Který politik naši zemi po roce 1989 NEJVÍC POŠKODIL?Anketa
Jak hodnotíte 17. listopad s odstupem 25 let?
Jako symbolický den pro odstartování státního převratu. Něco jako teatrální útok na Zimní palác . Nic víc.
Máte nějaké osobní vzpomínky, o které byste se podělil?
Ano. Byl jsem na Albertově za Hnutí za občanskou svobodu, šel jsem na Vyšehrad, pak na Národní třídu, dostal jsem na hubu tak, že jsem na pár minut ztratil vědomí (zhruba v těch místech, kde jsou dnes na zdi patetické bronzové prstíky), přátelé mě pak dotáhli do domu v Mikulandské ulici, vzpamatoval jsem se a když bylo jasné, že je venku relativní klid, odešel jsem s jednou botou domů. Policisté již uvolnili řady a nečinili žádné problémy.
Obsáhlý seriál ParlamentníListů.cz: 25 let od listopadu 1989 bilancují Petr Pithart, Bohumil Doležal, Milan Uhde, Václav Žák, Štěpán Kotrba, Miloslav Ransdorf, Miroslav Polreich, Jan Graubner, Alexandr Vondra, Ivan Langer, Vojtěch Filip, Přemysl Sobotka, Miroslava Němcová, Jaroslav Bašta, Miroslav Kalousek, Ivan David, Roman Joch, Klára Samková, Tomáš Sokol, Jan Schneider, Vladimír Hučín, Ivan Bartoš, Marta Kubišová, Jiří Paroubek, Milan Zelený, Tomáš Haas, Martin Bursík, Jaroslav Doubrava, Petr Hampl, Václav Malý, Jan Hnízdil, Jan Urban a řada dalších respondentů. Rozhovory s nimi čtěte ZDE
Hlavně mě však na celém pochodu zaujala nebývalá radikalizace. Předchozí demonstrace byly vždy zacíleny na boj za základní lidské svobody, ale při pochodu z Albertova na Vyšehrad se ozvala hesla nová, hesla, která totálně odmítala minulost. Musím říci, že jsem byl rád, ale zároveň jsem nedůvěřoval oné radikálnosti. Lidé se tak rychle nemění.
Jaká přinesl listopad pozitiva?
Otevřel možnosti, kterých jsme se mohli a měli chopit. Restartovat Československo, popřípadě novou Českou republiku. Otevřené hranice, možnost cestování a poznávání, to byl pouze bonus. Mohli jsme začít uvážlivě budovat náš stát. Pochopit, že musí fungovat ve změněných podmínkách tak, aby sloužil vlastním občanům a ne cizí moci. Nezavrhovat vše co bylo a neglorifikovat pouze cizí vzory.
A jaká přinesl listopad negativa?
Neschopnost splnit tento úkol. Neexistovali lidé, kteří by chtěli nezávisle a s nadhledem řešit toto komplexní zadání. Bylo tu příliš mnoho vlastníků informací, kteří byli schopni zobchodovat cokoli a republika byla ta poslední, která by jim ležela na srdci. Stát nebyl schopen tento proces kontrolovat. Rozhodující politici totiž přes naše naléhání nepřipravili dostatečný právní rámec pro ekonomické změny a nebyli schopni vytvořit žádnou autentickou představu o fungování země v konkrétní geopolitice. Jakoby nadnárodní zájmy určovaly vše. Rezignovali jsme tak na svoji svébytnost, historii, odkaz předků...
Proč podle vás padl „komunistický“ systém, přesněji řečeno reálný socialismus?
Představitelé systému se generačně zakonzervovali, protože se báli jakékoli konkurence. Mladší z věrchušky, kteří chtěli uvolnit ventily a připustit více osobní iniciativy talentovaných, nebyli včas připuštěni k veslu. Dravé a mladé, odchované materialistickým viděním světa, přitahoval luxus Západu. Chtěli si jej také užít. Především jejich tlak vynesl na výsluní Gorbačova a ten vyjednal podmínky pádu železné opony. Poté se především tito lidé domohli privatizace majetku státu a bylo po systému.
Jak vnímáte roli Václava Havla?
Jeho role je všeobecně přeceňována. Stal se maskotem změn a na reálné procesy měl vliv minimální. Stal se jednou z figurek, které realizovaly závěry maltské konference.
Mají se dnes lidé lépe než před listopadem?
Mají svobodu. Mohou jezdit do zahraničí. Mohou protestovat, revoltovat. Na druhou stranu lidé zpravidla nemohou do vlivných médií, proto intenzivně používají sociální sítě. Touto cestou mohou opět svolávat demonstrace v Praze i Bruselu.
Vy se mne však zřejmě ptáte spíše na sociální rovinu. Pádem komunismu jsme zároveň vyřešili spotřebitelskou krizi Západu. Západ nás zaplavil zbožím, které už doma nebyl schopen prodat. Lacině získal české podniky na zlatém tácu. V řadě případů byly jeho investice rozhodně nutné, ale nekontrolovali jsme dostatečně privatizaci českého národního stříbra, ztratili jsme obrovské trhy – tam se Havel hodně „přimluvil“. A to vše výrazně ovlivňuje tvorbu základních zdrojů, zaměstnanost a sociální jistoty. Někdo se tedy má hůře, někdo lépe. Dobrý hospodář ovšem má myslet na všechny a hlavně vidět daleko dopředu.
Psali jsme:
Co naše země nejvíc potřebuje? Anketa
Po listopadu o tom nechtěl nikdo ani slyšet. Mohl se vyčistit stůl a jistě by postupně vznikla nová a silná levicová strana, která by korigovala vznikající pravici. Nevím tedy, proč je to nyní tak důležité téma. Ach ano vím, je třeba přehlušit oprávněnou kritiku na adresu těch, kdo 25 let přijímali rozhodnutí.
Vyrovnala se podle vás česká společnost s komunistickou minulostí?
Ne. Každé vyrovnání se s minulostí obsahuje minimálně vyříkání si toho, co se stalo, pak může následovat pochopení, odpuštění a podání si ruky. Nyní však žijeme v papiňáku. Roste napětí a na předlistopadové křivdy se lepí nové a neschopnost otevřené komunikace povede nutně ke konfliktu.
Co si myslíte o Chartě 77?
Myšlenka to byla ve své době zajímavá a odvážná. Připomenout režimu jeho mezinárodní závazky bylo chytré a elegantní. V normalizační šedi tak vznikl jakýsi bod naděje. Na druhé straně se hlavní silou Charty stali reformní komunisté, z nichž řada za sebou zanechala nehezkou minulost v 50. letech. Ti zase odrazovali odpůrce režimu, kteří zastávali kontinuálně stejné postoje. Z jakéhosi vedení Charty (značná část mluvčích) se proto víceméně stalo sdružení elitářsky uvažujících viditelných lidí. Úžasní však byli především signatáři z vesnic a malých měst, kteří se bez jakékoli pražské opory podepisovali dobrovolně pod své vyřazení ze společnosti a netoužili po mocenské satisfakci jako bývalí funkcionáři KSČ.
Po listopadu byla velká očekávání, že ve společnosti bude mít větší úlohu Katolická církev, protože patřila k hlavním odpůrcům režimu. Čím to, že 25 let po listopadu jméno církve ve společnosti není příliš dobré a počet matrikových i praktikujících katolíků klesá?
Protože církev zapomněla, že má ve společnosti sehrávat především sociální roli. Respekt věřících i nevěřících může získat pouze službou, nikoli úřadováním a restitučními tahanicemi.
Někteří lidé u nás říkají, že Putin je kábegák a komunista, že nám z Ruska přichází ohrožení demokracie, že hrozí návrat komunismu ze strany Putina a obnovení Sovětského svazu. Jak se díváte na tyto názory?
Po převratu se lidé často bavili vtipem: „Koho volíš? No přece komunisty. Já vím, ale z jaké strany?“ Když vidím ty zástupy normalizačních kariéristů, antichartistů, bývalých komunistů, agentů StB... jak se snaží sami sebe povýšit na kriteriální osoby, je mi poněkud nevolno. Putin má historii jakou má, stejně jako celá řada našich polistopadových politiků, ministrů a dalších pracovníků exekutivy.
Ale vraťme se k věci. Putin dal Rusko dohromady a po dekadentním období jelcinovské anarchie, zamezil rozpadu země. Ten by měl i pro nás nepředvídatelné následky. V Rusku žádný komunismus nevládne a v zájmu Putina rozhodně není jeho export. To si snad může dát dohromady i průměrně vzdělaný občan. Obnovení SSSR je nereálný sen, Rusko může vstupovat do různých regionálních spojenectví, ale centrálně řízený Sovětský svaz je nesmysl.
Podobně, jako se varuje před Putinem, tak někteří, například Miroslav Kalousek, varují před Babišem, že je to prý estébák a ve spojení s Babišem varují před návratem komunismu, před návratem estébáků...
Co na to říci? TOP 09 postavila jako svého frontmana do Evropského parlamentu bývalého komunistu Jaromíra Štětinu, který za svůj život stačil podepsat spolupráci I. správě StB a získat nebývalou přízeň Hlavní správy Pohraničních vojsk SSSR. 17. listopadu 1989 však už byl připraven. Věděl, co bude následovat. A opět se tehdy nabídl v novém převleku. Mám rád věcnou debatu. Ale tato míra pokrytectví se těžko přechází.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
