Povězte něco o jižní Africe, která je tak trochu v zákrytu událostí ve světě, byť je ve skupině zemí BRICS…

V Botswaně jsem pracoval v nemocnici, která má úroveň naší „fakultky“. Byla britské provenience, protože Botswana byla britským protektorátem do roku 1966. Ředitel nemocnice byl Brit, běloch s botswanským občanstvím. Je z velmi slavné rodiny, jeho prateta byla manželkou sira Davida Liwingstona a několik jeho příbuzných bylo ministry Jihoafrické unie a republiky. Byl to anglikánský kněz a internista, kardiolog. Tato nemocnice byla v hlavním městě Gaborone významná a  byla můj  „hlavní stan“. Dělal jsem tam šéfa hrudní a břišní chirurgie a vedl jsem jeden primariát.

Jak jste se tam vlastně dostal?

To byl takový zajímavý konkurz, kdy jsem byl vlastně zaměstnancem botswanské vlády. Pokud něco zdravotnického potřebujete, co se týká třeba administrativy, jdete rovnou na ministerstvo.  Kolem kanceláře ministra, on tam má různé náměstky a s nimi jednáte. Tam prostě není žádný mezistupeň a nikoho  neobtěžujete. Ministerstvo tehdy vypsalo konkurz přes jednu britskou agenturu, která se krátce usídlila v Praze. Vybírala různé odborné pracovníky do Botswany. Mně o tom řekl kamarád, protože jsem předtím začal postgraduál v Izraeli, který jsem dokončil po návratu z Afriky. Konkurz byl poměrně složitý, pětikolový, trval skoro rok. Celkem se přihlásilo 160 lékařů a vybrali nás nakonec 12. V roce 1998 jsem odjel s rodinou do Botswany. Měl jsem tenkrát jen dceru a v Botswaně se mi narodil syn David. To je docela zajímavé, protože jde o historicky prvního Čecha, narozeného v Botswaně.

Jak se vám tam líbilo?