Kterého intelektuála máte nejraději? (Obnovené hlasování, spuštěno 19.4.)Anketa
EU se dohodla s Tureckem, že jim přispěje na uprchlíky nemalými financemi a oni se je budou snažit zadržet v co největším množství. Může to podle vás fungovat?
Je to dobrý krok. Ale pouhý půlkrok správným směrem. Můžeme pomoci Turecku, poslat tam hodně peněz, a to je správně. Ale říkáme Turkům: „Vy je zadržte.“ A to je ten druhý úkol. Oni řeknou: „No ale my potřebujeme zastavit ten příliv uprchlíků do Turecka.“ Což je další úloha. To znamená zastavit válku v Sýrii. Podle mě zastavit ji vyžaduje za určitých podmínek podpořit prezidenta Asada. Podpořit státní a sekulární uspořádání v Sýrii. Zastavit válku v Sýrii bez přímé angažovanosti Evropy a USA spolu s Ruskem není možné.
Na konflikt v Sýrii se vás právě chci zeptat. Teď se do něj vložili Rusové. Od konce září tam bombardují. O co Rusům podle vás jde?
Prezident Ruské federace Putin říká - podporuji prezidenta Asada a žádné podmínky mu nekladu. A se všemi, co jsou proti němu, jsem v konfliktu. Nerozlišuje umírněné odpůrce, demokraticky uvažující odpůrce, radikální islamisty. Zkrátka všichni, co jsou proti Asadovi, jsou v konfliktu s ruským záměrem pomoci Asadovi. Myslím si, že role Evropy a USA je podpořit sekulární systém v Sýrii. Samozřejmě, že ne za každých podmínek. Je prostor k vyjednání některých podmínek. Připomínám, že mír v bývalé Jugoslávii, takzvaná Daytonská dohoda, byla podepsána i Miloševičem, který byl poté odeslán do Haagu. To znamená - mír musím uzavřít s těmi, kteří jsou schopni ho zajistit.
Mluvíte o míru, ale zatím je tam válka. Konec v nedohlednu?
Ano. To kladete otázku přesně. Konec v nedohlednu. Co to je? Buď se pasivně dívám a v nedohlednu nevidím nic. Ani konec války. Nebo se aktivně zapojím, aby ten konec byl v dohlednu. Jenom statutem pozorovatele, mít dalekohled a dívat se, tomu moc nepomůže.
Tímto tedy kritizujete postoj EU a USA?
Samozřejmě. Kritizuji. Protože jenom poslat zbraně Kurdům proti islamistům je poslat jenom zbraně do konfliktu. Spojené státy vycvičily nějakou část umírněných odpůrců Asada a oni přeběhli na druhou stranu k radikálním islamistům. Posílat zbraně těm, kteří bojují, je dobré. Ale není možné to udělat bez toho, aniž bychom převzali spoluzodpovědnost za řešení. To znamená hledat dohodu na půdě Rady bezpečnosti OSN a hledat mírové řešení společně. Pokud ho nebudeme hledat společně, bude válka trvat dlouho.
Navrhujete tedy, aby všichni významní hráči uspořádali nějakou mírovou konferenci...
Není potřeba svolávat konferenci. Stačí se dohodnout v Radě bezpečnosti. Teď se vede bitva o to, jestli mír v Sýrii bude pod praporem Ruské federace, nebo USA. Či zda se najde nějaká společná cesta. Budou zkrátka muset všichni trochu couvnout. Je to jediná šance. Znovu říkám, jediný, komu se může pomoci, je státní struktura. Ne Asadovi jako osobě, ale státní struktuře v Sýrii. Jinou cestu nevidím.
Psali jsme:
Součástí mírových jednání ale určitě nemůže být ISIS. Ten musí být prioritně poražen...
Ano. To říkáte správně. Mezinárodní společenství musí garantovat občanům Sýrie, že konec války znamená, že bude jejich společnost otevřenější k prosperitě, k větší pluralitě. Netvrdím, že se tam doveze západní demokracie. To není takhle úplně možné. Nicméně nevěřím, že arabské jaro samospádem vyřeší situaci. Nevyřeší. Podívejte se na současnou intervenci devíti islámských zemí, nejbohatší je Saúdská Arábie, a nejsou schopné vypořádat válku v nejchudší zemi, v Jemenu. Vůbec se nepíše o Organizaci islámské spolupráce, která zahrnuje 57 členských států, které reprezentují 1,6 miliardy obyvatelstva většinou muslimské populace. Má podporovat spolupráci a bratrství mezi islámskými zeměmi. Nikdo s nimi nejedná. To znamená, s kým máte jednat? Ptáme se: „A co dělá Liga arabských států?“ O nich vůbec neslyšíme. Nevěřím, že jenom demokratizační proces věc vyřeší.
Bývalý americký ministr zahraničí USA Henry Kissinger kromě poražení Islámského státu navrhuje též v nové poválečné Sýrii federální uspořádání. Bylo by to pro Sýrii vhodné?
Kissingera si nesmírně vážím a jeho knížky jsem četl s nadšením. Je to jeden z největších tvůrců zahraniční politiky Spojených států v posledním století. Ale jak to bude v Sýrii uspořádáno ústavně? Samozřejmě musí dojít k devoluci moci. Ale pozor. Máme zkušenost z Libye, Iráku i jiných zemí, že jakmile se rozloží centrální moc, rozloží se celý stát. Nehrnul bych to horempádem dopředu. Že bych vzal nejdemokratičtější ústavu, která na planetě je, a přinesl ji se zavázanými mašličkami do Sýrie a říkal, že tohle je řešení. Není. Jsme v jiném světě, kde lidé jinak uvažují. V Rusku také vidíte obrovskou soudržnost a podporu prezidenta Putina. Všichni víme, že tento systém má prvky autoritativního režimu. Většina tamní společnosti je s tím srozuměna. Potřebujeme takový režim v Sýrii, aby většina obyvatelstva byla s tím uspořádáním vnitřně ztotožněna. Aby měl legitimitu. A to neznamená, že když tam dovezete export demokracie evropského střihu, že se s tím ztotožní.
Poslední otázka zní: Jak dlouho bude syrský konflikt podle vás trvat?
Pokud se toho Evropa s USA a po nějaké dohodě s Ruskem nechopí rovnou, tak si najděte adresu nějaké kartářky a zeptejte se jí. U ní to v tom případě bude jistější než u politologa.
Psali jsme:
_635695217773108099.JPG&id=73500)
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Oldřich Szaban
