17. listopad a děje po něm bývají popisovány jako spontánní výstřik vůle nespokojených občanů, kteří již nechtěli žít v zahnívajícím režimu. Alternativní, nicméně střízlivou teorií je, že ekonomicky vyčerpaný režim se sám zhroutil poté, co ho opustila Moskva. A existují i konspirační teorie popisující účast tajných služeb. Jak to bylo dle Petra Štěpánka?

Podle mě je to tak, že lidé už toho hloupého režimu opravdu měli dost a navíc se ho přestali bát. A měli ho dost mimo jiné také proto, že ten ekonomicky vyčerpaný režim opravdu zahníval a navíc byl směšný. Což zcela jistě viděli i ti chytřejší soudruzi z tajných služeb, takže nepochybně cosi chystali. Ergo: Nejpravděpodobnější varianta je, že za A, za B i za C je správně.

ZDE najdete seznam osobností, které ParlamentníListy.cz vyzvaly ke zhodnocení posledních 25 let.

Pokud si promítnete jednotlivé etapy posledních 25 let, například porovnáním jednotlivých volebních období, vlád a figur, které se v nich vystřídaly... Co si k časovým úsekům a osobám přiřazujete? Kdy za posledních 25 let šla dle vás země správným směrem a kdy naopak?

Existuje jedna stará anekdota, že každý projekt má pět fází. Fáze jedna: nadšení z projektu. Fáze dvě: vystřízlivění z realizace. Fáze tři: hledání viníků. Fáze čtyři: potrestání nevinných. Fáze pět: ocenění nezúčastněných. Momentálně jsme ve fázi pět.

Teď vážně. Fáze jedna: revoluční nadšení. Všichni vědí, co nechtějí. Všemu vévodí Havel. Fáze dvě: Nejlepší výchozí pozici k prosazení svých politických představ mají disidenti a mocensky natěšení osmašedesátníci, pro které je listopad náplastí za srpen. Nejpracovitější je ovšem někdo jiný. Fáze tři: Za všechno může (pracovitý) Klaus. Následuje Havlův zákeřný rudolfinský projev a vyhlášení blbé nálady. (A propos – mnohým vydržela dodnes.) Fáze čtyři: Na mocenské hrátky politiků nejvíce doplácejí obyčejní lidé. Přichází deziluze. Fáze pět: Namísto cesty kupředu se ve spirále vracíme zpět, jen namísto komunistů nastupují oligarchové. Godot rozdává koblihy a lidem ani nevadí, že v životopise má estébáckou skvrnu a že ve stylu sám sobě kmotrem si privatizuje celou zemi včetně jich samotných. K vedoucí úloze ani nepotřebuje ústavní článek čtyři. Jen přikoupí média.

Devadesátá léta to byl závan svobody, pohyb, změna, diskuze, pestrobarevný svět, cesta vzhůru. Nultá léta přinesla obrat. Špidla bez chuti a zápachu. Eurosajuz. A dnes? Koblihy, řepka olejka a Kostelecké uzeniny.