Minské dohody nejsou dodržovány, tvrdí to i ruská strana. Můžeme očekávat další konflikty na Ukrajině, nebo se situace zklidní?

Pevně věřím, že situace na východě Ukrajiny nebude dále eskalovat. Pravdou je, že Ukrajina se trochu vytratila z hledáčku Evropské unie i zbylého světa – a to zejména v konfrontaci s konfliktem v Sýrii a souvisejícími problémy, které nás nyní pohltily více. Nicméně zodpovědnost za své kroky Rusko pociťuje – jednak hmatatelnou izolací od demokratických zemí, fakticky také ekonomickými dopady uvalených sankcí. Bylo by tedy pro všechny žádoucí, aby se země znovu pokusily najít mírové urovnání konfliktu a jeho co nejbližší ukončení.

Řekla jste, že se musíme smířit s tím, že Evropa, respektive svět, není momentálně tak bezpečné místo pro život, jako možná ještě před pár lety byl. Je proto třeba stavět se k problémům čelem. Nechala jste se slyšet, že se o tom spíše mluví, začalo se už něco dít?

Některé pozitivní kroky se od té doby skutečně udály. Rozvinul se dialog s Tureckem, které je pro nás klíčový partner v řešení krize, Řecko buduje požadované hotspoty, které by měly fungovat jako vstupní brána do Evropské unie a v ideálním případě také místo, odkud se budou neoprávnění žadatelé vracet od evropských hranic zpět do svých vlastí. Mocnosti světa jednají o možnosti příměří v Sýrii, objevují se návrhy na vytvoření bezletových zón. Švédsko a Německo daly jasně najevo, že budou vracet neúspěšné žadatele o azyl, tedy takzvané ekonomické uprchlíky, kteří se nevydali na cestu Evropou v důsledku ohrožení vlastní bezpečnosti, ale s vidinou nějakých ekonomických výhod. Rovněž NATO se rozhodlo pomoci Evropské unii, Turecku a Řecku a angažuje se v oblasti, kterou dnes proudí většina uprchlíků. Takže ano, věci se daly do pohybu, možná později a ne tak rychle, jak bychom si představovali, ale jsem i za ně ráda a doufám, že se dostaneme do tempa.

Prohlásila jste, že Komise Evropské unie naprosto selhala. V čem konkrétně? Jde jen o tu rychlost reakce? Nebo jí vytýkáte i další věci?