Většina bývalých politických vězňů si stěžuje, že minulý režim nahradil diktát konzumu, v němž tehdejší rudé kádry jen pozměnily návyky, a z ideologů se stali manažeři. Je to opravdu tak zlé?

Nemyslím, že by bývalí političtí vězni byli tak povrchní. Léta pracovali jako otroci proto, že komunistický systém zrušil instituci soukromého vlastnictví, vládu zákona, respektive právní stát, a v podstatě si s civilizačním propadem, který nastal, nevěděl rady. Ten takzvaný diktát konzumu je jen druh uměle nabuzené mentality Klondiku, kdy tvorba hodnot v tuzemsku je blokovaná soustavným plundrováním posledních zbytků národních aktiv, nestydatým podváděním, předražováním a vyváděním posledních zbytků zdrojů do zahraničí.

Je to opravdu zlé, ale každé zlo je k něčemu dobré. Kdysi centrálně-direktivně provozované ničení práce mnoha předchozích generací bylo nahrazeno decentralizovaným způsobem téhož. Nové výroby, čisté fasády, cestování a podobná plus jsou impozantní, ale vše jde na účet sotva splatitelných dluhů. Takže pravý stav a nutnost realitu chápat důsledně a v jejích počátcích dostihnou každou soudnou rodinu a každého jednotlivce. Teprve nyní lidé začínají uvažovat politicko-ekonomicky, ale stále jich není pro potřebnou změnu dost.