Dita Charanzová nejen k uprchlíkům: Evropská komise dlouho přešlapovala, nebyla schopná akce. Promarněná šance...

Minské dohody nejsou dodržovány, tvrdí to i ruská strana. Můžeme očekávat další konflikty na Ukrajině, nebo se situace zklidní?

Pevně věřím, že situace na východě Ukrajiny nebude dále eskalovat. Pravdou je, že Ukrajina se trochu vytratila z hledáčku Evropské unie i zbylého světa – a to zejména v konfrontaci s konfliktem v Sýrii a souvisejícími problémy, které nás nyní pohltily více. Nicméně zodpovědnost za své kroky Rusko pociťuje – jednak hmatatelnou izolací od demokratických zemí, fakticky také ekonomickými dopady uvalených sankcí. Bylo by tedy pro všechny žádoucí, aby se země znovu pokusily najít mírové urovnání konfliktu a jeho co nejbližší ukončení.

Řekla jste, že se musíme smířit s tím, že Evropa, respektive svět, není momentálně tak bezpečné místo pro život, jako možná ještě před pár lety byl. Je proto třeba stavět se k problémům čelem. Nechala jste se slyšet, že se o tom spíše mluví, začalo se už něco dít?

Některé pozitivní kroky se od té doby skutečně udály. Rozvinul se dialog s Tureckem, které je pro nás klíčový partner v řešení krize, Řecko buduje požadované hotspoty, které by měly fungovat jako vstupní brána do Evropské unie a v ideálním případě také místo, odkud se budou neoprávnění žadatelé vracet od evropských hranic zpět do svých vlastí. Mocnosti světa jednají o možnosti příměří v Sýrii, objevují se návrhy na vytvoření bezletových zón. Švédsko a Německo daly jasně najevo, že budou vracet neúspěšné žadatele o azyl, tedy takzvané ekonomické uprchlíky, kteří se nevydali na cestu Evropou v důsledku ohrožení vlastní bezpečnosti, ale s vidinou nějakých ekonomických výhod. Rovněž NATO se rozhodlo pomoci Evropské unii, Turecku a Řecku a angažuje se v oblasti, kterou dnes proudí většina uprchlíků. Takže ano, věci se daly do pohybu, možná později a ne tak rychle, jak bychom si představovali, ale jsem i za ně ráda a doufám, že se dostaneme do tempa.

Prohlásila jste, že Komise Evropské unie naprosto selhala. V čem konkrétně? Jde jen o tu rychlost reakce? Nebo jí vytýkáte i další věci?

Komise opravdu podle mne až příliš dlouho přešlapovala na místě, nebyla schopná akce, kterou si situace žádá. Zacyklila se na problematice povinných kvót na přerozdělování uprchlíků, což byla promarněná šance hned v počátcích krize začít prosazovat efektivnější opatření, která by byla akceptovatelná všemi státy. Ale jak jsem již řekla, nyní se konat začalo. Otázkou je, zda je to zásluha Evropské komise nebo členských států.

Podle vás se kvůli řešení migrační krize možná budeme muset vzdát kousku svobody či demokracie. Známé citáty historických osobností před tím varují. Abychom se pod rouškou bezpečí nepřipravili o veškerou svobodu. Považujete to za riziko?

Vím, že toto jsou velmi citlivé otázky. Nemluvím tu ale o vzniku nějakého velkého bratra, který nás bude sledovat doma v obýváku, ale pokud si „koupím“ bezpečnost mých dětí i svou vlastní třeba tím, že se budou v rámci Evropské unie uchovávat seznamy cestujících v letecké přepravě, které si budou moci jednotlivé země poskytovat v případě nějakého podezření, pak je to pro mne daň, kterou jsem ochotna zaplatit. Je nutné najít správnou rovnováhu, nicméně jsem přesvědčena o tom, že větší důraz na bezpečnost nikterak naše svobody ani demokracii neoslabí.

Jak stabilní je nyní spojení osmadvacítky Evropské unie? A vydrží?

To spojení je v těchto dnech opravdu křehké. K různosti postojů vůči migrační vlně se nám připojují problémy s Řeckem, otazník nad budoucností Velké Británie, respektive jejím setrvání v Evropské unii. Pokud by k takzvanému brexitu skutečně mělo dojít, pak by to mohl být začátek drolení zbytku Unie. Doufám proto, že britští voliči v referendu dají Evopské unii ještě šanci.

Jak ji udržet pohromadě? Řekla jste, že Evropa teď musí učinit vše, aby zůstala jednotná, kromě jiného posílit vnější ochranu hranic. Znamená to tedy sáhnout do svých kapes a pomoci finančně Řecku či Turecku nebo poskytnout vlastní vojáky? Co dál?

Je třeba si uvědomit, že řecká vnější hranice není jen hranicí Řecka, ale že je to hranice Evropy, tedy i Česka. K ochraně této hranice tedy musíme přistupovat společně. Kromě vámi zmíněných možností tak musíme pokračovat i v dialogu o samotném konfliktu, hledat jeho řešení, pokračovat ve spolupráci nejen s Tureckem, ale i se zeměmi, jako je Libanon či Jordánsko, důsledně se věnovat repatriaci ekonomických migrantů, pokračovat v humanitární pomoci, vyhlásit boj s pašeráky lidí, což je velký úkol pro Turecko a pravděpodobně i Řecko a podobně. Je to mix jednotlivých kroků, které je třeba důsledně vykonat, pokud bychom využili jen některé, respektive zůstali u polovičatých řešení, byla by to chyba.

Stmelí, nebo nakonec rozdělí nás migrační krize?

Zatím spíše rozděluje, ale ještě není nic ztraceno. Možná jsem nenapravitelný optimista, ale stále vidím světlo na konci tunelu, tedy že Evropská unie vyjde na konci té krize jednotná a vnitřně posílená.

Co si myslíte o reakcích českých politiků k situaci s uprchlíky?

Racionální a řekněme rezervovaný přístup je podle mne rozumný, souhlasit ale nemohu s některými nenávistnými projevy vůči lidem jiné rasy či vyznání.

Pomáhají, nebo škodí ruské zásahy v Sýrii? Není tajemstvím, že Rusko dlouhodobě pomáhá vyzbrojit Sýrii. Jde i o zájmy Ruské federace?

Zásah Ruské federace v Sýrii je bezpochyby sledován ruskými zájmy. Zcela jistě se dnes hraje o případné rozdělení sfér vlivu po skončení konfliktu. K hodnocení efektivity zásahů máme dnes ještě příliš málo informací, situace je skutečně nepřehledná. Za důležité považuji to, že Ruská federace a Spojené státy začaly o svých cílech hovořit, že to – snad – vypadá, že se dokáží shodnout na nějakém postupu.

Cestujete mezi Francií, Belgií a Českou republikou. Když srovnáte všechny země, kde je život pro lidi momentálně nejpříjemnější? Z hlediska ekonomického i dalších…

V tomto asi nejsem nekritická. Neumím si představit, že bych se někam odstěhovala natrvalo; vždycky, když se domů vracím, těším se. Česko je doma.

Jak řeší v Belgii a ve Francii živnostníky? Existují zde v nějaké podobě a mají něco jako elektronické registrační pokladny?

Ve Francii, stejně jako v Belgii a ostatně celé Evropské unii existují živnosti a lidé, kteří v nich podnikají, typický příklad jsou maloobchodníci, restauratéři či takzvané svobodné profese. Představují poměrně velkou skupinu ekonomicky produktivní populace, což znamená, že také generují nezanedbatelný objem daní. V obou zemích také již několik let existuje systém registračních pokladen, který se neustále upravuje podle toho, jak se dále vyvíjejí technologie a také daňová legislativa. Obecně je to ale trend, který v této oblasti pozorujeme ve všech státech v Evropě.

Při svých cestách v podstatě využíváte otevřené hranice Schengenu. Co by podle vás znamenal jeho konec, tedy uzavření vnitřních hranic? Došlo by ke kolapsu v obchodě, jak varují někteří politici i odborníci? Údajně jde také o stovky tisíc pracovních míst, která s tím souvisí…

Určitě by to bylo velmi citelné. Nechci hovořit přímo o kolapsu, ale rozvaha o ztrátě pracovních míst a poklesu exportu je naprosto reálná. Česká velmi silně proexportně orientovaná ekonomika by uzavřením Schengenu určitě citelně utrpěla. Studie UniCredit zveřejněná v minulém týdnu dokonce uvedla, že Česko a Slovensko by byly uzavřením Schengenu dotčeny úplně nejvíce z celé Evropské unie. Odhadovaná ztráta byla vyčíslena až na dvanáct miliard korun ročně.

A nakonec, měli bychom nyní podle vás uzavřít vnější hranice Schengenu? Případně kdy?

Měli bychom je určitě lépe chránit na suchu i na vodě. Pokud se nám toto povede, není třeba hranice zavírat, což by nakonec samo o sobě bylo technicky téměř nerealizovatelné.