Máme za sebou inauguraci nového prezidenta. Pane režisére, když se ještě vrátíme k nedávným volbám, jak je hodnotit, jak jste prožíval tu atmosféru?

Já jsem ještě před volbami natočil video, kde jsem popisoval konkrétní situaci. Když jsem měl penzion Viktorka, tak za mnou přišel starší pán s tím, že by byl moc rád, kdyby byl jeho vnuk u mě na brigádě. Domluvili jsme se, že ho přivede. Přivedl a byla to neuvěřitelná dvojice, vnuk a děda. Měli krásný vztah, to jsem opravdu dlouho neviděl. To bylo někdy v roce 2017. Pak následující rok byly prezidentské volby, děda volil Zemana a vnuk Drahoše. A při nedělním obědě se tak pohádali, že se spolu tito dva, kteří bez sebe neudělali předtím ani krok, přestali bavit. Nebavili se rok, dva… Pak přišel covid a ten děda zemřel. A oni se nestihli ani rozloučit, nic si říct.

Vždycky, když toho kluka vidím, tak si na to vzpomenu. A vzpomněl jsem si na to i při letošních volbách. Jsem strašně rád, že ty volby už máme za sebou. Já jsem té přímé volbě vždy fandil. Ale začínám mít čím dál tím víc pocit, že s tím neumíme pracovat. A to není jen na jeden tábor. To je na oba tábory, které šly proti sobě. Když jsem tu výzvu natočil a viděli to kamarádi, kteří mají třeba i úplně jiný politický názor než já, tak mi potom psali, že jsem to vyjádřil dobře, že je to pravda. Není přece nikdo blbý jen proto, že má třeba jiný názor než ten druhý. Vadilo mi, jak se lidi k sobě chovali.