Kde vás zastihla zpráva o tom, že palestinské hnutí Hamás zahájilo z Gazy masívní útok proti Izraeli?
Bydlím 44 kilometrů od Gazy a v sobotu ráno mě v 6.30 probudily intenzivní otřesy oken, které jsem si vysvětlil jako projevy naší obrany zvané Železná kopule proti raketám z Gazy. Televize hlásila ostřelování země všude od Beer Ševy na jihu až po Tel Aviv, přičemž bylo zároveň podezření na průnik teroristů z Gazy. Brzy začaly přicházet téměř neuvěřitelné zprávy o tom, že davy teroristů obsazují kibucy na hranici s Gazou. V historii státu se vyskytly případy, kdy se objevilo menší komando, co někoho zavraždilo nebo vzalo několik lidí jako rukojmí, ale s obsazením celé usedlosti nepřítelem nikdy nikdo nepočítal – byl to šok, který v průběhu hodin narůstal a ani po pěti dnech nikdo plně nechápe, co se stalo.
Hrozí Evropě akutní nebezpečí islámského terorismu?Anketa
Jaké nejčastější reakce na nečekaný vpád do země jste zaznamenal, ať už od lidí z vašeho bezprostředního okolí, z médií či od politiků – strach, vztek, odhodlání?
Byl jsem v Izraeli svědkem už více konfliktů. Například v roce 1991 dopadaly na celou zemi scudy z Iráku a obyvatelstvo bylo varováno, že mohou obsahovat otravné plyny; děti seděly v plynových maskách v diletantsky „utěsněných“ pokojích a všichni čekali, co bude. Ale nebyl vidět strach ani tehdy, a není vidět ani dnes. Spíš vidíme vztek a trochu beznaděj, zvlášť u příbuzných těch, kdo obklíčeni teroristy marně telefonovali o pomoc, a u příbuzných těch, kteří jsou nezvěstní. Frustraci lze vidět u většiny lidí. Po mnohaleté levicové propagandě o výhodách pochybných mírových dohod s Araby, které vždy přinesly zklamání, přichází jeden z největších pogromů vůbec, a to v naší vlastní zemi.
V roce 1982 se Izrael vzdal Sinaje za cár papíru, údajně kvůli míru; Egypt žádné body mírové smlouvy nedodržel; přesunul na Sinaj tanky, které občas „omylem“ vystřelí na izraelské vesnice, a jejich vojáci opakovaně vraždí Izraelce, naposledy den po sobotní invazi Hamásu, kdy zastřelili dva izraelské turisty v Alexandrii. Podobně byl pod levicovým tlakem „v zájmu míru“ v roce 1994 vpuštěn do Izraele Jásir Arafat s jeho Organizací pro osvobození Palestiny, což vedlo k zabití tisíce občanů v letech 2000 až 2005. A jednostranné stažení z Gazy „v zájmu míru“ v roce 2005 vedlo nyní k zabití více než 1200 Izraelců, zranění 3000 a únosu 150. Nikde však není vidět panika. Vedle frustrace je u všech vojáků i občanů vidět velké odhodlání bojovat a zvítězit; nejen napravo, ale i nalevo zaznívají výzvy k úplnému zničení Hamásu a dalších teroristických skupin v Gaze, a to dokonce i v médiích a od politiků.
Dopadly slovenské volby dobře?Anketa
Čím se dá vysvětlit, že Izrael byl zaskočen a absolutně nepřipraven na něco podobného? Může selhání zpravodajských služeb souviset s politickou roztříštěností v zemi v posledních měsících?
Od začátku státu má v izraelské politice, školství a v médiích rozhodující vliv levice, která systematicky vychovávala obyvatelstvo k pozitivnímu vztahu k arabským sousedům. Přes volební vítězství pravice si levice pomocí soudů a bezpečnostních špiček svůj vliv stále uchovává. Nejvyšším ideálem mělo být soužití s Araby, jež bylo třeba vykoupit mnohaletou trpělivostí a utrpením Židů, kteří mají Arabům úplně všechno odpouštět, přičemž podle levicových teorií budou Arabové s rostoucí životní úrovní stále podobnější Židům. Jako všechny jejich teorie i tato se ukázala jako naprostá iluze; Arabové a muslimové se všude ve světě i v Izraeli stále více radikalizovali, a navíc s rostoucí životní úrovní se rychleji množili. Stokrát opakovanému přání, aby oni byli stejní jako my, mnozí uvěřili. Každý akt teroru se vysvětloval jako výstřelek zradikalizovaných jedinců. Cenzura potlačovala zprávy o sadistických případech a praktikách. Podcenění jejich sadismu bylo prvním selháním, druhým je podcenění jejich odhodlání technicky se zlepšovat. Třetím a nejhorším selháním bylo zpravodajské přehlédnutí několikaměsíčních příprav na tuto invazi, kterou pravděpodobně připravoval Hamás s podporou Íránu. Pro Írán je to zadostiučinění po letech zpravodajských porážek, kdy Izrael pronikal do jejich skladů, ničil jim centrifugy a zabíjel atomové vědce.
Vnitřní politické spory mezi Židy naše nepřátele příliš nezajímají a asi neměly podstatný vliv na současnou krizi, ke které pravděpodobně víc přispěla snaha Íránu narušit rýsující se smlouvy Izraele se Saúdskou Arábií a dalšími muslimskými státy pomocí svých dvou proxy, Hamásu a Hizballáhu.
Psali jsme:
Co všechno provázelo dění v Izraeli v prvních hodinách po útoku?
Neustálá sprška raket na oblast Beer Ševy, Aškelonu, Jeruzaléma i Tel Avivu znamenala nutnost zdržovat se v blízkosti krytů pro mě i většinu mých známých a příbuzných. Kdo pracuje v armádě nebo byl mobilizován, odešel hned první den k jednotce. Škola byla zrušena. Problémem bylo sledovat vývoj situace, aniž by děti viděly zprávy o těch nejhorších zvěrstvech. Nečekané obsazení kibuců sadistickými komandy bylo zcela novým prvkem v dlouhé řadě stěží uvěřitelných událostí, které jsem za svých 36 let v Izraeli zažil. V prvních hodinách jsme měli všichni pocit, že to nemůže být pravda, ale s každou další zprávou se pocit neskutečna prohluboval. Snažil jsem se z dostupných drastických střípků na čtyřech izraelských televizních kanálech vydedukovat nějaké logické vysvětlení, a jako všichni moji známí jsem žádné nenašel.
Útok začal v sobotu ráno o svátku zvaném Simchat tóra, při němž jsou odpoledne ze synagog vynášeny svitky tóry, čili Mojžíšových knih, s nimiž náboženští lidé v ulicích tančí. Tanec byl samozřejmě zrušen, a i náboženští vojáci se odebrali na své základny, protože obrana země je nadřazena zákazu jezdit v sobotu i ve svátek. Říkal jsem si, že nám asi chtěli překazit tento svátek, stejně jako když přesně před 50 lety zaútočili na Jom Kipur. Byli jsme trochu zaskočeni, ale jako ve všech krizích i v této lidé reagovali bez paniky, ukázněně a podle instrukcí. Po prvním dnu armáda získala kontrolu nad situací. Vláda slibovala pomstu Hamásu, a nad hlavou nám přelétávala letadla útočící na Gazu. Ovšem i po čtyřech dnech byly hlášeny střety s teroristy, takže na mnoha místech byli obyvatelé vyzýváni, aby se zamkli v bytech.
Jak se od útoku Hamásu situace v blízkosti Pásma Gazy vyvíjela?
Během několika hodin začaly přicházet zprávy o průniku teroristů do mnoha kibuců a usedlostí podél celé 40kilometrové hranice s Gazou, od kibucu Sufa na jihu, přes Magen, Kisufim, Be´eri, Nachal Oz, Kfar Aza, až po severní Ša´ar Hanegev. Většinou šlo o malé usedlosti s několika sty obyvatel, několik kilometrů od hranice. Jedině Sderot na severovýchodním cípu Gazy, jeden kilometr od hranic, má 30 000 obyvatel. Po pár dnech se ukázalo, že proniklo asi 2000 dobře vyzbrojených bojovníků na více než dvaceti místech.
Fotogalerie: - Na podporu Izraele
Televize brzy referovala o mnoha lidech zamčených v krytech nebo schovaných ve skříni, slyšících arabský křik v domě, šeptem telefonujících o pomoc. Teroristé v mnoha kibucech chodili dům od domu a zabíjeli celé rodiny, když se jim nepodařilo proniknout k těm, co se zabarikádovali ve sklepích a krytech, zapálili jim dům nad hlavou. V jednom případě schovali rodiče, těsně před příchodem teroristů a před svou smrtí, svá desetiměsíční dvojčata do výklenku, kde je vojáci po mnoha hodinách živé našli. Mnozí lidé byli dlouhé hodiny drženi jako rukojmí, někteří to přežili, největší zajatou skupinou bylo 50 lidí v kibucu Be´er; tento kibuc ze svých 1000 členů nakonec ztratil asi 100. Teroristé na pick-upech, jaké používal ISIS, obklíčili hudební party ve volné přírodě blízko kibucu Re´im; z 3000 účastníků nepřežilo střelbu víc než 260. Jelikož má každý u sebe mobil, viděli příbuzní v přímém přenosu, jak jejich děti nebo sourozenci prchají, jak je zraní střelba, ukrývají se a telefonují o pomoc, a jak někteří nakonec umírají.
Jak po prvotním šoku Izraelci na vpád reagovali?
Kdo měl zbraně, postavil se na odpor. Někde teroristy zahnali, ale jinde přesile podlehli. Předseda místní správy v Ša´ar Hanegev padl v čele odporu proti vetřelcům. Organizátorka dvanáctičlenné domobrany v kibucu Nir Am, Inbar Liebermanová, kibuc ubránila; zabili 24 teroristů a ona sama jich zastřelila 5. Po počátečním zmatku se zapojily do bojů řádné vojenské jednotky, zabito v nich bylo asi 150 vojáků a asi 50 policistů.
Po prvním dnu hledaly stovky lidí své příbuzné, mohli být v nemocnici nebo odvlečeni živí nebo mrtví do Gazy, nebo mohli být mrtví či ranění v terénu nebo v domech. Kolovala videa publikovaná teroristy: V Gaze vytahují polomrtvého vojáka z džípu a dav mu šlape po obličeji, zkrvavená dívka se svázanýma rukama je surově cpána zmatenou skupinou mužů do džípu, staré ženě nasazují posměšný klobouk a odvážejí ji pryč; lůza z Gazy odváží z vydrancovaných domů zboží do Gazy. Většina záběrů se nakonec prokázala jako autentická. Lidé poznávají své příbuzné; například stará žena je poznána jako 85letá přeživší holokaust. V úterý bylo dovoleno západním novinářům vstoupit do kibucu Kfar Aza, když z domů vynášeli asi 100 mrtvých. Reportéři CNN mluví o dětech s useknutou hlavou.
Psali jsme:
Levicové kruhy se pokusily rozšířit fake, že předseda vlády dostal od Egypta varování o chystané akci, ale ukazuje se, že Egypt naopak do poslední chvíle lhal Izraeli o záměrech Hamásu.
Neukázaly ale tyto události, že Izrael ztrácí schopnost bojovat?
Nad obrázky mrtvých Židů se Arabové a muslimové v celém světě opájeli nadšením ze slavného vítězství. Avšak čísla neukazují na bojové vítězství. Na izraelské straně hranice bylo nakonec překvapivě nalezeno 1500 mrtvých bojovníků Hamásu. Vzhledem k tomu, že našich padlých vojáků a policistů bylo asi 200, tak arabští bojovníci tak úspěšní nebyli. Většina našich mrtvých jsou civilisté včetně žen a dětí. Jejich 1500 po zuby vyzbrojených a Íránem vycvičených teroristů bylo zabito v boji s našimi 200 profesionály a několika desítkami lidí z domobrany. Naši projevili velkou odvahu, a i odhodlání bojovat, a nepřítel měl v boji větší ztráty i přes moment překvapení.
Která z událostí toho dramatického dění od sobotního útoku Hamásu vás osobně nejcitelněji zasáhla?
Bylo toho postupně víc. Nejdřív to byla videa. Video vojáka, kterému dav Arabů šlape po obličeji s výkřiky Allahu Akbar. Videa zkrvavených žen. A pak video rodiny s dvěma dětmi v rukou teroristů, kde se dítě mámy ptá: „Proč nás chtějí zabít?“ a máma ho uklidňuje. Moje kolegyně z práce, která bydlela v Kfar Aza, napsala v sobotu ráno na WhatsApp, že slyší arabské hlasy a že se schovala do skříně. Již se nepodařilo s ní navázat kontakt a zmizela. Buď ji unesli do Gazy, nebo byla jednou z oněch sto zabitých. Celkem bylo také zraněno 3000 lidí, ale ona mezi nimi není.
Fotogalerie: - Zeman v Izraeli
Co je teď nejaktuálnějším cílem Izraele a co od vedení země a armády obyvatelstvo očekává směrem k Palestincům a k Pásmu Gazy?
Nejaktuálnější je zlomit útočnou sílu Hamásu. Od vedení země a armády se všeobecně očekává mohutná pozemní akce, během níž Izrael získá naprostou kontrolu nad celým územím Gazy, která by ideálně umožnila pozabíjet co nejvíc bojovníků Hamásu a Džihádu a zcela zničit všechny jejich rakety. Nikomu ale není jasné, zda Hamás svrhnout a kdo by měl v Gaze po svržení Hamásu vládnout. Předtím tam vládl Arafatův Fatah, jehož představitele tam Hamás zabil. Není jasné, která z oněch dvou organizací je „sympatičtější“.
Po očekávané akci by neměly již padat z Gazy na Izrael žádné rakety, a nikdo by se neměl bát bydlet v kibucech blízko Gazy. Velká část Izraelců z polovyvražděných a vydrancovaných kibuců utekla. V televizi zazněl názor, že lidé se budou moct vrátit pouze za situace, že na hranici nebude vůbec žádný plot – to znamená, že nebude existovat z Gazy žádné nebezpečí. To by bylo možné jen po vyhnání všech Arabů z Gazy do Egypta, což si nikdo netroufá vyslovit.
Z čeho mají v tuto chvíli obyvatelé Izraele největší obavy?
Lidé se bojí, že až pomine první šok ze zvěrstev Hamásu, vše se vrátí do předchozího stavu. Pozemní akce si vyžádá životy našich vojáků a asi i některých našich rukojmích, ale levicová média brzy dojmou svět vhodně prezentovanými obrázky palestinského utrpení a tlak světa nás donutí k ústupkům. Ať bude v Gaze vládnout kdokoli, svět mu bude platit miliardy „na rekonstrukci“, z nichž se bude stavět útočný arzenál a vily pro vládce. Dále poroste množství palestinského obyvatelstva i jeho nenávist k Izraeli, stejně jako výčitky světa vůči Izraeli. A klid nebude nikdy.
Co si z této tragické události může vzít Česko?
Za žádných okolností nebrat muslimské migranty, a ani nedovolit stavění mešit a zakládání muslimských komunit. Jakkoli malá muslimská komunita je rakovinou normální společnosti. Každý muslim je metastáze.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
válka v Izraeli
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Hroník
antek2
