Co nás čeká, se nám nebude líbit. A ještě nám to zhoršují. Markéta Šichtařová bije na poplach

Národní rozpočtová rada ve své první Zprávě o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí konstatovala, že české veřejné finance nejsou i přes očekávaný růst ekonomiky a daňových příjmů dlouhodobě udržitelné. Dluh veřejných financí by při zachování původního nastavení daní a výdajů především kvůli stárnutí populace dosáhl v roce 2068 až 230 procent HDP, což je více, než nyní vykazuje jakákoli země EU včetně Řecka. Jsou prý jen tři možnosti, jak takové tragédii zabránit: zvýšit daně, posunout věk odchodu do důchodu, anebo snížit důchody vzhledem k průměrné mzdě. Co si o takové prognóze myslíte?

Anketa

Vadí vám, že Jarek Nohavica osobně přijal medaili od Putina?

Ano

94%

hlasovalo: 25734 lidí

To není vůbec nic nového. To je známo už dlouho. Například už v roce 2011 jsme na toto téma společně s Vladimírem Pikorou v knize Nahá pravda vysvětlovali, že jsou jen tři možnosti řešení: Zvýšit daně, zvýšit věk odchodu do důchodu, nebo snížit důchody. Anebo kombinace všeho. Dnes, po dlouhých sedmi letech, se pořád plácáme v tom samém a rozpočtová rada stejnou myšlenku oprašuje. Což je velmi dobře, protože má celkem vysoký kredit, takže tentokrát by hypoteticky na její slova konečně politici mohli slyšet. Ačkoli žádné z těchto řešení není příjemné, jiné neexistuje. Jenomže místo toho, aby se politici na něčem shodli, jen přemýšlejí, proč to nejde.

Ale pozor – tohle není prognóza, to je projekce. To je rozdíl. Prognóza říká, co myslí, že bude. Tato prognóza říká, co by bylo, kdybychom nic nedělali a důchody neřešili. Jinými slovy – je to ještě odvratitelné, pokud politici začnou konat. Jenomže oni nekonají. Místo toho vymýšlejí, jak se z toho vymluvit. Tak třeba mnozí zoufalci vidí řešení v dovozu imigrantů s dětmi. Což je řešení jen na papíře, protože jak známo, aktuální typ migrace nevede k zapojování většího podílu pracovních sil a kumulaci větších úspor, ale naopak vede k rostoucímu zatěžování sociálního systému.

Česká národní banka ve čtvrtek zvýšila svoji základní úrokovou sazbu počtvrté v řadě, což se stalo naposledy na jaře 1996. Je zvýšení o 0,25 procentního bodu na 1,75 procenta tím, co by mohlo ochladit přehřátý trh práce nebo zesílit tlak na zhodnocení koruny, a odvrátit tak možné riziko jejího nežádoucího proinflačního působení? Co od tohoto kroku očekáváte vy?

ČNB se netají tím, že by jí vyhovovala koruna mnohem silnější – klidně o celou korunu za euro. A to je právě jeden z hlavních důvodů, proč zvyšuje úrokové sazby. Teorie totiž hovoří jasně: Vyšší úrokové sazby než v eurozóně by měly korunu úrokově zatraktivnit a posílit ji. Jenomže koruna ani na opakované zvyšování úrokových sazeb žádným posílením nereaguje. Čím to?! Teorie je věc pěkná, ale praxe je trochu jiná. Úrokový rozdíl by byl rozhodující v případě dvou měn, které by čekal do budoucna přibližně srovnatelný makroekonomický vývoj.

Jenomže euro a korunu žádný stejný makroekonomický vývoj nečeká. Česká ekonomika je mnohem přehřátější než ekonomika eurozóny. A protože je přehřátější, čeká ji taky v absolutní hodnotě výraznější ochlazení než eurozónu. Takže úroky – neúroky, spekulanti už tuší, že aktuální zpomalování růstu české ekonomiky bude vytvářet oslabující tlak na korunu, takže nemá smysl na úrokovou vějičku od ČNB sedat. A proto to nefunguje.

Jenomže jestliže posílení koruny je motivem ČNB při zvyšování úrokových sazeb, pak dopad na úvěrový trh je vedlejším efektem. Všechny úvěry, zejména ale hypotéky, samozřejmě tímto zdraží. Což se děje v okamžiku, kdy se očekává prudké zpomalení české ekonomiky, nárůst nezaměstnanosti a počtu lidí, kteří mají problémy splácet. Poměrně prudké přidušování úvěrových aktivit v ekonomice ze strany ČNB tak přijde v okamžik, kdy lidé – a firmy – by měli s úvěry dost problémů, i kdyby ČNB spala jak Šípková Růženka a žádnou aktivitu nevyvíjela. S její aktivitou problémy ještě vzrostou.

Vzpomínáte si na rok 2008? Mylně se o něm tvrdí, že krizi „odstartovaly americké hypotéky“. To je ovšem jen poloviční pravda. Fakt je ten, že tehdejší krizi odstartovaly přehřáté hypotéky, které se přehřály díky předešlé aktivitě centrální banky Fed, v kombinaci s tím, že Fed najednou začal v době ochlazování ekonomiky úvěrovou aktivitu prudce dusit a zvyšovat úrokové sazby. Dejá vu? Správně.

Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar rozjíždí projekt, jehož cílem je zvrátit negativní pohled většiny Čechů na Evropskou unii. Podle říjnového průzkumu Eurobarometru si totiž jen 39 procent občanů Česka myslí, že členství v EU je dobrou věcí, což je nejméně ze všech členských států. Kampaň proti Czexitu už Radek Špicar vede několik měsíců, když ve svém volném čase jezdí po Česku a debatuje s lidmi. Proč je tak potřebné přesvědčit českou veřejnost o výhodách našeho členství v EU a jakými argumenty by se to především mohlo podařit?

No když si pan Špicar myslí, že je „potřebné“ přesvědčovat veřejnost o tom, co si má myslet… Nechť ji tedy přesvědčuje. Klidně může zkoušet dělat z lidí pitomce a diktovat jim názor. Jistě má na svůj názor legitimní nárok. Může k tomu svému přesvědčování klidně přihodit i další své známé doporučení, v němž pan Špicar tvrdí, že prý česká ekonomika potřebuje k dobrému fungování ekonomické migranty.

Docela by mě zajímalo, jak lidem vysvětlí třeba tohle: Když jsme si v období intervencí jakoby „nanečisto“ díky fakticky fixnímu kurzu zkoušeli nasimulovat, že máme euro, naši ekonomiku to poškodilo tím, že nás to posunulo víc k montovnám, k tlaku na nízké mzdy a ujel nám technologický vlak. Ale až bychom euro přijali „doopravdy“, už by to podle pana Špicara ekonomiku poškozovat nemělo, ale naopak by jí to mělo pomoct…?

Neobávám se ale, že by lidé byli tak nesvéprávní a namísto vlastního názoru dali přednost přesvědčovací kampani.

Ve středu slavily ČSSD a odbory, protože Sněmovna schválila návrat k proplácení prvních tří dnů nemoci. Kromě tzv. pravicových stran byla významně proti Hospodářská komora a její prezident Vladimír Dlouhý proti tomu hodně protestoval. Není to tak trochu bouře ve sklenici vody, nebo myslíte, že hradit 60 procent vyměřovacího základu mzdy za první tři dny nemoci je pro firmy hodně citelná přítěž?

Poté, co byla zavedena takzvaná karenční doba, tedy neproplácení prvních tří dnů nemoci, počet nemocných se prudce snížil: V roce 2007 bylo více než 2,8 milionu případů pracovní neschopnosti, v roce 2017 jen 1,7 milionu. Naprosto jasný důkaz, že nemocenská byla před zavedením karenční doby mohutně zneužívána. Prostě kdo si potřeboval udělat dva tři dny volna, zaběhl si k lékaři, prohlásil, že ho bolí v krku, lékař mu „preventivně“ napsal tři dny volna a dotyčný se mohl povalovat doma a brát za to plat. Takže tohle je další klacek ze strany ČSSD hozený pod nohy slušným podnikatelům a živnostníkům, kteří dřou od rána do večera, nemoc si dovolit nemohou proto, že nemohou na několik dnů zavřít obchod, a současně je to podaná ruka všem vykukům, kteří přemýšlejí, jak se z práce ulít.

Poslancům už nevyšel čas na debatu o zákonu, který by umožnil sňatky homosexuálům, ani na návrh, který by naopak zakotvil v Listině základních práv a svobod, že manželství je výlučně svazek muže a ženy, ale v dohledné době ani jednomu neujdou. Je nemožnost manželství gayů a leseb nesmyslným odpíráním jejich základních práv, nebo manželství není něco, na co by měl nárok každý, protože je to instituce založená primárně k plození a výchově dětí? Když si homosexuálové vymůžou nárok na manželství, nebudou si časem nárokovat i mít dítě?

Ano – takhle postavené je to sice ode zdi ke zdi, ale současně uznávám, že v takové úvaze je jisté racionální jádro. Myslím, že meritum věci je v tom, že tu devalvujeme výraz „základní lidské právo“.

Na jednu stranu každý, naprosto každý, ať už se hlásí k jakékoliv menšině či orientaci, musí mít stejná základní lidská práva jako majorita. Potíž je v tom, co jsou ta základní lidská práva. Je jich jen velmi málo a v podstatě všechna jsou vymezena negativně: Nesmíme nikoho připravit o život, nesmíme nikomu odepřít právo na spravedlivý proces, nesmíme nikomu narušit integritu těla, nesmíme nikoho připravit o majetek a tak dál. To jsou základní práva, která se také dají označovat za přirozená. S nimi by si lidstvo krásně vystačilo, kdyby je důsledně dodržovalo.

Vše ostatní je už nadstavba vyplývající ze společenského odsouhlasení nějakých sociálních výdobytků. Tvrdit, že je základním lidským právem, aby dva homosexuálové měli dítě, je zneužití jazyka. Ne, není to právo. Na dítě není nic jako právo, dítě je spíš něco jako „dar“, a to teď říkám ve zcela nenáboženském slova smyslu.

Půjdu ještě dál. Řeknu, že každý má právo, aby si uspořádal své věci, jak chce – tak, aby s někým žil v takových majetkových a právních poměrech, které by kopírovaly manželství. Říkejme tomu třeba registrované partnerství nebo jakkoliv jinak. Nechť má každý právo odkázat majetek, komu chce, nechť má každý právo na sdělování informací o svém zdravotním stavu, komu chce… Ať si prostě každý dělá se svým životem, co chce. Ale ať si to dělá se SVÝM životem. Jakmile ovšem do toho začneme tahat děti, už to není zacházení s mým životem, je to už manipulace se životem dítěte. Dítě je nastavené tak, že primárně potřebuje ženský a mužský vzor. A tady už právo končí: Nemám právo svou touhou mít dítě ovlivňovat tohle dítě, pro které je primárně ideální jiné rodinné uspořádání.

Řeknu to ještě jinak: Evoluce z nějakého důvodu věděla, proč chce, aby dítě měli žena a muž. Když se zamyslíme nad aktuální liberálně levicovou doktrínou, zjistíme, že ve všech aspektech je pro ni typický jeden rys: Představa, že lidé mohou být chytřejší než evoluce, mohou zničit evolucí vyvinuté mechanismy a nahradit je uměle vytvořenými konstrukty. Jenomže nenapadá mě ani jediný příklad, kdy by tihle lidé měli pravdu a kdy by lidstvo dokázalo evoluci přechytračit.

Rakousko nepodepíše globální pakt OSN o migraci, který bude v prosinci oficiálně přijat v Marrákeši. Podle tamní vlády kvůli klimatu ani chudobě nemá nikdo právo na migraci, ta prý není a nemůže být lidským právem. Naopak opozice tvrdí, že tímto postojem se Rakousko stalo „nejen součástí reakčního východního bloku, ale i jeho vůdcem“. To je zjevná narážka na Maďarsko a Polsko, které se k paktu stavějí negativně, Česko své stanovisko sdělí až na prosincové konferenci. Dala byste za pravdu vládě našich jižních sousedů, nebo souhlasíte s většinou zemí, že lidé z chudých zemí by měli mít právo „vydat se za lepším“?

Jinými slovy, Česko zase úlisně manévruje… Doma se politici tváří, jako že jsou proti imigraci a pakt nepodepíší, ale navenek lavírují a oddalují chvíli, kdy to řeknou nahlas. Takových politiků si můžeme vážit?
Jinak ovšem tato otázka souvisí s tou předešlou: Souhlasím s tvrzením, že migrace není základním lidským právem. Nechť si každý migruje, jak chce, je-li hostitelskou zemí přijat. Ale v žádném případě nikdo nemá právo migrovat do nějaké země násilně, vnutit se do ní. Tím svou potřebu vyvyšuje nad právo hostitelské země sebedefinovat se například na národnostním principu. Opakuji: Migrace není univerzálním lidským právem, které by každá země měla automaticky uznávat. Každý má právo migrovat jen tam, kde ho chtějí, nic víc, nic míň. Doufám, že Česká republika blok středoevropských zemí nepodrazí a taktéž nepodepíše.