Národní rozpočtová rada ve své první Zprávě o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí konstatovala, že české veřejné finance nejsou i přes očekávaný růst ekonomiky a daňových příjmů dlouhodobě udržitelné. Dluh veřejných financí by při zachování původního nastavení daní a výdajů především kvůli stárnutí populace dosáhl v roce 2068 až 230 procent HDP, což je více, než nyní vykazuje jakákoli země EU včetně Řecka. Jsou prý jen tři možnosti, jak takové tragédii zabránit: zvýšit daně, posunout věk odchodu do důchodu, anebo snížit důchody vzhledem k průměrné mzdě. Co si o takové prognóze myslíte?

To není vůbec nic nového. To je známo už dlouho. Například už v roce 2011 jsme na toto téma společně s Vladimírem Pikorou v knize Nahá pravda vysvětlovali, že jsou jen tři možnosti řešení: Zvýšit daně, zvýšit věk odchodu do důchodu, nebo snížit důchody. Anebo kombinace všeho. Dnes, po dlouhých sedmi letech, se pořád plácáme v tom samém a rozpočtová rada stejnou myšlenku oprašuje. Což je velmi dobře, protože má celkem vysoký kredit, takže tentokrát by hypoteticky na její slova konečně politici mohli slyšet. Ačkoli žádné z těchto řešení není příjemné, jiné neexistuje. Jenomže místo toho, aby se politici na něčem shodli, jen přemýšlejí, proč to nejde.

Ale pozor – tohle není prognóza, to je projekce. To je rozdíl. Prognóza říká, co myslí, že bude. Tato prognóza říká, co by bylo, kdybychom nic nedělali a důchody neřešili. Jinými slovy – je to ještě odvratitelné, pokud politici začnou konat. Jenomže oni nekonají. Místo toho vymýšlejí, jak se z toho vymluvit. Tak třeba mnozí zoufalci vidí řešení v dovozu imigrantů s dětmi. Což je řešení jen na papíře, protože jak známo, aktuální typ migrace nevede k zapojování většího podílu pracovních sil a kumulaci větších úspor, ale naopak vede k rostoucímu zatěžování sociálního systému.