Jak je na tom česká železniční síť v současné době, co se týče připravenosti na plánovanou stavbu a zavedení vysokorychlostních tratí?

V případě hlavních tratí či uzlů ve větších městech, jako jsou Praha, Brno a Ostrava, se dostáváme na hranici kapacitních možností. To je mimo jiné jeden z důvodů, proč musíme budovat rychlá spojení, tedy odlehčení stávající infrastruktuře. V případě vysokorychlostních tratí se rozhodně nepohybujeme v rovině sci-fi. Naší snahou je zahájit výstavby prvních úseků v horizontu deseti let. Zadali jsme studii proveditelnosti na spojení Prahy a Drážďan a běží výběrové řízení na velice důležitý vnitrostátní úsek Praha–Brno. Rychlá spojení jsou nejen naší prioritou, ale také české vlády. 

Objevují se názory, že jsou VRT příliš drahé. Že je vlastně vhledem k rozloze ČR ani nepotřebujeme. Co na ně říkáte?

Patřím k dlouholetým podporovatelům vysokorychlostních tratí. Jsou budoucností železnice. Nesouhlasím s tvrzením, že malé země jako Česko nepotřebují podobné tratě. To je nesmysl. Hovořili bychom tak v případě sousedního Rakouska či Švýcarska nebo států Beneluxu? To jsou přece velikostí podobné státy. Naše republika má navíc i klíčovou polohu uprostřed Evropy. Pokud se odkloníme od plánů, ztratíme s ní krok, ale v pravém slova smyslu i spojení. Nové tratě odlehčí těm stávajícím, počítáme s jejich využitím nejenom pro dálkovou dopravu, ale i meziregionální. Sehrají významnou roli v rámci dopravní obslužnosti. Navíc se budou stavět v návaznosti na stávající železnici. Nezapomínejme taky na nákladní dopravu, která stále více ustupuje osobní. To nemluvím o dalších výhodách, jako je komfort, rychlost apod.

Nemůže dojít k tomu, že stát dráhy za své postaví a následně je využije soukromník za výhodných podmínek, aniž by cenu za stavbu nějak finančně saturoval? Narážím na případ Leo Expres a RegioJet u běžných drah: tedy kdy soukromí dopravci vlastně profitují na ziskových trasách z něčeho, co vzniklo za veřejné peníze.