Jak je podle vás medializován 28. říjen a je dostatečně pochopitelný a zajímavý pro mladou generaci?

Víte, pane redaktore, ač jsem se narodil až za druhé světové války, byl jsem svými rodiči vychováván v úctě k tomuto datu nejen v rodině (v té především), ale také ve škole tzv. padesátých let. Měli jsme totiž báječné pány učitele, kteří se nebáli o tom hovořit, aniž jsme si to my, děti školou povinné, uvědomovali. Takže jsem věděl, co znamenal 28. říjen, kdo to byli T. G. Masaryk, E. Beneš, K. Kramář a další mužové 28. října. Také ovšem vím, že tatínek a všichni demobilizovaní strýčkové v roce 1938 upřímně plakali, že nemohli bojovat za Československou republiku, a jeden z nich, letec, odešel proti Němcům a jejich zrůdnému režimu bojovat za hranice. Měl jsem a dodnes mám mnoho knížek dětských i pro dospělé o boji za vznik republiky, a tak jsem se snažil i jejich prostřednictvím tu úctu vštěpovat svým dětem a dnes i svým vnoučatům, i když mnohá z nich mají dnes jiné zájmy.

A dodnes těžce nesu rozdělení republiky v roce 1993 a stále to beru jako zradu na těch, kteří se o republiku zasloužili, i na té republice samé. Podle mne ideály Československé republiky zanikly se zánikem republiky samé a současné vedoucí osobnosti nemají nejmenšího práva se jich dovolávat. Vždyť Československá republika vznikla na ideálech samostatnosti českého a slovenského národa, na ideálech husitství, na ideálech sokolství, na ideálech národního obrození a na ideálech, které nesli ti mužové 28. října. Co z nich zbylo? Husitství a národní obrození popíráme, sokolství je na úpadku a ideály mužů 28. října jsou pro smích šaškům, kteří si říkají umělci. Nedávno jsem poslouchal v rozhlase pořad ke svátku sv. Václava. Hezky ho chválili, zaslouženě a zaslouženě vzpomněli i jeho bratra, který položil právě základy českého státu, jací to byli významní Češi, ale mezi jednotlivými proslovy se hrály cizí písničky v řeči většinou nesrozumitelné. Neboť ani angličtina to nebyla. A tak to bylo i loni na 28. října.