Situace na Ukrajině je vážná, prezident Janukovyč udělal několik ústupků opozici a demonstrantům, těm to však nestačí. Jak hodnotíte poslední kroky ukrajinského prezidenta?
Zatím se Janukovyčovi daří nepřipustit sklouznutí Ukrajiny do občanské války - a to je jeho hlavní úspěch. Momentálně Janukovyč politicky zvítězil nad svými oponenty, přičemž proti němu hrály USA, Evropská unie a konkrétně Německo. Dnes se dá říci, že státní převrat na Ukrajině podle arabského scénáře se neodehrál a přivedl ke zcela jiným, novým výsledkům, které autoři převratu zjevně nečekali. Právě proto Kličko a Jaceňuk už otevřeně prosí Západ v Mnichově o nové peníze na pokračování svého pokusu získat moc, chtějí hodně peněz, ale nedostanou je.
Proč se převrat na Ukrajině zasekl? Protože Ukrajina není Libye a dokonce ani Sýrie. Odzkoušené technologie získání moci tam nezafungovaly, navzdory obrovskému úsilí zvenčí. Nezafunguje dokonce ani trik „rituální krvavé oběti" - hodit odpovědnost za zavražděné lidi při zvláštních okolnostech na vládu se nepodařilo. Nepodařilo se ani zatajit účast tisíců profesionálních revolucionářů, žoldáků, kteří se podílejí na tomto převratu a převážně jsou občany jiných zemí.
Janukovyčův úspěch spočívá v tom, že jako legitimně zvolený prezident zůstal v právním rámci, tj. neporušil zákony, zatímco jeho protivníci se každý den stále více podobají obyčejným teroristům a zákony ignorují. Zajímavé je, že Západ kdoví proč schvaluje porušování zákonů na Ukrajině, ačkoli u sebe doma by nikdy nic podobného nepřipustil. Pokud by v New Yorku, Berlíně nebo v Paříži „míroví" demonstranti začali zaživa upalovat policisty, policie by okamžitě použila zbraně.
Hlas Ruska nedávno přinesl zprávu, že na jednom ze svých vystoupení na Majdanu varoval Vitalij Kličko prezidenta Janukovyče před vraždou. Dá se to vidět jako výhrůžka? Proč to média nezajímá? A hrozí skutečně Viktoru Janukovyčovi nebezpečí?
Zabít Janukovyče celkem otevřeně už dávno slibuje Julija Tymošenková - pravda, zatím z vězení v Charkově. Myslím si, že prezident Ukrajiny se nemůže cítit zcela bezpečně, dokud jeho zemi ničí zvenku. Je důležité chápat, že zatímco Janukovyč se ubíral kurzem euroatlantické integrace, byl, dá se říci, miláčkem západních médií. Kurz se změnil a už mu prorokují osud Ceausescu nebo Miloševiće. Pokud Janukovyč opravdu ztratí moc, najde se mnoho takových, kteří ho budou chtít zlikvidovat, zvláště pokud máme brát v úvahu jeho obrovská finanční aktiva - je to prezident i oligarcha v jednom, přičemž jeho aktiva jsou soustředěna nejen na Ukrajině, ale jejich značná část je i na Západě.
Mimochodem, vraždy Kaddáfího nebo Saddáma Husajna měly příčiny, které unikají chápání širokých mas, protože o nich nepíší v novinách. Byly to i vraždy s cílem okradení - standardní trestní praxe. Přičemž dokazovat tuto tezi vůbec není třeba, stačí se podívat, kdo se zmocnil obrovského majetku těchto diktátorů.
Psali jsme:
USA mluví o tom, že budou zavádět vůči Ukrajině finanční sankce. Co vůbec může v tomto smyslu Amerika Ukrajině udělat? A půjdeme-li ještě dál, z jakého práva či titulu takto Američané hodnotí nebo zasahují do záležitostí Ukrajiny?
USA se během posledních sta let vměšují všude, kde chtějí a mohou, ale zásahem do vnitřních záležitostí to obvykle nenazývají. Jednoduše bojují za „lidská práva“, zatímco v zemi, v níž tento velký zápas USA probíhá, nezůstane kámen na kameni.
Financování hromadných vražd v Sýrii a mezinárodních teroristických sítí po celém světě z hlediska USA není zásahem do vnitřních záležitostí zemí. Zatímco finanční podporu, kterou poskytlo Rusko Ukrajině, včetně snížení cen plynu, Západ nyní nazývá nátlakem na Ukrajinu.
Finanční sankce se týkají především ukrajinských oligarchů, kteří umístili svá aktiva na Západě a konkrétně v USA - jako ostatně mnozí a mnozí oligarchové z celého světa. Myslím si, že ani Česko nebude výjimkou. To je hlavní bič - nedat vízum do USA, zmrazit účty atd… Efektivita těchto opatření je však mimořádně omezená - USA desetiletí jako vysavačem vycucávají peníze boháčů z celého světa a pokud pak jedni boháči začnou jeden za druhým tyto peníze v USA ztrácet, další budou své peníze z USA vybírat a třetí najdou pro své peníze spolehlivější místo. Pro Ameriku by to byla katastrofa, horší než atomová válka. A chápou to nejen Američané - oligarchové jsou obvykle také velmi informovaní lidé. Proto i výhrůžky Janukovyčovi a dalším „neposlušným“ oligarchům mají dost omezený efekt.
Zaregistroval jsem názory, že Ukrajinu dělí od občanské války pouze to, aby radikálním demonstrantům někdo dodal zbraně. Může se to stát? A kdo by tím dodavatelem mohl být?
Myslím si, že otázku je třeba položit jinak. Otázka spočívá v tom, zda se rozpadne ukrajinský stát pod vlivem převratu zvenčí nebo ne. Pokud ano, konflikty budou nezbytné, ale sotva budou mít charakter občanských válek v Asii, Africe nebo Latinské Americe. Ukrajina dnes, i navzdory všemu, je civilizovaná, bohatá země, která staletí byla a je součástí Ruského světa - existuje takový geopolitický pojem. Zbraní je na Ukrajině dost a vystačí pro všechny, ale občanskou válku na Ukrajině reálně nechce nikdo a domnívám se, že takový scénář Ukrajině nehrozí.
Fotogalerie: Prezident Miloš Zeman na Ukrajině - Zeman na Ukrajině
Pokud byste měl vyslovit prognózu, jak se bude dění v Ukrajině vyvíjet v dalších týdnech a měsících?
Hodně jsem toho na toto téma napsal (především ZDE) a prognózy, které jsem dělal před nějakým časem, se celkově plní. Je zde několik hlavních scénářů. Jeden z nich uskutečňuje Západ: Janukovyč ztrácí moc, opozice se k moci dostává, Ukrajina se stává novou kolonií globalismu a je vystavena standardnímu rozkradení. Je to scénář pěkný, odzkoušený v mnoha zemích, ale na Ukrajině nezafungoval a nezafunguje.
Jiný scénář: Janukovyč ztrácí moc a země se dělí na Východ a Západ nebo na ještě více částí, přičemž část země se v případě tohoto scénáře nutně spojuje s Ruskem. To je možný scénář, který nyní všichni hráči vnímají jako reálný a konkrétní. Česká média vůbec nepíšou o tom, že na Ukrajině se už fakticky zformoval systém dokonce ani ne dvojvládí, ale vícevládí, za kterého za podmínek paralýzy centrální vlády v každém regionu vznikají najednou různé nové struktury. A zvenku importovaní bojovníci nemají žádné šance těmto strukturám odolávat na místní úrovni.
Třetí scénář - zřejmě nejaktuálnější - je mírový a výhodný: federalizace Ukrajiny. Její podstatou je to, že každý region bude dělat vlastní uvědomělou, civilizovanou a mírovou volbu, jak dále žít a kam vstupovat. Pokud například Užhorod najednou bude chtít vstoupit do Maďarska nebo rovnou do EU nebo možná stát se novým státem USA a toto jeho přání bude nepřekonatelné - federalizace dává Užhorodu jako samostatnému subjektu možnost mírovou cestou uskutečnit svůj sen.
Nakonec, je zde i krásný, velkolepý scénář - Ukrajina překoná vládní krizi, zůstane v pozici silného nezávislého státu, najde nové talentované politické činitele a bude prosperovat pomocí všech výhod své unikátní geopolitické polohy - tedy spolupracovat i s Evropou, i s Ruskem, i s Čínou a konkrétně i s Českem, kde jsou Ukrajinci už dávno populární jako levná pracovní síla. Proti tomuto scénáři svědčí pokračující státní převrat, který je, jak je dnes zřejmé, financovaný a řízený zvenčí. Přičemž první housle v tomto procesu hrají USA, což se dokonce nikdo ani nepokouší skrývat.
Existuje i celkem černý scénář: Ukrajina se stane místem střetu Ruska a USA, který zatím netřeba ani vážně analyzovat, protože velkou válku v Evropě skutečně dnes nechce nikdo. Německo ani EU, dokonce ani Amerika. Rizika jsou příliš vysoká.
Může se to nějak dotknout i České republiky a Slovenska?
Lepší by bylo říci, že se to nemůže Česka a Slovenska nedotknout. Největším problémem pro Evropu a zvláště pro Slovensko se může stát rozdělení Ukrajiny na Východ a Západ, navíc pokud to nastane živelnou, výbušnou cestou. Pak se na místě západní Ukrajiny může zformovat cosi podobné současnému Kosovu a západní Ukrajina se stane nadlouho zónou politické a ekonomické konfrontace mezi východní částí Ukrajiny a Ruskem na jedné straně a EU a USA na straně druhé. Nejtěžší následek takového vývoje pro celou Evropu je očividný - kontrola nad ropnými a plynovými tepnami na západní Ukrajině přejde k hráčům, kteří ani ropu, ani plyn sami nevlastní, tradičně tímto hráčem nebude EU, ale USA, což celkově zvýší závislost Evropy na politické vůli USA. Problémy migrace, uprchlíků, ochrany nových hranic, které mnoho let nikdo nebude uznávat, jsou méně významné než ztráta kontroly nad surovinovými tepnami.
Psali jsme:
Slovensko čekají prezidentské volby, kampaň již běží a v Čechách se říká, že favoritem voleb je slovenský premiér Robert Fico. Je Ficovo vítězství skutečně tak jisté?
Robert Fico je samozřejmě favoritem těchto voleb, a pokud máme věřit průzkumům veřejného mínění, jeho vítězství nevyvolává velké pochybnosti. Samotná situace kolem prezidentských voleb však vypadá trochu zvláštně, dokonce záhadně.
Záhadou je, proč bezprecedentně populární slovenský politik Robert Fico, jenž nedávno vyhrál volby na Evropu s fenomenálním výsledkem 44 procent, který neméně fenomenálně zformoval jednobarevnou vládu, se najednou rozhodne zápasit o celkem skromné, v systému moci na Slovensku málo významné prezidentské křeslo, ve kterém nejsou Slováci zvyklí vidět příliš mladých zasloužilých lidí.
Robert Fico tuto záhadu neodhaluje svým voličům, proto jeho motivy podrobně a ochotně vysvětluje konkurence. Hlavní smysl těchto vysvětlení zní: Premiér utíká před zodpovědností za svou vládu na teplé a spolehlivé místo do prezidentského paláce a chvála Bohu jeho popularita mu takovou možnost zaručuje. Robert Fico zatím tuto logickou a dost rozšířenou verzi nevyvrátil.
Může Fico navzdory své popularitě volby prohrát?
Za určitých podmínek ano. Je pravdou, že mezi ostatními, převážně marginálními kandidáty Fico vypadá jako Guliver mezi liliputány, ale nelze zapomínat na to, že nakonec liliputáni spoutali Guliverovi ruce i nohy a přemohli ho.
Poněkud zvláštně působí i Ficova kampaň - pionýrské heslo „Připraven pro Slovensko" s romantickou svazáckou fotografií na billboardu. To je vypočítané na emocionální efekt a je to určeno ženám středního a staršího věku. Vyplatilo se však až tak omezovat cílovou skupinu? Ženy na Slovensku mají opravdu silný vliv, ale vždyť voleb se budou účastnit i muži.
Vítězství Roberta Fica v prezidentských volbách může zpochybnit mobilizace opozičně naladěných voličů. Může změnit druhé kolo voleb na referendum o tématu, zda je Robert Fico špatný nebo dobrý, zda si zaslouží nebo nezaslouží prezidentské místo a může vyvolat masové protestní hlasování. V takovém případě Fico druhé kolo prohraje. Něco podobného se už jednou stalo Vladimíru Mečiarovi, který se ocitl v druhém kole.
Do jaké míry je tato hrozba reálná, to nezávisí na Robertu Ficovi a jeho kampani, ke které je už pozdě něco dodávat, ale od kroků opozičních kandidátů, jejich schopnosti či neschopnosti k součinnosti a vzájemné spolupráci. A přestože slovenská média již podnikají kroky, aby vyhlásila druhé kolo voleb za referendum, je očividné, že jakýkoli z kandidátů, který se dostane do druhého kola, je nejenže mnohem slabší než Fico, ale v důsledku mnoha příčin ani nepůsobí jako potenciální lídr silného protestního hlasování.
Podle mého názoru, vše hlavní v prezidentských volbách na Slovensku se již stalo - Robert Fico ohlásil svou kandidaturu a nezvratně tak změnil svůj pozitivní obraz, nezávisle na tom, zda vyhraje, nebo ne. Pro mnohé voliče Smeru je to už dávno zcela jiný Fico, pro voliče jiných stran a pro nevoliče se Ficův obraz také změnil. Myslím, že pro populárního premiéra ne právě nejlepším směrem. Náskok před ostatními kandidáty je opravdu velký.
Co může Slovensku přinést Robert Fico jako nový prezident? Nemá víc možností ovlivňovat události z pozice premiéra?
Začnu druhou částí otázky, která je rétorická. Přirozeně, premiér, tím více populární, tím více stojící na čele vlády jedné strany, je nesrovnatelně silnější pozice než čestný post prezidenta. Tuto silnou pozici Fico dobrovolně opouští.
Fico nyní svým voličům nepřímo sugeruje, že bude nějakým jiným, novým prezidentem, ale do jaké míry je to v současnosti reálné, to nikdo neřekne. Prezidenti na Slovensku zatím o ničem podstatném nerozhodovali a nic neovlivňovali.
Jakým prezidentem bude Robert Fico v případě, že bude zvolen? Myslím, že bude takový, jaký byl premiér. Je to stále tentýž člověk. A zda může jako prezident přinést něco nového? Myslím, že je to málo pravděpodobné. Na Slovensku se mluví o tom, že Fico plánuje posílit a rozšířit prezidentské pravomoci. Takové plány možná existují, sám Fico je však popírá a pochybuji, že jsou reálné.
Jako nový prezident může Fico využít svou autoritu na mezinárodní scéně, svou pověst úspěšného, kompromisního premiéra, jehož uznávají v Moskvě, ve Washingtonu i v Bruselu, což je další plus v porovnání s jinými kandidáty. Opakuji ale, slovenský prezident neurčuje politiku a samozřejmě na pozici premiéra je možností ovlivnit mezinárodní události mnohem více.
Umíte si představit, že Fico jako prezident a jeho strana Smer budou iniciovat změnu zákonů ve prospěch poloprezidentského nebo prezidentského systému? Jak se k tomu podle vás postaví většina Slováků?
Nemyslím si, že je to reálná alternativa. Většina Slováků v současnosti nepodpoří takové radikální změny - prezidentský systém na Slovensku je neznámý a nesrozumitelný a může být aktuální až tehdy, když někdo přesvědčivě vysvětlí, co to je a na co je to nutné. Fica a Smer už dnes obviňují z velké koncentrace moci. V lepším případě se z Fica může stát opravdu silnější, populárnější prezident, ale myslím, že v případě jeho vítězství se události nebudou vyvíjet tak, jak to předpokládá strategie Smeru.
Zakládáte nový subjekt slovenské politiky hnutí Dobrá síla. Jaká je pozice hnutí ve vztahu k volbám prezidenta na Slovensku?
Hnutí Dobrá síla v daném okamžiku existuje na úrovni přípravného výboru, proto zatím vyjádřím osobní názor. Dodám, že na toto téma proběhla diskuse na sociální síti a názory stoupenců hnutí se převážně shodují s tím, jak nyní odpovím.
Ani jeden z kandidátů na post slovenského prezidenta, včetně favorita Roberta Fica, nenabídl žádné ideje, s výjimkou jednoduchého, srozumitelného, ale velmi osobního přání být zvoleným za hlavu státu se všemi výhodami a privilegii, které z toho vyplývají. Kandidáti - a tentokrát je jich vskutku mnoho - se jednoduše a otevřeně snaží realizovat své ambice, udělat si reklamu, zpestřit si život, otestovat se v nové roli, ale nic kromě jejich osobních zájmů v těchto volbách nevidím.
Proto je vztah Dobré síly k těmto volbám neutrální. Nikomu nepomáhat, nikomu nepřekážet, nezasahovat. Tím více, že kampaně kandidátů jsou stále dotíravější a vyhazují se na ně velké peníze.
Za sebe mohu říci konkrétněji: Nemám kandidáta, kterého bych podpořil. Mnoho let píšu a mluvím o tom, že post prezidenta v jeho současné verzi není nutný, protože prezident o ničem nerozhoduje. Pokud by to byla moje vůle, zrušil bych tento post spolu s volbami. Při současném systému moci je tento post jakýsi relikt, vzpomínka na monarchii, živý suvenýr - ale za velmi velké peníze státu.
Přitom bych chtěl zdůraznit, že rychlý, tím více výbušný, rozpad současného systému státní moci, ať už je tento systém dobrý, nebo špatný, není v zájmu Slovenska a Slováků. Aby se objevili noví politici a nové strany, vyžaduje to čas. Slovenská opozice dožívá a rozkládá se. Rok se domlouvala na společném kandidátovi a výsledkem je, že opoziční „mnohostranický“ kandidát již nyní nemá žádné šance, aby se dostal do druhého kola. Opozice na Slovensku není dnes schopna nabídnout prakticky nic, proto by teoreticky možný rychlý rozpad strany moci Smer znamenal sklouzávání do chaosu.
V současnosti se zdá, že takový rozpad systému moci Slovensku nehrozí, ale před více než rokem se přesně totéž zdálo Čechům. A pak se najednou v Čechách všechno změnilo. Více našich čtenářů a stoupenců hnutí mě žádalo, abych zhodnotil, zda je pro slovenský stát výhodnější vítězství nebo porážka Roberta Fica ve volbách. A v souladu s tímto hodnocením vymezit vztah hnutí k volbám. Musím se přiznat, že na tuto otázku nedokážu momentálně odpovědět z prostého důvodu - neznám reálné rozložení sil moci ve straně Smer a nemám ani čas, ani chuť toto rozložení sil zkoumat.
Rozpad Smeru za současné situace na Slovensku je rozpad systému moci, ale předpověď na téma, co bude se Smerem, pokud Fico vyhraje volby a co bude, pokud je prohraje, nemám, ani nebudu mít. Není to naše téma. Každý z nás v životě, dříve či později, musí sníst tu kaši, kterou si sám navařil. Nyní přišla řada na Smer a Roberta Fica. Kaši si navařili věru hustou a jíst ji budou dlouho. A věnovat se předpovědím jejich vlastního osudu přenechejme raději jim.
V Čechách a na Slovensku v současnosti zní trochu jako anekdota patetická věta Václava Havla - pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. S ohledem na volby na Slovensku se tato věta dá parafrázovat: Zvítězí láska nad pravdou? Tedy zda bude láska voličů k populárnímu Robertu Ficovi silnější než pravda o těžké situaci Slovenska.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka
