Vyzýváte k větší jednotnosti podnikatelů. Není to však trochu bláhové přání spojit lidi, kteří podnikají v různých oborech a nemají tedy stejné zájmy?
Sdružování podnikatelů a živnostníků možná není ani tak bláhové, jako spíš velmi obtížné. Tou překážkou či brzdou sdružování však není různost oborů, ale především osobnostní nastavení lidí, kteří podnikají. Podnikatel je z podstaty individualista, podnikatelé jsou výkonově zaměření lidé a podnikání je konkurenční prostředí. Potud tedy o tom, co je překážkou a proč je obtížné sdružovat podnikatele a živnostníky.
A proč tvrdím, že různost oborů není naším problémem? Protože se nezabýváme podmínkami jednotlivých oborů, zajímají nás podmínky podnikání obecně. Podnikatelské odbory hájí práva a zájmy podnikatelů a živnostníků proti státu. Našim cílem je vrátit svobodu podnikání, udržet jeho nezávislost na státu a snížit moc státu nad podnikáním.
Do redakcí posíláte příběhy krachujících podnikatelů, ale anonymní. Chápu, že se podnikatel nechce chlubit tím, že krachuje, ale anonymní svět není zrovna poctivé prostředí. Takže, když někdo nesdělí své jméno, proč mu pomáhat?
Tak především, vůči nám jsou podnikatelé otevření, a pokud nám posílají své příběhy či stížnosti, jejich identitu známe. Ale chráníme jejich soukromí, protože mají většinou obavy z odvety či nátlaku ze strany úřadů.
Chování vlády Andreje Babiše a jeho úředníků je příčinou toho, že se podnikatelé a živnostníci začali bát vystupovat kriticky k státu a jeho úřadům. Dokonce se často bojí i zcela oprávněně se bránit. To je zrůdný důsledek šikany podnikatelů, tlaku, který na ně vládní úřady vyvíjejí. Projevem toho pak je, že podnikatelé a živnostníci, pokud vůbec jsou ochotni popsat svoje příběhy, nejsou ochotni zveřejnit své jméno.
Fotogalerie: - Petice za pendlery
Otázka veřejného či anonymního vystupování však má ještě jeden aspekt. Nikdo se nepozastaví nad tím, že zveřejněné potíže zaměstnanců v zaměstnání nebo stížnosti občanů na služby či úřady jsou téměř výhradně anonymní. Dokonce velká část kontrol, které otravují podnikatele, je na anonymní udání a policisté v koronakrizi jezdí kontrolovat lidi do parků a na sídlištích taky na anonymní udání.
Všimněte si, že společnost má dvojí metr. Občan má právo udávat či stěžovat si anonymně, zatímco občan-podnikatel je podezřelý a chce se od něj transparentnost a zveřejnění vlastní osobní identity. Přitom, na rozdíl od nepodnikajícího občana podnikatel, jakmile zveřejní jméno a firmu nebo sídlo, je najednou nahý. Kdokoli si zjistí, jak je starý, kde bydlí, kolik má firem, jak se těm firmám daří a tak dále. Tak proč by se měl před veřejností odhalovat?
Nyní se stalo v USA, že tamní vláda přiznala miliony dolarů jako finanční injekci společnostem, které ji nepotřebovaly. Kvůli nim bankrotují firmy, na které se již nedostalo. Přičemž žadatelé o půjčku, kterou poskytují soukromé banky, nemuseli prokazovat, že byli pandemií reálně poškozeni. Takže tam zažádaly o půjčku i společnosti, které se před několika měsíci chlubily svým vysokým kapitálem. Jak vnímáte takovéto 'šmejdství' v přijímání výhod v době koronaviru?
Nikdy ze společnosti nevymýtíme všechny lumpy a podvodníky. Nevím, kolik bude podvodných případů u nás, ale mohu myslím s jistotou tvrdit, že podvodníků a zlodějů je mezi podnikateli a živnostníky asi tak stejné procento, jako v nepodnikající populaci. Jen se o tom nemluví, protože se to politikům nehodí.
Jedno srovnání za všechny: Andrej Babiš prosadil EET, protože prý nepřiznávání hotovostních tržeb stálo státní pokladnu asi sedm miliard korun ročně. Podotýkám, že 'prý stálo', protože to vláda nikdy nedokázala. Srovnejme to s tím, že každý rok v maloobchodních prodejnách ukradnou zákazníci a zaměstnanci zboží asi za třináct miliard korun. Tak, kdo je větší zloděj?
Ale zpátky k vaší otázce. Ano, jako v USA, tak i u nás se najdou společnosti, které nyní požádají a dostanou finanční podporu, ačkoli to zcela zjevně nepotřebují. Jeden příklad za všechny? Agrofert. Zjistěte si, kolik peněz a jaké formy podpory čerpá, a máte příklad šmejdů.
U nás osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) přijímaly pomoc státu také na čestné prohlášení. Kolik mezi nimi mohlo být podobných 'bohatých' podvodníků?
Pane redaktore, teď jste mě pobavil. OSVČ dostali od státu jedinou podporu, a to necelých 500 korun na den. Nikdo soudný si nemůže myslet, že by o tohle chtěl podvodně žádat někdo bohatý. A otázkou je, zda není rozpor už ve spojení slov 'živnostník' a 'bohatý'. Takového, abyste lupou pohledal.
Tvrdě jste se postavil proti tomu, aby 25 000 korun pro živnostníky bylo nazýváno bonusem či Pětadvacítkou, ale mělo by se to jmenovat Pětistovkou, protože živnostníci dostávají po dobu krizových opatření vlastně jen podporu v nezaměstnanosti 500 korun denně. Jaké vyjádření vlády vás v tomto kontextu nejvíce naštvalo?
Vadí mi, že se vláda nechová fér. Místo, aby jasně řekla, co dává a proč, mlží a vytváří ve veřejnosti dojem, že dělá mnohem více než ve skutečnosti. Nechová se jako správní orgán státu, ale jako špatný obchodník, který chce zákazníka doběhnout, podfouknout. Vláda nesmí mlžit a manipulovat veřejným míněním, na to nemá právo. Tvrdím, že její vyjadřování o takzvané Pětadvacítce má znaky podvodného jednání.
Která politická strana se podle vás nyní chová směrem k malým podnikatelům a živnostníkům nejvstřícněji?
Rád bych řekl něco jiného o vládní koalici, ale bohužel ani jedna z vládních stran. Politici za ANO i za ČSSD jen vymýšlejí, jak by podnikatele a živnostníky doběhli a ignorují jejich oprávněné potřeby a požadavky.
Dlouhodobě, a tedy i v této krizové době, se k nám, podnikatelům a živnostníkům, chovají vstřícně ODS a TOP 09. Také Piráti a STAN jsou v mnoha věcech na straně práva podnikatelů a živnostníků. V současnosti jsou na naší straně i politici z KDU-ČSL, což samozřejmě oceňujeme. Jen nemůžeme zapomenout, jak se chovali, když byli s Andrejem Babišem v minulé vládě a například i jejich vinou byla prosazena a zavedena EET a kontrolní hlášení.
Podle některých pozorovatelů vyhovují některá nařízení anebo požadavky, třeba po potravinové soběstačnosti, Agrofertu a dalším podnikům ve svěřeneckém fondu premiéra Babiše. Souhlasíte?
Skutečně má Agrofert, ale i další velkoagrární firmy, na takové zemědělské politice zájem. Není to však jednoduché, protože samotný cíl zvýšit potravinovou soběstačnost naší země je správný a podnikatelé a živnostníci jej většinou podporují. Tedy problém není ve směřování k větší potravinové soběstačnosti, problémem je Agrofert, jeho velikost a agresivní chování na trhu s potravinami i v zemědělství vůbec.
Nyní žádáte vládu, aby malým firmám a živnostem, jejichž existence byla vládními opatřeními na ochranu před koronavirem poškozena či ohrožena, odpustila odvody z mezd za jejich zaměstnance, a to v plné výši a nejméně na šest měsíců, uhradila jim 100 % základní mzdy zaměstnanců po čas trvání koronavirové krize, uhradila 80 % ztrát, které jim vznikly v důsledku vládních opatření a uhradila zálohově 60 % nákladů pro dobu trvání koronakrize. Není toto už opravdu přehnané, vždyť za chvíli nebude mít vláda kde brát…
Nejen, že to není to přehnané, naše požadavky jsou dokonce velmi umírněné. Spočítali jsme, že záchrana všech malých firem a živností zasažených koronakrizí by měla stát asi 80 až 90 miliard korun. Pokud si uvědomíte, že je to cena za záchranu asi 30 procent českého podnikání, pak je to cena více než rozumná. Ostatně si na to 'našetřili' sami podnikatelé a živnostníci ze svých daní a poplatků, ze své práce pro stát. Veřejnost si například neuvědomuje, že každý podnikatel či živnostník dělá pro vládu zadarmo, na své náklady, výběrčího daní.
S cenou za záchranu českého podnikání je spojen ještě jeden fakt, který také veřejnosti uniká. Všechny malé firmy a živnosti tvoří více než polovinu národního produktu. Všechny peníze, které ti malí podnikatelé vydělají, zůstávají u nás. Tady nakupují, tady platí mzdy, tady platí daně a poplatky. Tady také utrácejí svoje zisky. Oproti tomu všechny velké firmy většinu peněz, které v naší zemi vydělají, odvedou jinam, do zahraničí. Takto vyvedou velké nadnárodní firmy z naší země ročně 300 až 500 miliard korun! Tak co, vyplatí se zachránit české podnikání nebo nevyplatí?
Na svém profilu se označujete jako poradce, šerpa, krizový manažer a rozjížděč, takže rádce všeho druhu. Navíc jste nejen předsedou odborů, ale i Asociace podnikatelů a menagerů a možná těch funkcí máte ještě víc. Není podobné kumulování funkcí k neprospěchu práce v jednotlivých organizacích či typech zaměstnání?
Jsem podnikatel, a to je moje základní společenská role. Profesí jsem manažer a poradce, a tím plním svoje pracovní zařazení ve svých firmách. Strategie, strategické plánování a podnikání jsou témata, kterým se věnuji. Tedy stále žádné funkce.
Psali jsme:
Cítím však také nějakou společenskou odpovědnost, a proto jsem založil dvě organizace, které pracují ve prospěch podnikatelů a živnostníků - Asociaci podnikatelů a manažerů a Podnikatelské odbory. Jejich předsednictví jsou jediné dvě funkce, které mám, a obě jsou především spousta práce, kterou jsem sám na sebe uvalil.
Přečetl jsem si vaši pohádku Jak s Tředulou chudák do ještě větší nouze přišel. No, žádný Erben ani Němcová to není, což ale ani nebylo úmyslem. Nicméně si opravdu myslíte, že za některé špatné věci, třeba podle vás minimální mzdu, v zemi, může jen jedna osoba, tedy zlá sudička Tředula neboli šéf odborů Josef Středula?
Myslím, že každý, kdo četl mou takzvanou pohádku, pochopil, že se jedná o nadsázku. Je to satirický formát, který se skutečným pohádkám nemá podobat.
Ptáte-li se však, zda jedinec může zavinit něco zlého, nebo i dobrého, zda můžeme personifikovat třeba problémy, které mají podnikatelé a živnostníci se státem, pak říkám kategoricky, že jedinec vždy hrál v lidských dějinách podstatnou, zcela zásadní roli. Tím zlem, které dnes v Česku máme, však samozřejmě není pan Středula, ale je to Andrej Babiš. Pochopitelně má k sobě řadu přisluhovačů, podporovatelů a oportunistů, bez kterých by nic nedokázal. Ale on je tím zlem, on je tím, kdo rozvrátil vztah státu k malému podnikání.
Nezdá se vám, že již samotné spojení Podnikatelské odbory si protiřečí třeba jako pojem 'demokratický stalinista'? Když se podíváte na specifikaci slova odbory, tak jde vždy o sdružení zaměstnanců… Dokument o vašich stanovách je z prosince 2016, takže jste asi také dlouhou dobu řešili tento rozpor nebo ne?
Naše historie je dokonce ještě kratší. Podnikatelské odbory byly založeny v únoru 2017 a teprve v říjnu, listopadu 2017 jsme začali fakticky pracovat. Myslím, že mít po asi dvou a půl letech práce více než 8 600 členů a spoustu výsledků, kterých jsme dosáhli, není špatná vizitka.
Ale k vaší otázce, proč jsme Podnikatelské odbory, a jak to slovní spojení vlastně vzniklo? Jistě máte pravdu, že je zavedeno a ustáleno, že odbory jsou vždy zaměstnanecká organizace. Odbory přece mají chránit zaměstnance proti zaměstnavateli, protože se má za to, že zaměstnavatel je ten silnější. On určuje pravidla hry - co bude zaměstnanec dělat, kdy, jak a proč, rozhoduje o požadované kvalitě, vyžaduje reportování, kontroluje zaměstnance, odměňuje jej a trestá, a vytěžuje výsledky jeho práce.
A přesně tak se začal v posledních sedmi letech chovat stát k nám, k podnikatelům a živnostníkům. Chová se, jako by byl našim 'zaměstnavatelem', jako by nám byl nadřízen. Prudce se zvyšuje moc státu, tedy politiků a úředníků nad podnikáním a podnikání přestává být na státu nezávislé. Chápu, že to nepodnikající veřejnost nemůže vnímat, ale fakta jsou jasná, a tento stav musíme změnit. Proto jsem vymyslel a vyprojektoval Podnikatelské odbory, které mají jediný cíl: Hájit práva a zájmy podnikatelů a živnostníků proti státu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
