Co šlo za komunistů v Mikrofóru, to dnes už není možné. Bývalý kapitán české zábavy o totalitě dnešních dní

30.04.2016 20:29

ROZHOVOR Nemyslím si, že by byla nějaká krize novinařiny. Je pouze krize některých novinářů, kteří se patrně částečně nechali koupit a částečně zlenivěli. To říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Ivan Rössler, bývalý šéfredaktor redakce zábavy v televizi Nova a autor písňových textů elity české pop music. Také jsme probírali vlast, média, politiky a umělce anebo uprchlickou krizi.

Co šlo za komunistů v Mikrofóru, to dnes už není možné. Bývalý kapitán české zábavy o totalitě dnešních dní
Foto: Archiv IR
Popisek: Novinář a textař Ivan Rössler

Vystudoval jste na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) filozofii a historii. Přestože jste se obory pak nezabýval, máte z těch dob nějaké poučky či citáty, které by bylo možné naroubovat na neklidnou současnost?

Není tak úplně pravda, že jsem se tím nezabýval. Především jsem v roce 1988 vytvořil společně s doktorem Vladimírem Nálevkou – mimochodem mým učitelem z FF UK – sedmdesátidílný seriál k tehdejšímu výročí Československa. Byly to vlastně zvukové dějiny. Po mnoha letech v nich poprvé například zazněl hlas T. G. Masaryka. Byl jsem autorem rozhlasové koláže Svítání nejvyššího štěstí – takto označil francouzskou revoluci Hegel – sestavené jen z výroků J. J. Rousseaua a M. Robespierra. Byl to vlastně fiktivní dialog ve vězení, ve kterém čeká Robespierre na svou popravu a Rousseau – v té době už mrtvý – se ho ptá: ‚Co jste to udělali s mou revolucí?‘ Pak to byl pětidílný seriál o procesu s Miladou Horákovou. Šlo opět o koláž dobových dokumentů a svědectví Františka Přeučila, který byl v tomto procesu odsouzen na doživotí. Ale chtěl jste citát, budiž: Dum spiro, spero. (Do češtiny překládáno jako: Dokud dýchám, doufám.) Člověk ani v té nejneklidnější době nemá ztrácet naději.

V československých, posléze českých médiích jste od roku 1977. Dnes se hovoří o krizi novinařiny, mediální bramboračce, ideové zabarvenosti veřejnoprávních médií, pro- i protiruské propagandě. Jak to vidíte vy?

Od roku 1977 jsem se stal zaměstnancem médií, respektive Československého rozhlasu. Od roku 1964 jsem ale byl v médiích na takzvané volné noze. Psal jsem především o hudbě, protože to bylo apolitické téma. To mě přivedlo do rozhlasu, kde jsem byl jako externista  například u zrodu tehdy velice populárního Mikrofóra. Nemyslím si, že by byla nějaká krize novinařiny. Je pouze krize některých novinářů, kteří se patrně částečně nechali koupit a částečně zlenivěli. Nezdá se vám například, že třeba veřejnoprávní rozhlas redukoval své vysílání převážně na hosta ve studiu? Když jsem před časem v jednom rozhovoru – ano, i já byl párkrát hostem ve studiu – vyprávěl, co všechno jsme v Mikrofóru dělali, můj rozhlasový hostitel mi jen tiše záviděl a prozradil, že dnes by něco takového nebylo možné. Patrně prožíváme jiný typ totality. Už nemáme vládu jedné strany, ale máme vládu peněz. Anebo se na ni jen vymlouváme.

Máte nějakou vlastní prognózu ohledně politického zpravodajství?

Musím se přiznat, že jsem nikdy nebyl odborník na politické zpravodajství. Psal jsem o hudbě, dělal jsem zábavu. Nemám pocit, že by nám někdo zatajoval nějaké informace, to ostatně ani v době internetu dost dobře nejde. Spíš si myslím, že je málo dobrých novinářů, kteří dovedou dávat věci do souvislostí. Je důležité, aby alespoň veřejnoprávní média byla maximálně nezávislá. Je to iluze, ale není nereálná.

Natočil jste pásmo „Nejsme děti“ o sametové revoluci. Byla ale opravdu revolucí a opravdu sametovou?

Nepadl ani jeden výstřel, netekla krev, nikomu se vlastně ani moc neublížilo. Ti, kteří byli u moci, se dostali k penězům a ti, jež měli peníze, postupně získávali moc. A pak se to všechno tak nějak promíchalo.

V tomhle kontextu se hovoří o „vítězství strýčka Sama“, důkazu nesmrtelnosti demokracie, „Gorbačovově ústupu“, „výměně bolšánů“ a tak dále. Jak na to vy hledíte?

Tak pravda je, že Ronald Reagan patrně uzbrojil Gorbyho. Myslím si, že naše tehdejší politická garnitura pochopila, že její situace už je neudržitelná, a předala moc za jiné, nám doposud skryté výhody. Je poněkud podivné, že tehdejší parlament bez řečí a s drtivou většinou zvolil za prezidenta svého dosavadního třídního nepřítele.

Jak dobře či špatně si Česko vedlo od rozdělení roku 1992?

Každý rozvod je špatný. Ptal jsem se tehdy Jána Čarnogurského, proč bychom se měli rozdělovat, když se Evropa spojuje, a on mi odpověděl, že Slováci chtějí mít na vlajce Evropské unie svoji hvězdičku. Slováci to prostě brali tak, že se chtějí od nás Čechů osvobodit. Czechoslovakia byla dobrá značka. Nám zbylo Czech a jim Slovakia. A my teď nevíme, jak to Czech doplnit. Czechia? To ia na konci mi připomíná hýkání osla. Ale obě země si od té doby vedou docela dobře. Slováci mají náskok s eurem a fašismem. My s obojím za nimi trochu pokulháváme, jen nevím, co u nás přijde dřív, zda euro anebo fašismus.

Jak na vás působí současná politická scéna? Dejme tomu, kdybyste byl image makerem, kdo by měl podle vás mediálně nejlepší a kdo nejhorší image?

Záleží na úhlu pohledu. Pro někoho má nejlepší image Miloš Zeman a pro jiné má zase image nejhorší. Jednou jsem dostal podobnou otázku od tvůrců dokumentu o Jiřím Paroubkovi. Tehdy jsem jim řekl, že je jeho největší slabinou, že se nikdy neusměje. Usmívající se a charismatický politik, i kdyby byl sebevětší hajzl, to má u lidí vždycky lepší. Takže mediální obraz je velice špatné zrcadlo.

Co si vy myslíte o mediální tváři prezidenta Zemana aneb zaslouží si za svůj překlad Pussy Riot trenýrky nad Hradem, či ne?

Především je to prezident a jeho úřad si zaslouží úctu. Je oblíbený u téměř poloviny lidí. Pravda je, že od jeho vulgarit jeho obliba klesá. Mně osobně se nelíbí, když je někdo vulgární, zejména když je to politik, ba dokonce prezident. Ale jsou horší věci: zlodějna, podvody a podobně.

Když se Karel Gott ostře pustil do uprchlíků, sklidil za to vlnu kritiky. Myslíte si, že byla oprávněná?

Znám Karla Gotta více než padesát let a jeho názory také. Každý má právo na názor a každý má právo na kritiku. Jsme rozštěpeni na příznivce a odpůrce. Bohužel se to dostává v obou případech až do krajních mezí. Jen velmi málo lidí je někde uprostřed, na zlaté střední cestě.

Jak to ohledně „uprchlické krize“ vidíte vy?

Psal jsem o tom už v září minulého roku na svém blogu, takže se mohu ocitovat. Tehdy jsem napsal: „Utečenci jsou jako požár nebo povodeň. Nestačí volat: nechceme oheň, nechceme vodu, je třeba začít s tím něco dělat. Byly (už nejsou) dvě varianty: chceme pomáhat těm, kteří prchají před válkou a jsou v ohrožení života. Pak nepochopím, proč jsme těmto ubožákům nepomohli už na začátku jejich útěku. Cesta zvláštními letadly z nejbližší spřátelené země by pro ně byla pohodlnější, méně nebezpečná a hlavně o hodně levnější. Proč jsme je nechali (i s dětmi!) trpět na cestě plné nástrah, hajzlů, kteří je okrádali, vystavovali nebezpečí smrti a dokonce je nechali cestou umírat? Řada z nich skutečně zemřela tam, kde jim už žádné nebezpečí nehrozilo. Dokonce umírali na území víceméně lhostejné Evropy. Pokud bychom jim zajistili důstojnou cestu z nejbližšího možného bodu, dokázali bychom odfiltrovat ty, kteří pomoc nepotřebují. Ty, jimž pomáhat netřeba, protože jim nic nehrozí, jen je lákají štědré sociální dávky v Německu. Ano ty, kteří chtějí jen a jen do Německa, všechno ostatní odmítají, házejí jídlo a vodu do kolejiště maďarského nádraží. Ty, kteří svým postojem zastiňují ty, jež prchají před válkou. O nich je nejspíš anekdota, jak archanděl Gabriel vyhání Adama a Evu z ráje a oni říkají: Nám to nevadí, my jsme stejně chtěli jít do Německa. Pokud Německo stojí o tyto ‚uprchlíky‘, pak klidně mohly německé firmy udělat náborová střediska a odfiltrovat ty, o něž nestojí, a nezatěžovat jimi ostatní členské státy. Kvóty ano, ale jen pro ty, kteří utíkají před válkou.“

Pak jsem si trochu na toto téma i zažertoval: „Někdo to organizuje, aby zničil Evropu. Ale kdo to je, to je záhada. Mohou to být Američané, kteří si nepřejí silnou Evropu, zejména proto, že se USA nedaří. Zvorali Irák, zvorali Afghánistán, zvorali koneckonců i Sýrii (takže migranti jsou nejspíš důsledkem jejich politiky). Mohou to být Rusové ponoukající Syřany, aby Evropu trochu potrápili za embarga proti nim. Může to být i samotný Islámský stát vysílající do Evropy pátou kolonu, aby ji rozvrátila, a pak budou občané SRN žít v Německé syrské republice. Anebo to může být Bůh, který už se nedokáže dívat na degenerující evropskou rasu a rozhodl se ji trochu vylepšit přílivem jiné rasy.“

Měli by se občas naivní, idealističtí, či naopak sebestřední umělci vůbec vyjadřovat k politice?

Proč ne? Pokud si všimneme, že jejich výroky jsou naivní, idealistické a sebestředné.

Myslíte si, že současná nadvýroba protestsongů ještě vzroste? A který z poslední doby vás nejvíc zaujal?

Obávám se, že jsem si nějakého opravdového protestsongu od písně Běž domů, Ivane a Bratříčku, zavírej vrátka ani nevšiml.

Co soudíte o nové hvězdě české pop music, zpěváku Ortelovi?

Nic. Vůbec nic.

Nenapadla vás ohledně současné vnitrostátní či zahraniční politické situace nějaká „reality show“?

Nemám rád reality show. I když na jedné jsem se podílel, ale byla to spíš seznamka. Farmář hledá ženu. Je to totiž většinou víc show než reality. Ale protože se mnozí stěhují do virtuální reality, tak nás to zatím nijak zvlášť nepálí.

Napsal jste kromě „Máme máj“ nějaký text, který se hodí na politickou současnost či alespoň její abstraktní vyjádření?

Máme máj není politická píseň. Napsal jsem desítky textů, ale protože píseň má být spíš nadčasová, moc politiky se v nich asi nenajde. Trochu přemítám nad vaším výrazem abstraktní vyjádření politické současnosti a pokouším se to dát dohromady s reality show. Třeba mě ještě něco napadne.

Anebo, nenapíšete pro ParlamentníListy.cz v tomto ohledu alespoň refrén?

Jsem dalek podobné exhibice. Doufám, že se nezlobíte.

Rámeček: Kdo je Ivan Rössler?

Narodil se v roce 1945. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a v roce 1977 nastoupil do Československého rozhlasu. V něm se stal třeba šéfredaktorem stanice Praha anebo krátce řídil studio v Plzni. Také byl tiskovým tajemníkem Bratislavské lýry, Děčínské kotvy, divadla Semafor či šéfdramaturgem Rockfestu a Porty. V roce 1993 přešel jako šéfredaktor redakce zábavy do televize Nova. Tam byl až do roku 2006. Napsal texty k písním například pro Karla Gotta, Helenu Vondráčkovou, Miluši Voborníkovou, Jitku Zelenkovou či skupiny Holki a Argema. V současnosti je spolumajitelem firmy FONIA, která se specializuje na mluvené slovo. Takže velmi aktivní důchodce, jenž má vlastní internetové stránky.

Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Jan Rychetský

Nenecháme Vás padnout!!

Jak jste to myslel pane Fialo?Pokud vím tak nic neděláte pro to,aby se tak nestalo.Ba právě naopak děláte vše pro to aby Čeští občané padly přímo na H.... tedy na ústa.Peníze ze státní kasy sypete Ukrajině a Ukrajincům,je třeba pomáhat ale ne na úkor občanů České republiky.Mám tři děti všchny poctiv...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Fialův projev neodpovídal skutečnosti, říká národohospodář Ungerman. Tvrzení po tvrzení, drtivý rozbor

19:46 Fialův projev neodpovídal skutečnosti, říká národohospodář Ungerman. Tvrzení po tvrzení, drtivý rozbor

Řadu tvrzení, která neodpovídají skutečnosti, našel národohospodář Jaroslav Ungerman v projevu předs…