Existuje v České republice cenzura? Nedá se jako cenzura označit každodenní praxe Kavčích hor, že si zvou jedny a ty samé hosty, zatímco lidé ze stejné branže, ale s jiným názorem na věc se na obrazovku nedostanou nikdy?
Chápu cenzuru jako zásah státu. Vyznačuje se tím, že vám předem zakážou něco říkat. Jsem přesvědčený, že taková cenzura u nás není. To jsem řekl v jednom rozhovoru a strhla se debata, kdy mi právníci vyložili, že sice pojem cenzura se v našem právním řádu nevyskytuje, ale přesto existuje. Že náš právní systém předem výslovně říká, že se něco nesmí. Třeba nesmíte někoho ponižovat ohledně jeho rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry, náboženství nebo když se vaše výroky nějakým způsobem dostanou do konfliktu s ohrožením bezpečnosti, zdraví, když budete vyzdvihovat nacistické symboly, popírat holokaust… Nejsem právník, tak do toho nechci moc zabíhat, rozumím tomu teď tak, že cenzura u nás existuje.
Jakou roli sehrál ruský národ v dějinách Československa a České republiky?Anketa
Na Facebooku jste napsal, že zakrývání sochy maršála Koněva v Praze 6 je cenzura. Není to spíš znak autocenzury Prahy 6?
Řekl bych, že je to paradoxně obojí. Ta socha tam stojí od roku 1980, úřad ústy starosty Prahy 6 Koláře ji chce odstranit. Sice říká, že důvodem je, že ji vandalové ničí, ale zároveň se moc netají tím, že pro to má spíš ideologické důvody. On zastupuje úřad místní samosprávy a přenesené státní moci, není to jen jeho soukromý názor. Pak je to tedy cenzorský zásah z moci úřední. A ta autocenzura? Primátor Prahy Hřib se nechal slyšet, že desku oslavující maršála Koněva na Staroměstskou radnici vracet nechce, protože je dokladem devótnosti vůči představiteli Sovětského svazu. A starosta Prahy 6, jehož strana je s ním v koalici, se s tím hned ztotožnil. Připomíná mi to dobu normalizace. Literární historik Michael Wögerbauer říká: „… v sedmdesátých a osmdesátých letech sice neexistoval oficiální cenzurní úřad. Cenzura neměla jediné centrum, byla rozptýlená, prostupovala společností…Všichni lidé, kteří působili na různých funkcích v nakladatelstvích i médiích, věděli (nebo předpokládali), co lze či nelze otisknout nebo odvysílat, a dbali na to, aby nebyl ohrožen stávající společenský řád, ale také jejich osobní prospěch.“ Přijde mi to teď podobné. Taky panu starostovi nemusel nikdo určitě nic říkat a sám pochopil, jak se má jako koaliční partner zachovat.
A praxe České televize? Copak by nemohla RRTV nebo Rada ČT chtít po veřejnoprávní televizi přehled zvaných hostů k jednotlivým tématům, doplnit na ně dle své úvahy opomíjené odborníky a domluvit omezení pro každého například na dvě vystoupení měsíčně, aby nás někteří oblíbenci ČT neoblažovali svými moudry obden?
Televizní nebo rozhlasová rada nemá nárok do exekutivy médií zasahovat. Rada ČT se ale může vyjádřit ke koncepci, určitě má s vedením televize diskutovat o tom, když se jí něco nelíbí. Má dbát na to, že Česká televize poskytuje objektivní, ověřené a všestranné informace tak, aby si občané mohli svobodně vytvořit vlastní názor. Pokud se do ní lidé s jiným názorem nedostanou a vystupují v ní stále stejní hosté, měla by zasáhnout. K tomu byla zřízena. Její role je garantovat veřejnosti, že ČT maximálně usiluje o objektivitu.
Zaregistroval jsem vaše postesknutí v rozhovoru pro Deník, že nejsou nastaveny parametry, podle nichž byste jako radní mohli vysílání posuzovat. Jak byste si je představoval?
Pojmy objektivita a vyváženost patří mezi tzv. neurčité právní pojmy a Rady mají napomáhat k jejich výkladu. Je to stejné jako s vulgaritou. To je také neurčitý právní pojem. Kdo rozhodne, že se v nějakém pořadu mluví vulgárně? To, co jednomu přijde za hranou, jinému přijde jako součást reality. Vzpomeňte na seriál Most. Kdyby místo každého ‚neblbni‘ tam říkali ‚nehloupni‘, váleli bychom se smíchy. Tu míru, kde se jedná o přijatelnou uměleckou licenci a nepřijatelnou vulgaritu, která ohrozí mravnost před desátou večer, také posuzuje RRTV. Za komunistů jsem musel v televizi u pohádky přetáčet větu „Honza putoval světem křížem krážem,“ protože to někomu z tehdejších dohlížitelů přišlo jako propagace církve. Nebo jako hudební redaktoři v rádiu jsme museli do vysílání po zprávách zařadit instrumentálku, aby tam nevznikla nějaká nevhodná vazba mezi obsahem zpráv a textem písničky. Stejně jsem jednou dostal na tři měsíce distanc, protože jsme po zprávách sice zařadil instrumentálku, ale hned na to píseň, ve které Pavel Bobek zpíval „stoupat jak dým,“ a předtím tam byl příspěvek o koncentrácích.
Psali jsme:
Myslíte, že by se dal pro hodnocení zvolit nějaký algoritmus, přesný návod, jak postupovat, nebo je reálnější smířit se s tím, že každý případ bude řešen v závislosti na individuálních názorech a politických či jiných postojích toho kterého radního?
Existují kritéria objektivity zpravodajství. Lze hodnotit, zda je zpráva důležitá, přesná, ze spolehlivého zdroje, založená na ověřených faktech, že se v ní nemíchá názor a věcnost, že je zpracovaná a prezentovaná neutrálně. Zároveň můžete namítnout, kdo posoudí, že je zpráva důležitá? Protože jinak to může vnímat televize komerční – z hlediska divácké atraktivity, což jsou témata senzační, tragická, zahrnující celebrity, negativní události, nebo z pohledu veřejnoprávního, jako například ekologie, kultura, morálka, politika… Srovnejte si ale hlavní zprávy více televizí. Neuvidíte tam větší rozdíly. Média tvoří vlastní realitu. Je to jen výseč ze skutečnosti. A tam platí vlastní pravidla. A co se týče názorů, tam žádná kritéria, jak jejich objektivitu měřit neexistují vůbec.
Takže rozhodnutí RRTV jsou opravdu subjektivní a závislá na tom, zda je v ní většina těch, kteří se klaní České televizi a naopak jsou třeba kriticky nastaveni k TV Prima nebo k TV Barrandov?
RRTV rozhoduje ve sboru. Každý prezentuje svůj subjektivní názor a výsledkem je rozhodnutí většiny. Výsledek je objektivní výstup celku. Ale máte pravdu, vždy je to rozhodnutí subjektivní. Když ten, jehož se rozhodnutí týká, jej napadne u soudu, může soud toto rozhodnutí zvrátit.
Hodně tedy záleží na tom, kdo v té které radě je. Příští rok bude z hlediska voleb do mediálních rad super volební rok. Řada členů bude končit. Kdo by měl v radách zasedat? Má pokračovat praxe, že to bývají často vysloužilí politici, funkcionáři či akademici? Jaký by měl být ideální člen rady?
Třeba co se týče RRTV, může být na radního navržený každý, kdo žije v České republice, je bezúhonný a dosáhl věku 25 let. Žádné odborné ani osobní předpoklady zákon nepožaduje.
To nejsou moc velké požadavky na někoho, kdo rozhoduje o tom, co média vysílají. Přeci jen televize a rádia mají největší vliv na to, jak veřejnost chápe třeba politiku. Nechtělo by to změnu?
V Polsku jsou členové vybíráni z okruhu osob s významnými prokázanými mediálními zkušenostmi, a dokonce v Katalánsku zákon stanovuje jak odborné, tak i osobní předpoklady pro výkon funkce radního. Členové jsou vybíráni z uznávaných osob s profesními zkušenostmi z oblasti audiovize.
Měli by tedy být členové rad profesionálové v oblasti audiovize a médií?
Když umíte natočit reportáž, když jste dělal dramaturga, napsal scénář, pracoval jako novinář, editor nebo režisér, víte, jak pracovat s vnímáním diváka, jak vyvolat cílenou reakci, názor, umíte něco podprahově zvýraznit, utlumit, zamlčet… Více rozpoznáte záměrnou manipulaci nebo férovou výpověď. Například, při vyváženosti, když využijete jako protinázor někoho, kdo není tak atraktivní nebo relevantní. Například když budete konfrontovat názor pana Svěráka s někým, kdo je neznámý nebo není tak oblíbený. Nebo zpochybníte výpověď, když respondenta necháte mluvit mimo obraz, ale k jeho slovům dáte obrázky, které budou jeho názor zpochybňovat. Nebo použijete depresivní hudbu jakoby reportážní nebo skrytou kameru, která třeba ani skrytá není, jen se tak tváří, a hned to vypadá, že jste někoho načapali a tak dále. Profík tenhle rukopis hned odhalí. Přesto si ale myslím, že by do rad měly kandidovat především osobnosti, které veřejnost zná. O veřejný život se zajímají, jejich názory jsou známé a dlouhodobě se veřejně profilují.
Ne každý má přístup do médií. Jak by se takoví lidé měli prosadit?
Doba se změnila, média přestala mít monopol na přístup do veřejného prostoru. Pokud chcete veřejný život komentovat, jsou tu sociální sítě, internetové platformy, kam můžete psát, točit videa… Nemusíte být politik. Proč by kandidáty měly vybírat nějaké asociace a spolky, které nikdo ani nezná? Mně by se líbilo zapojit právě ten prvek přímé demokracie, který nám umožňuje internet. Lidé prezentují své názory na sociálních sítích, píšou blogy, jsou veřejně činní. Novináři by je mohli prověřit předem. Mohla by se o nich vést veřejná debata.
MUDr. Zdeněk Hřib
Copak veřejná debata o kandidátech neexistuje? Stačí vzpomenout, jakou „debatu“ rozpoutali majitelé jediného správného názoru, když byl jako kandidát do RRTV nominován Petr Štěpánek.
Ano, ale kandidáti jsou především ti, kteří mají blízko k politikům nebo k médiím. Znám spoustu lidí, kteří jsou aktivní na sociálních sítích, názorově se nebojí prezentovat, a přitom nemusí být každý akademik, politik nebo novinář. Proč ne učitel, zemědělec, živnostník nebo žena z domácnosti? Ale museli by prokázat, že se nějak veřejně angažují. Jako je to v tom Katalánsku, kdy zákon stanovuje osobní předpoklady.
Zatím se musíme smířit s tím, že rady jsou obsazeny tak, jak jsou. Proto to někdy vypadá, že pozornosti radních unikají kvůli Barrandovu pořady České televize, jako jsou Reportéři ČT nebo mizivě sledovaný Newsroom ČT24. Tam tendenční, neobjektivní a nevyvážené informace nezaznamenáváte?
Já s tím § 31 zákona č. 231/2001 o objektivitě a vyváženosti mám problém. Zkoumat objektivitu danou zákonem bez další specifikace a výkladu jde „objektivně“ těžko. Tenhle paragraf takto formulován v zákoně nebyl, zákonodárce věděl, že s jeho výkladem by byly problémy. Jeho znění tam dostali poslanci až při projednávání, časem k němu přidali i sankce. Nestrannost a požadavek objektivity jsou už koncepty překonané, mediální teorie nyní mluví o podstatnosti a významnosti. Proč má nějaký dohledový orgán sledovat objektivitu u televize a rozhlasu, když objektivita na internetu a v tiskových médiích je bez dohledu státu?
Nezbývá tedy než na objektivitu rezignovat?
Já bych to viděl tak, že tenhle koncept, stejně nakonec jako už to udělali mediální teoretikové, opustíme, přestaneme si hrát na nestrannost, která v médiích stejně není a nikdy nebyla. Vzpomeňte, jak ODS oznámila, že do Soukupových pořadů chodit nebude, a stejně tak to může udělat kdokoliv jiný, třeba proto, že se mu nelíbí, jak to Soukup dělá. Ať jsou zase zpátky média, která mají přídomek levicová, pravicová, konzervativní, bulvární… A mediální prostor bude daleko férovější. Myslím si, že si to trh dokáže regulovat sám. Včetně televizí a rozhlasů.
To myslíte včetně veřejnoprávních?
Ne. Těm dáváme přeci peníze proto, aby maximálně v rovnováze referovala. Má to být naše jistota, když kolem nás budou třaskat petardy fake news, manipulace, propagandy, že ČT a ČRo a ČTK za nikoho nekope. Jak mají uloženo, v duchu „vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví“.
A kdo to bude kontrolovat, když říkáte, že objektivita neexistuje?
Objektivita je ideál. To neznamená, že o ni nemáme usilovat. Ale u těch veřejnoprávních je mají kontrolovat jejich rady. Ale měly by mít daleko větší odpovědnost i pravomoci. To znamená právní subjektivitu, vlastní rozpočet a totální nezávislost na tom, koho kontrolují. A je nutné lépe specifikovat parametry výběru jejich členů.
Členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání jste ani ne půl roku a už dvakrát jste ve funkci radního zažil, jak tento správní orgán klepl přes prsty TV Barrandov. V dubnu jste televizi udělili pokutu 200 tisíc korun, čerstvě v srpnu dokonce 400 tisíc. Ve zdůvodnění se uvádí, že v obou případech šlo o tendenční, neobjektivní a nevyvážené informace. Čím to, že se vám na mušku opakovaně dostala jen ta čtvrtá nejsledovanější televize?
Rada uložila sankci 400 tisíc korun za pořad Kauzy Jaromíra Soukupa, ve kterém podle ní Televize Barrandov prezentovala pouze jeden vyhraněný pohled na problematiku působení nadnárodních společností v České republice a na státní investiční a dotační politiku.
A jak jste hlasoval vy?
Jak jsem říkal, rozhodujeme kolektivně. Ale ocituji slova Miloše Formana, který v souvislosti se svým filmem Lid versus Larry Flynt řekl o svobodě slova: „Netvrdím, že se vám má líbit, co Larry Flynt dělá. Mně samotnému se to nelíbí, ale líbí se mi fakt, že žiji v zemi, kde se o tom mohu rozhodnout sám za sebe. V zemi, kde si můžu vzít Hustler a přečíst ho, stejně jako ho hodit do popelnice“.
Zaregistroval jsem na sociálních sítích poznámku, že donedávna měli všichni členové RRTV pravidlo, že do médií se nemluví, aby nebyli podezřelí, že nejsou nestranní. A že by bylo dobré, kdyby to dodržoval i služebně nejmladší radní, tedy vy. Jak s tímhle doporučením naložíte?
Když jsem kandidoval, říkal jsem, že budu veřejnost informovat o tom, co jako radní dělám. Věděl jsem, že nebudu moci mluvit o kauzách, které tam probíráme, o tom informuje vedení RRTV, ale na právu prezentovat své názory si budu trvat. Požadavek na mlčení členů Rady by byl v přímém rozporu s demokratickým principem, který právě v Radě máme uplatňovat. A tím je právo na svobodné vyjádření a respekt k pluralitě názorů. Tedy i jejích členů. Veřejnost by je měla znát, měla by vědět, co si myslí a co tam dělají.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
