prostor na skrytou ochranu nebo ochranu beze zbraní, ale je třeba jasně demonstrovat sílu a naši připravenost se bránit.

On to totiž není jediný paradox v poslední době. Experti upozornili na podceňování elementární policejní a vojenské taktiky před několika dny v Paříži, kdy na letišti jiný muslimský terorista přepadl a zajal osamocenou ozbrojenou policistku. To se přece učí už i na policejních přípravkách u nás – jak je možné, že Francouzi, kteří navíc mají v zemi stanné právo, toto podcení?

Neznám přesné podrobnosti tohoto případu, ale pokud vím, tak hlídky ve Francii chodí minimálně ve dvou i více členech. Mohlo tam dojít k nějaké souhře náhod, že policistka zůstala osamocena (možná si odskočila na toaletu) a útočník využil situace. Rozhodně bych z toho nedělal příklad, jak jsou Francouzi nevycvičeni nebo nepřipraveni. Není to pravda.

Lumír Němec, bezpečnostní expert

Muslimský starosta Londýna Sadiq Khan před rokem prohlásil, že hrozby terorismu a teroristických útoků jsou nedílnou součástí života ve velkém městě. Co na to říkáte?

Má pravdu, teroristické útoky se skutečně stávají součástí našeho života a nemyslím si, že v dohledné době se to změní, spíše naopak. Problém vidím v tom, že se stále zabýváme hašením požárů a nehledáme příčiny. Když máte v domě špatnou elektroinstalaci, která způsobí požár, tak když požár uhasíte, nestačí doufat, že se to již nestane. Je doslova životně nutné hledat příčinu, najít ji a elektroinstalaci opravit. My se také bráníme proti konkrétním teroristickým činům, ale minimálně se zabýváme příčinou, tím, co všechny teroristické činy spojuje. Jednou útočí migrant, jindy člověk, který se narodil v Evropě. Co ale mají všechny teroristické činy společného, je radikální islamismus. To je ta „elektroinstalace“, kterou je potřeba opravit.

Lze se vůbec nějak v dnešní přemotomechanizované době efektivně bránit podobným teroristickým útokůmm v tzv. městské gerile?

Velmi těžko. Možností útoku je prostě tolik, že nelze efektivně zajistit ochranu proti všem těmto zákeřným útokům. Jediná možnost je prevence, tedy potlačování jakýchkoliv projevů terorismu již v zárodku a občané si budou muset zvyknout, že musí být připraveni bránit se sami. Policie ani armáda nemůže být všude. K tomu je ovšem nutno přijmout patřičné legislativní kroky, které občanům Evropy umožní se bránit.

V souvislosti s masakrem na londýnském mostě, který předcházel útoku na britský parlament, se opět hovoří o hlouposti a nebezpečnosti kroku Evropské unie, která nedávno schválila přísnou regulaci zbraní, mnozí kritici mluví o nuceném odzbrojování lidí. Bezpečnostní experti upozorňují, že je to pro Evropu krok do hrobu, přesně proti duchu doby a tvrdí, že v Izraeli, kde má zbraň většina populace, by se takový terorista z mostu už dál nedostal. Souhlasíte s nimi?

Nikdo nemá tolik zkušeností s bojem proti terorismu jako Izrael, a jestli Izraelci ozbrojují populaci, tak jistě vědí proč. Kdyby to nefungovalo a zjistili by, že nejlepší obranou proti teroristickým útokům je prasečí noha na krku, tak by ji nosili. Prasečí noha zjevně nezabírá, ale ozbrojený občan, který se dokáže efektivně bránit, ano. Takže pokud víme, že se něco osvědčuje, nemá smysl vymýšlet „parní stroj“, ale vzít funkční model a začlenit jej do evropského práva. Argumenty typu, že v Izraeli jsou útoky takřka na denním pořádku a v Evropě je v porovnání s Izraelem klid, neberu. Je to pouze otázkou času. Včera Londýn, dnes Antverpy, co bude zítra.... Lidé musí být připraveni se bránit a žádný „bruselský mimoň“ nemá právo jim v tom překážet.

Neměla by Česká republika v návaznosti na situaci v Evropě odmítnout diktát Evropské komise i za cenu soudní pře nebo uvalení pokuty či jiné sankce, aby se i tak lépe zabezpečila bezpečnost v Česku?

Rozhodně ano, odzbrojování lidí v době, kdy číslo spáchaných teroristických útoků roste, je ostudné a z mého pohledu nepochopitelné. Nejsem vyznavačem konspiračních teorií, ale někdy se skutečně sám sebe ptám, co je za tím. Přece nemohou být tak blbí? Takže Česká republika by měla každopádně odmítnout bruselský diktát a postavit se za své občany a umožnit jim držení legálních zbraní. Doufám, že politická reprezentace najde tolik sil, aby se Bruselu postavila. Jak říkám, doufám. K tomuto kroku jsou zapotřebí silné osobnosti a lidé schopní přijmout rozhodnutí, bohužel na české politické scéně je takových jedinců velmi málo.

Na sociálních sítích běží diskuse a ankety o tom, zda by se dnes našel někdo, kdo by vůbec šel střežit české politiky, jmenovitě premiéra Sobotku, a upozorňují, že nedávné zvýšení ostrahy Hradu, nařízené prezidentem Zemanem, bylo i kvůli včerejšku v Londýně správným krokem. Šel byste vy osobně dnes riskovat život za nějakého českého politika?

Jednou z důležitých vlastností osobního ochránce je loajalita a profesní čest. Našim studentům (v kurzu osobního ochránce, pozn. red.) velmi často říkám: K osobě, kterou chráníte, musíte být loajální a svou práci vykonávat na 100 procent, i když se vám ta osoba nelíbí nebo nesouhlasíte s jejími názory. Pokud ne, tak od toho člověka odejděte. A přesně takovým způsobem bych postupoval. Pokud bych se rozhodnul vysokého politika chránit, tak bych svou práci odváděl na plný výkon bez ohledu na to, co dělá. Abych odpověděl na vaši otázku: Jsou zde politici, pro které bych pracoval rád, a pak také ti, kde by to nebylo možné.