Vladimir Putin je...Anketa
Napadala. Neustále. Proto jsem také tak tlačil na rychlost odsunu. Ve svém lednovém vystoupení z roku 1990 ve Federálním shromáždění ČSSR jsem navrhoval již konec toho roku. Chápal jsem tehdejší období jako dějinnou škvíru, ve které se musíme rychle zbavit sovětské okupační armády. Současný vývoj v Ukrajině mi dává zpětně za pravdu.
Konflikt je za dveřmi. Jaký je váš pohled na demokratizační procesy na Ukrajině, kdy se do vlády dostaly i ultrapravicové síly?
Na Majdanu jsem byl v polovině prosince. Podělil jsem se o své zkušenosti ze sametové revoluce s organizátory, na majdanské velké scéně jsem demonstrujícím tlumočil podporu řady českých a slovenských osobností a promluvil jsem v nezávislé televizi a pro oficiální tisk. Všude kolem sebe jsem viděl studenty, politické aktivisty, ale také prosté občany ze všech koutů Ukrajiny a všech věkových skupin. Dojali mne velkým odhodláním, sílou a vytrvalostí, ale také obavami o příští osud Ukrajiny i svůj vlastní. V té době se tam nálada velmi podobala té, kterou jsem zažil v roce 1989 například na Václavském náměstí. Hlavní cíl měli téměř totožný s naším, tedy vymanit se z područí Ruska – v našem případě Sovětského svazu – a stát se členem rodiny demokratických evropských států. V polovině prosince nebylo o ultrapravicových silách nic slyšet a protesty probíhaly mírumilovně. Arogance Janukovyčovy kamarily, která protesty zcela ignorovala, však způsobila, že se situace stále více vyhrocovala. K takovému vývoji by bývalo pravděpodobně došlo i u nás v roce 1989, kdyby tehdejší vláda a KSČ necouvla a urychleně nepředala moc. Ještě si živě vzpomínám, jak jsme s Václavem Havlem osobně brzdili obrovský průvod lidí, který se jednoho večera vydal směrem k takzavné „Vokovické Sorbonně“, aby komunisty vypráskal z jejich doupěte. Věděli jsme tehdy, že se situace vyvíjí kýženým směrem i bez fyzického násilí.
Myslíte si, že by mohl Vladimir Putin od Ukrajiny odtrhnout Krym, kde žijí hlavně Rusové?
Tuto otázku jste mi položil před několika dny a už je to tady. Je to k však opravdu k nevíře. Jakkoli jsem v uplynulých dvaceti letech často varoval před nebezpečím ze strany jak Ruska, tak komunistů a byl jsem proto označován za politického naivku ulpívajícího ve starých mocenských schématech, přesto jsem nevěřil, že může reálně k něčemu až takovému dojít. Nepochybné porušení mezinárodního práva, kterého se Rusko vojenskou intervencí na Ukrajině dopustilo, nabízí srovnání s naším osmašedesátým, ale tehdy se na Československo vrhlo hned pět států Varšavské smlouvy. Drzá ruská argumentace o ochraně svých občanů také připomíná Hitlerovu argumentaci předcházející Mnichovskou dohodu a následný vpád do Sudet. Hrůzně groteskní je však podobnost s Hitlerovým anšlusem Rakouska. Začátkem března 1938 Goebbelsova propaganda vychrlila zprávy o tom, že v Rakousku vypukly nepokoje a že velká část rakouského obyvatelstva volá německou armádu k nastolení pořádku a dvanáctého března překročil německý wehrmacht hranice Rakouska, aniž se setkal s odporem rakouské armády a velká část Rakušanů přijala Němce dokonce s nadšením. Na desátého dubna pak bylo vyhlášeno referendum, které dopadlo z 99,7 % pro připojení Rakouska k Německu. Kdybych se měl vyjádřit zjednodušeně, s přihlédnutím k válce v Jižní Osetii a ke katastrofální politické situaci v Čečensku a Dagestánu, řekl bych, že Putin zešílel.
Fotogalerie: - S Karlem o Ukrajině
Fotogalerie: - Ne ruským okupantům
Jak by se k intervenci na Krymu měla postavit EU či NATO? Zatím to je bezzubé...
Nevím. Evropské země jsou logicky zaskočeny a uvažují nad relevantní reakcí. Jen se musíme všichni modlit, aby z hrobu opět nevylezla pacifistická politika appeasementu, kterou se zaštiťovaly evropské mocnosti, když ustupovaly nepřetržitým územním nárokům Třetí říše. Ale tehdy, jak tomu rozumím, šlo hlavně o obavu z další světové války. Dnešní appeasement by měl, myslím, spíše ekonomické důvody, což je horší. Zatímco Putin vojensky zabírá nová území, haraší zbraněmi na východní hranici Ukrajiny, svět mluví o diplomatických a ekonomických sankcích. Chápu, že nikdo nechce válku, já také ne, ale rozzuřený medvěd musí být zastaven včas. Je otázkou, zda jsme ten okamžik již nepropásli. Velmi se mi nelíbí, že v odpovědi na dotaz ohledně ruské agrese například prezident Zeman upozorní na chybné rozhodnutí ukrajinského parlamentu ohledně zrušení ruštiny jako úřední řeči, ale o Putinově skandálním konání pomlčí. To Václav Klaus hází vinu za ukrajinskou krizi rovnou na EU a USA. O ruské okupaci opět ani slovo. Za toto jeho stanovisko by si určitě vysloužil od KGB, jako že již neexistuje, povýšení. Pozitivně hodnotím stanoviska současného i minulého ministra zahraničí ke krizi na Ukrajině. Souhlasím se Zaorálkovou pochybností ohledně rušení vízové povinnosti pro Rusy a také s Dienstbierovou opatrností ve věci dostavby Temelína.
Po krachu sovětské satelitní říše se říkalo, že zanikl i bipolární svět. Tedy USA versus SSSR. Ale nejsou třeba Ukrajina, Gruzie, Moldávie a sporná území na nich důkazem, že bipolární svět hegemonů přetrval?
Bipolární svět opravdu zmizel, co ale nezmizelo, jak se nyní bohužel utvrzujeme, je velkoruská imperiální politika. Rusko je zemí obrovských kontrastů. Nikdo nikdy nad ním nemůže mávnout rukou. Na jedné straně ruští hudebníci, spisovatelé a umělci vůbec svojí úžasnou tvorbou zásadně obohatili svět. Ruští disidenti se představili jako silní a obdivuhodní lidé, kteří jsou schopni humanistickým myšlenkám obětovat cokoli, a na straně druhé dějiny opakovaně zažily ruskou rozpínavost a agresivitu v nebývalé intenzitě. Jen v nedávných dějinách od bolševické revoluce a rozpoutání druhé světové války, kdy se na Polsko vrhli zleva Hitler a zprava Stalin, přes okupaci Maďarska a Československa až po anexi Jižní Osetie, Abcházie a nyní asi i Krymu. A to není zdaleka vše.
Jak byste reagoval na válku, na možnost ruských tanků v Česku? A nemyslíte si, že se nebudou velmoci v NATO chovat jako spojenci v Mnichově?
Tuto možnost nepřipouštím. Myslím naopak, že notoričtí pochybovači o smyslu členství Česka v EU a NATO se nyní chytají za nos. Jsme pevnou součástí evropských bezpečnostních struktur a věřím, že „Mnichov“ již nikdy v naší zemi nezažijeme.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jan Rychetský
