V českých médiích se objevily informace o přelomovém rozsudku italského Nejvyššího kasačního soudu, podle kterého nově nemá být posuzováno jako krádež, pokud někdo ukradne menší množství potravin za účelem ukojení hladu. Zároveň se objevily spekulace, jak to může dopadnout v situaci, kdy se po zemi bez kontroly pohybují statisíce běženců. Existují v Itálii podobné obavy z nárůstu drobné kriminality běženců?

Ano, tyto obavy zde právem existují a pro maloobchodníky vystavené nájezdům drobných zlodějíčků není pomoci, neboť „pro stát je to v pořádku“. Stručně řečeno, ted’ to vypadá, že pokud někdo neví, jak se protlouct, tak si může něco odnést z obchodu, protože to „není trestný čin“.

Nebude to první ani poslední krádež imigranta-bezdomovce. Jak k tomu ale přijde například důchodce, co vzal 4 kousky sýra ve městě Ferrara a dostal 4 měsíce vězení? V Janově zase dostala jeden měsíc vězení stařenka, která chtěla odnést z minimarketu trochu parmezánu pro sebe a granule pro svou kočku. Že by to nebylo kvůli hladu? Bohužel je zde opravdu hodně místních občanů, kteří nedokáží dát dohromady dvě teplá jídla denně.

Jaký je v tom rozdíl, když má hlad cizinec bezdomovec – nelegální imigrant, nebo místní důchodce, který s mizernou penzí nevyjde? Jisté je, že na to nakonec vždy doplatí řádný daňový poplatník. Toto rozhodnutí každopádně vysloveně vybízí k nárůstu drobné kriminality imigrantů.

Jak se vůbec běženci v Itálii chovají z hlediska drobné loupežné kriminality? Stávají se takové případy výrazně častěji než dříve?