Na radnici první pražské části jste členkou výboru pro sociální a bytovou politiku. Jak se vám daří zachovat Prahu 1 pro bydlení a normální život občanů?
Více než dvanáct let, co jsem v Praze 1 zastupitelkou, volám po aktualizované bytové koncepci. Vylidňování centra se bohužel zastavit nepodařilo, i když se tento trend zpomalil. Je to fenomén známý i z jiných metropolí, ale neznamená to, že se proti tomu nemá a nedá bojovat. Právě na výboru jsem navrhovala, aby radnice místo dalšího odprodeje vyčlenila část bytů na zachování bydlení. Máme sociální byty a byty pro zaměstnance vybraných profesí, ale žádné byty pro lidi, kteří sice nespadají do sociální kategorie, ale nemohou si dovolit bydlet u soukromého majitele. Tlak na zvyšování nájmů je jeden z důvodů odlivu lidí z centra, i když ne jediný. S tím v poslední době souvisí i stále více se rozmáhající „podnikání“ s pronájmem bytů na krátkodobé pobyty cizinců. Z těchto pronájmů neplatí vlastník nemovitosti zpravidla nic a je to pro něj finančně mnohem výhodnější než pronajmout byt k dlouhodobému bydlení. Takže tu máme daňové úniky a úbytek bytů pro občany v jednom. Také na tento fenomén, který se především týká centra, jsem na zastupitelstvu upozorňovala. Je to ale třeba řešit i na úrovni magistrátu a patrně i legislativní.
S tím vším souvisí i problematika bezdomovectví, kriminality a protidrogové politiky. Může vůbec radnice nějak řešit tyhle věci? Jak se vám to daří?
Centrum Prahy bude vždy přitahovat určitý druh kriminality, stejně jako bude přitahovat lidi bez přístřeší. Co se týká drogové problematiky, myslím si, že Praha 1 v této oblasti dělá poměrně dost věcí – od podpory organizací, které se starají o sběr a výměnu použitých stříkaček, po ty, které pečují o drogově závislé. S bojem s kriminalitou s tím spojenou je to složitější. Tyto problémy zase řešíme na bezpečnostní komisi, kde jsem také členkou. Velký problém je nedostatek policistů v ulicích, kteří by se zabývali především přestupky – hlukem, požíváním alkoholu na veřejnosti atd. Zkrátka věcmi, které dennodenně otravují život lidem v centru a způsobují také to, že se z něj stěhují za klidem do jiných městských částí nebo za Prahu. Magistrát jako zřizovatel městské policie nechce uvolnit více peněz na větší počet strážníků, navíc je obecně práce u policie brána jako nevděčná profese. Praha 1 může motivovat strážníky byty a finančními odměnami. Navrhovala jsem jejich zvýšení, ale ředitel městské policie o to neměl zájem, protože to údajně k motivaci a většímu nasazení nepomůže. Podle mého názoru je motivace lidí věcí managementu, a když je zřejmé, že více strážníků nám hlavní město nedá, je jejich motivace a oceňování kvalitní práce jediná možnost. Do personální politiky policie ale zasahovat nemohu. Také co se týká boje s bezdomovectvím, tak se bez součinnosti s magistrátem neobejdeme. Podporujeme organizace, které o lidi bez přístřeší pečují, ale žádná pořádná koncepce neexistuje. Jedna loď Hermes za těžké peníze v Bémově éře není odpověď na tento problém. Navrhovala jsem proto např. vyčlenění finančních prostředků na street workery, ale marně. Přitom práce s lidmi přímo na ulici je jedna z cest, jak s bezdomovectvím bojovat.
Když jdete po Václavském náměstí, tak se můžete setkat s opilci, drogovými dealery či prostitucí, jak je možné, že se i po letech situace nezlepšuje? Máte nějaký nápad, jak to udělat, aby se situace změnila?
Nezlepšuje se to hlavně proto, že je stále odkládána revitalizace Václavského náměstí. Před lety se s velkou pompou představil projekt architekta Ciglera, a od té doby je mrtvo. Václavské náměstí má ve správě magistrát, ale občasnými trhy s volným prodejem alkoholu ani hlučnými akcemi či zachováním stánků s klobásami se rozhodně vzhled náměstí nezlepší. Investují se miliardy do naprosto zbytečných projektů a srdce centra Prahy zůstává v tomto zuboženém stavu. Investovala bych tedy do přeměny Václavského náměstí na klidovou pěší zónu bez aut. Kultivované prostředí by některé jevy vytlačilo samovolně. Praha 1 také koupila za desítky milionů korun kamerový systém. Nejsem zastánkyní takto masivních investic do kamer, ale když už se tak stalo, tak právě Václavák by měl být pod jejich přísným dohledem. Právě záznamy z kamer jsou důležité při objasňování a dokazování kriminálních činů.
Jak se dá alespoň zpomalit, lépe pak ukončit vylidňování centra města? Mohou si mladí lidé vůbec dnes vybrat centrum Prahy jako místo pro život? Nedá se nikde zaparkovat, mizí normální služby a obchody. Ve světě se ale už daří s tím bojovat. Sledujete tyto trendy?
Určitě to chce bojovat s jevy krátkodobých pronájmů, jak jsem již říkala. Ty nyní způsobují další odliv lidí z centra a děje se tak i v domech, které má ve správě Praha 1. Kritizuji také „výprodej“ posledních bytů, které má Praha 1 k dispozici. To se děje poslední dvě volební období. Vítězí nejvyšší nabídky a drtivá většina bytů skončí právě na apartmány pro cizince. Z radnice to nikdo neřeší, je to rychlý příjem do rozpočtu. Já nevidím důvod, proč se zbavovat posledních bytů a nezachovat si bytový fond právě jako byty pro mladé rodiny nebo pro ty, kteří si nemohou dovolit nájem u soukromých majitelů. Nepodporuji akce typu výstavba malometrážních bytů v Samcově-Lodecké. Málokdo ví, že když se radnice chlubí, že vybudovala byty pro mladé, stálo to daňové poplatníky přes půl miliardy. Řada obecních bytů je ale prázdná a chátrá, případně je radní tahají jako králíky z klobouku a nabízí k prodeji. Druhá věc jsou nebytové prostoty a zachování občanské obslužnosti. Dřív jsem bojovala za zachování řady provozoven, organizovala petice. Sice jsem tento boj nevzdala, ale těžko lze bojovat s větrnými mlýny. Jaké panují poměry při přidělování atraktivních nebytových prostor v Praze 1 se ukázalo na kauze předsedy finančního výboru a šéfa místní organizace ODS Martina Skály. O tom, že bez peněz to nejde, si štěbetají vrabci na střeše. Už dříve policie vyšetřovala machinace s nebytovými prostory i s byty. Jsem ráda, že tentokrát se podařilo vinu prokázat. S kolegou ze zastupitelského klubu Zelená Pro Jedničku chystáme návrh na nezávislý audit přidělování bytů a nebytových prostor.
Jak se vám daří jako matce roční dcery skloubit práci zastupitelky se starostí o malé dítě?
Jsem opoziční zastupitelka, takže zvládám účast na výborech, komisích i zastupitelstvu. Zasedání jsem nevynechala ani během šestinedělí. Čím je ale Amálka větší, tím méně mě nechává pracovat. Jsem proto moc ráda, že máme v domě babičku, která se o malou ochotně stará, když je třeba.
ThDr. Kateřina Klasnová
- BPP
- Praha 1 a střední Čechy
Úspěšný je i váš Nadační Fond KlaPeto. Kdo vám s tím pomáhá a na co jste v této souvislosti nejvíce hrdá?
Nadační fond KlaPeto jsem založila před dvěma a půl roky s handicapovaným atletem Jaroslavem Petroušem. Poznali jsme se ještě ve Sněmovně, když jsem bojovala za změnu legislativy u příspěvků na péči. Sama jsem se dlouhodobě věnovala charitě a přemýšlela o vlastní organizaci. Takže když mě oslovil, neváhala jsem. Dnes nám pomáhá celý tým dobrovolníků a jsem opravdu hrdá na to, že každá vybraná koruna putuje z našeho transparentního účtu přímo na pomoc handicapovaným dětem, a nikoli na honoráře, pronájmy či telefony. Loni jsme obdarovali celkem patnáct rodin.
Jubilejní pátý ročník charitativního výstupu na Sněžku, který pořádá váš Nadační fond KlaPeto, se uskuteční v sobotu 27. května v Peci pod Sněžkou. Letos se akce bude konat pro dvouletou Pavlínku Josiekovou z Karviné, která v sedmi měsících onemocněla meningokokem. Svůj boj o život vyhrála, ale nemoc postihla mozek i zrak a musela jí být amputována pravá nožička nad kolenem. Kolik se vás letos sejde na Sněžce?
Rok od roku lidí, kteří jdou na nejvyšší českou horu, aby pomohli nemocným dětem, přibývá. Je to typ akce, na které je atraktivní to, že se jí lidé mohou aktivně zúčastnit a společně s handicapovanými překonávat bariéry – jak fyzické, tak mentální. Loni se nás v Peci pod Sněžkou sešlo na dva tisíce a podařilo se nám vybrat 864 tisíc korun a letos doufáme v ještě vyšší účast i to, že získáme pro těžce zdravotně postižené děti přes milion korun. Lidé si budou moci od dubna na našich stránkách www.klapeto.eu koupit speciální benefiční trička a šátky nebo přispět jakoukoli částkou na transparentní účet.
Jak se podle vás stará náš stát o sociálně slabé a proč se média více nesnaží propagovat podobné nadační fondy jako je ten váš?
Stát se stará mizerně, to se nedá jinak říci. Stále je podle mne tato oblast zanedbávaná. Mantrou je nedostatek financí. Když ale z druhé strany člověk ví, kolik miliard zahučí na předražené zakázky nebo v různých státních a polostátních podnicích, je to smutné. Od dob exministra Drábka se např. nedořešila změna přidělování příspěvků na péči. Lobbovala jsem i u současné ministryně Marksové, ale bez úspěchu. Život zdravotně postižených ztěžují ale i „drobnosti“, jako například zavedení modrých zón v Praze. Přitom by bylo tak jednoduché pro držitele průkazů ZTP a ZTP/P udělat výjimku. Jednoduché to ale podle mých jednání na magistrátu není ani trochu, respektive chybí vůle. Co se týká propagace charitativních organizací, tak konkrétně náš nadační fond si nemůže stěžovat. Jedním z našich mediálních partnerů je deník Blesk, díky kterému se o našich aktivitách dovídá stále více lidí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Barbora Richterová
