Jak si podle vás vedla Česká televize při informování o prezidentských volbách v USA?
Podle mne byla opět tendenční. A nejen to. Někteří moderátoři se předváděli jako pávi, uchvacovali se sami sebou, jak hezky umějí vyjmenovávat města v Texasu či na Floridě a neustále vkládali do komentování výroky o tom, kde všude byli a s kým se potkali. A pak ta profesionalita. Třikrát jsme slyšeli, jak posun výsledků třeba v Arizoně je asi způsobený demografickou změnou, ale ani slovo o tom, že to byl stát, kde většina voličů hlasovala korespondenčně, což je způsob voleb, který v poměru jedna ku třem nahrával demokratům. Takových věcí bylo víc.
Poučila se ale aspoň trochu z blamáže před čtyřmi lety? Ať už ve výběru hostů nebo poštěkávání na ty, kteří řeknou něco jiného, než by moderátoři chtěli slyšet?
Ona blamáž před čtyřmi lety byla gigantická, stranění demokratům bilo do očí, manipulace zcela zjevné. Potvrdily to i nezávislé analýzy a Česká televize byla za to právem vytahána za ušiska. Trochu se poučila. Snažila se zdánlivě namíchat hosty odprava doleva, ale opět byl zjevný zcela rozdílný přístup moderátorů k nim. Prodemokratické hosty nechali mluvit, prorepublikánské přerušovali, opravovali, zlehčovali. Česká televize volila Bidena.
Názory na Českou televizi se štěpí především v pohledu na tři její pořady. Pozorujete u jednoho z nich, nedělních Otázek Václava Moravce, s postupujícím časem nějaký posun?
Tenhle pořad snad může sledovat jen masochista, jak ubíjejícím způsobem je to pořad nudný a otravný. Nebo profesionál, který se na to koukat musí.
Psali jsme:
Nezaznamenal jste, že by Václav Moravec alespoň trochu vzal v úvahu kritické názory na jeho pořad a na jeho způsob moderování?
V úvahu je vzal. A to tak, že se jim každou neděli vysmívá. Protože si je jist, že ho management České televize kryje a dovolí mu vše, vše si také dovolí. Vyváženost ani nepředstírá. I ve výběru svých milců i ve způsobu, jak zachází s mediálními otloukánky. A snad vůbec nejhorší je, že se zabývá pseudoproblémy a nikdy ne tím, co lidi opravdu trápí. Kdyby měl někdo posuzovat svět podle toho, jak se zrcadlí v Moravcově každonedělním samožerském obřadu, musel by si myslet, že žije na jiné planetě.
Co říkáte na schéma pořadu 168 hodin, kdy jeho reportéři pronásledují vybraného nepohodlného politika, při něčem ho natočí, sestříhají to, podbarví to odpovídající hudbou a pak nechají tři jakoby nezávislé glosátory s liberálním pohledem na svět pranýřovat dotyčného politika?
Základní metodou tohoto obskurního pořadu je pošklebek. Je to odporné. Ostatně zkoušeli to kdysi i na mne. Váš popis toho pořadu je výstižný, ale chybí v něm jedna věc. Způsob výběru „nepohodlných“ politiků. Mají svůj výběr mediálních miláčků – Zelení, Piráti, STAN, lidovci, ODS, ČSSD, nepohodlní jsou ti ostatní. To mají voliči těch ostatních přestat platit poplatky?
Čekáte od pořadu veřejnoprávní televize, že bude pravidelně vysílat to, co politikům ujede, jako nedávno v případě výroku ministryně Maláčové, když označila Andreje Babiše za „debila“?
To jsou metody pokleslého bulváru. Za to si Českou televizi neplatíme. Má za veřejné peníze plnit úkoly uložené zákonem.
Poslední z tria pořadů, které se nejčastěji stávají terčem kritiky, jsou Reportéři ČT. Za jejich problematickou reportáž o Lidicích z minulého roku se místopředseda Rady ČT a historik Daniel Váňa dokonce rozhodl omluvit dceři jedné z lidických žen osočené z udavačství. Co říkáte postoji dramaturga pořadu Marka Wollnera, že nechat zaznít názor jednoho historika a ostatní pominout – byl správný?
Tenhle pořad je aktivistický od samého počátku. Snaží se aktivně dělat politiku, ne ji analyzovat. Lidický případ jsem sledoval, opakovaně jsem ho v radě pro vysílání zkoušel nastolovat. Asi až na čtvrtý pokus se podařilo, že naše rada vyslala směrem na Kavčí hory aspoň lehké zamručení. Bylo to přitom skandální. V den výročí lidického masakru to byl jediný pořad, kterým si Česká televize na osud Lidic vzpomněla. A v tomto jediném pořadu v den výročí stavěla celý výklad na jednom výkladu jediného historika. Navíc na výkladu, který způsobil životní trauma poslednímu žijícímu lidickému dítěti – dceři oné nařčené.
Jana Maláčová
Má Rada ČT odmítat projednávat stížnosti veřejnosti na pořady České televize, jak tvrdí její člen Zdeněk Šarapatka, ale zabývat se pouze stížnostmi na její vedení? Je pak vůbec k něčemu kromě volby a odvolání ředitele?
Známý lhář Šarapatka by vám asi řekl, že Rada ČT ještě schvaluje kodex a rozpočet. A že to je tedy vše. Nikoli. Rada sice nemá zasahovat do vlastního řízení televize, nemá řídit její zaměstnance přes hlavy managementu. Ale obsah vysílání a stížnosti na něj řešit musí. Česká televize má sloužit poplatníkům a Rada ČT je jediným orgánem, která má zájmy veřejnosti v této televizi hájit. A jak jinak než kontrolou, zda vysílání opravdu plní úkoly, k jejichž plnění byla ČT státem zřízena, to má dělat?
Je řešení stížností výlučně záležitostí RRTV, jejímž členem od minulého roku jste?
No to vůbec ne. Naše rada pro vysílání může řešit jen stížnosti, které se týkají možného porušení mediálních zákonů. Ale i v rámci zákona můžete zájmům významné části veřejnosti škodit nebo jiné nadržovat. A řešit tohle je právě věcí Rady ČT.
Právě zmíněný radní po jakékoli kritické zmínce o veřejnoprávní televizi vystartuje ve spřízněném médiu s komentářem, že jde o ohrožení nezávislosti České televize. Čelí ČT nějaké takové hrozbě?
Chtějí být nezávislí? Tak ať si založí svou televizi za své peníze. Oni pracují v instituci zřízené státem. Stát jí přidělil majetek, peníze poplatníků, kmitočty, a to vše kvůli tomu, aby plnila zadání. Že někdo kontroluje, zda Česká televize plní své úkoly, není přece žádnou hrozbou.
A kdo tedy chce Českou televizi ovládnout?
ČT ovládána už je. Je v rukou kliky, která zastupuje zájmy několika procent veřejnosti. A poškozuje zájmy všech ostatních, ovšem za jejich peníze. Je hrozbou, pokud někdo požaduje po České televizi korektnost a vyváženost? Jestli to někomu vadí, sám tím dokazuje, že jeho pořady jsou nekorektní a nevyvážené.
Jaký je váš pohled člena vysílací rady na skutečnost, že elitní redaktoři a moderátoři zpravodajství a publicistiky ČT komentují politiku a společenské dění na sociálních sítích, případně v jiných médiích?
Jsou to lidé, kteří pracují ve veřejné instituci. Jak by reagovali reportéři České televize, kdyby soudci, vojáci či policisté fungovali ve svém volném čase jako političtí aktivisté? Tímto svým chováním redaktoři znevěrohodňují vše, co v té televizi dělají. Prozrazují, že nejsou nestranní, že jsou naopak politicky angažovaní. A tak máme jejich pořady chápat.
Lze jim to vůbec zakázat, pokud tak činí ve svém volném čase a na svých soukromých profilech?
To by měl řešit Kodex ČT a další interní předpisy. České televizi by mělo záležet na své pověsti a serióznosti.
Jaký názor v tomto ohledu převládá v RRTV? Má nějakou pravomoc s tím něco dělat?
Tak to nemá. Rada pro vysílání se opravdu může zabývat jen tím, co „leze z obrazovky“.
Česká televize odmítla poskytnout Unii obhájců informace o složení hostů pořadu v případě, že tématem debaty byly otázky týkající se justice, státního zastupitelství, advokacie, trestního řízení a trestních kauz. Následný spor prohrála, ale ani pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze nemínila respektovat, což zástupce unie Václav Vlk označil za ignoraci právních předpisů. Lze to ze strany ČT chápat jako ochranu jejích oprávněných zájmů a principů nezávislé žurnalistiky, jak k tomu uvedla mluvčí Karolína Blinková?
ČT si nemůže dělat svou politiku. Má sloužit. Žádný novinář, redaktor či dramaturg si nemůže dělat, co chce. Leda by mu to médium patřilo. Pak by musel dodržovat jen obecné zákony. Ale pokud je to zaměstnanec, dostává od svého zaměstnavatele plat za to, že plní nějaké zadání. U privátních médií tím zadáním je co nejlepší sledovanost. A když se takový novinář sebere a jde pracovat do České televize, tak najednou nemusí dodržovat nic? Ale musí. Musí naplňovat poslání ČT. A na to mají dohlížet jeho šéfové. A pokud nedohlížejí, musí na ně dohlédnout Rada ČT.
Ostatně soudím, že Česká televize musí být zrušena. Je nereformovatelná.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
