Rok 2018 přinesl prezidentské, komunální, senátní volby, vládu Andreje Babiše… Událostí na české politické scéně bylo opět dost. Jak nová vláda, tak prezidentské volby vyvolaly zásadní rozruch. Byl uplynulý rok v něčem přelomový? Jak se vše podle vás odrazilo na atmosféře ve společnosti? Jsme po roce sjednocenější národ nebo je to právě naopak?
Rok 2018 sice přinesl mnoho událostí, některé poněkud překvapivé, jako například schůzku Donalda Trumpa s Kim Čong-unem, nicméně za přelomový bych jej neoznačil. Problémy dneška vyřešeny nebyly, a ani jsme se k jejich řešení příliš nepřiblížili. To, že se některé z nich vyostřily, lze paradoxně považovat za pozitivní, protože jsou viditelnější i pro politicky méně angažovanou veřejnost a podněcují ji k aktivizaci, jako to vidíme ve Francii i jinde. Na rozdíl od zahraničí se ovšem část naší veřejnosti vyžívá na nepodstatných osobních animozitách, což ke sjednocení nepřispívá. Určité změny může přinést rok 2019, zejména v Evropské unii. Vidí to všichni, někteří se na ně těší, jiní mají strach. Jaro bude ještě ve znamení tvrdého politického zápasu o budoucnost Evropy. V jeho průběhu se také poprvé v historii Evropská unie zmenší, což se za dílčí přelom považovat může. Ve volbách do Evropského parlamentu posílí eurokritické proudy, nicméně k zásadní změně výstavby evropské integrace by muselo dojít ke změnám i v členských zemích, což se stane jen částečně. Krize Evropské unie a eurozóny bude proto pokračovat, což není dobrá perspektiva pro náš kontinent.
Pokud jde o prezidentské volby, změnil se nějak za uplynulé měsíce váš názor na kandidáty na prezidenta, zvlášť na zvoleného prezidenta Miloše Zemana a senátora Jiřího Drahoše? Překvapili vás v něčem?
Nepřekvapili. Snad jen to, jak Miloš Zeman zvládá svoji funkci i přes viditelné zdravotní problémy. Dokonce mám dojem, že je na tom lépe než na počátku roku. Většina novinářů ho však už léta nenávidí a vlivem médií se dávají strhnout i někteří další k hodnocením, které jsou vzdálena skutečnosti. Jak může být někdo, kdo podporuje linii vlády na euroatlantické spojenectví a členství v Evropské unii, být nazýván ruským švábem, to se jen těžko chápe. Jiří Drahoš byl zvolen senátorem na mém obvodě Praha 4, kde by s trochou nadsázky uspěl i populární gorilí samec Richard, kdyby jej nominovala pravice. Od té doby jsem o něm neslyšel. Předpokládám, že podruhé už na prezidenta kandidovat nebude a obhajobu senátorského postu za šest let bude silně zvažovat. Nemá prostě na to být charismatickým politikem, který aspiruje na nejvyšší státní funkce.
Koncem roku prezident znovu podpořil zrušení sankcí proti Rusku, na jaře naboural oficiální výklad „kauzy Skripal“ s tím, že Novičok se v Česku tak či tak vyráběl. Vzbudil tím pohoršení. Co říkáte na to, že v souvislosti se jménem prezidenta padá i výraz vlastizrádce? Chová se skutečně Miloš Zeman v rozporu se „spojeneckými svazky“, jak často slyšíme nebo ne? A o čem tyto debaty svědčí?
Zrušení sankcí vůči Rusku nepodporuje jen český prezident, ale i řada rozumných světových politiků. Začínají totiž chápat, že se stali rukojmími ukrajinské vlády v čele s prezidentem Porošenkem, která na mírovém vyřešení problému Donbasu na základě dohod z Minsku nemá zájem, protože by musela přiznat krach vlastní konfrontační linie. Problém je, že když jsou sankce vyhlášeny, těžko se odvolávají, protože příčiny jejich uvalení nebyly i v důsledku nepružnosti ukrajinské vyjednávací pozice odstraněny, a zrušení by znamenalo přiznání, že to byl špatný nápad. Prezident Zeman s anexí Krymu nesouhlasí, stojí podobně jako česká vláda na straně Ukrajiny, ale dává přednost diplomacii před nátlakem, a také bere na rozdíl od českých i ostatních Rusofobů na zřetel postoj obyvatel Krymu či východní Ukrajiny. A to bychom měli považovat za vlastizradu? Podobně i v případu Skripal neřekl nic jiného než holou pravdu, že k syntéze otravné látky typu Novičok u nás z důvodů výzkumu skutečně došlo. Zda tato syntéza byla výrobou či nikoli, je pouhý sémantický spor, jestli můžeme za výrobu považovat také jednorázový akt či jen opakovanou činnost.
Ing. Miloš Zeman
Andrej Babiš získal důvěru Sněmovny, ale důvěru většiny národa nemá. Stále se propírají kauzy s ním, spojené, ale co jeho sociální politika? Zlevněné jízdné pro důchodce a studenty, zvýšení důchodů, obědy zdarma pro školní děti… To vše prosazuje vláda Andreje Babiše. Rozhazuje a korumpuje voliče, nebo zjednává sociální spravedlnost?
Babišovy kauzy na rozdíl od médií, poslanců, senátorů a části veřejnosti neřeším, na to jsou kompetentní příslušné orgány. Vládu posuzuji podle výsledků, a ty jsou sice občas rozporuplné, ale pozitiva převládají. Postavení důchodců ve společnosti bylo co do materiálního zajištění ostudné, a proto benefity, které jim vláda připravila, vítám. I když jezdí hromadnou dopravou se slevou, vzhledem ke zvýšení počtu cestujících by provozovatelé neměli tak příliš prodělat. Ostatně to dělají to i jiné země Evropské unie, například někde mají senioři vstupy do muzeí a galerií zadarmo apod. Co se týče obědů zdarma, zde bych byl pro větší zapojení obcí a krajů, které znají daleko lépe sociální poměry v teritoriu své působnosti, a tudíž mohou rozhodnout kompetentněji. Jako korumpování voličů to ovšem nepovažuji, bylo by to jejich podceněním. Ostatně většina se na základě těchto „dárečků“ nerozhoduje.
Andrej Babiš se chlubí, že s Viktorem Orbánem mluvil o politice navýšení porodnosti. Prozatím jsou z toho ty obědy pro děti zdarma. Co nám v ČR reálně chybí k tomu, aby náš populační růst nemuseli dorovnávat migranti? Proč je tak málo českých dětí?
Obědy zdarma pro školní děti porodnost nezvýší. Obecně platí, že se zvýšením průměrné životní úrovně paradoxně klesá porodnost. To je trend v celém světě. Faktorů je celá řada, určitě významný je současný životní styl, který preferuje odklad mateřství na dobu po třicítce, dále působí obava ze zhoršení ekonomické situace a schopnosti splácet půjčky v případě snížení příjmů jednoho člena rodiny. Proto mladí manželé odloží rodičovství na dobu, kdy budou mít již nějakou finanční rezervu. Tolik ekonomická stránka problému. Chtěl bych ale také zmínit velmi negativní dopad pokřiveného chápání rovnoprávnosti mužů a žen, které se snaží vidět a prosazovat rovnost i v biologické oblasti. S tím souvisí i snaha považovat tradiční rodinu za totéž, co svazky jiného druhu, především osob stejného pohlaví. Jenže děti je schopno plodit pouze spojení muže a ženy, ze svazku dvou homosexuálů se dítě nezrodí, i kdyby se ti dva (ty dvě) měli rádi víc než mytický Romeo s Julií. Porodnost nezvýší ani propagace vypjatého feminismu či pojetí pohlaví jako předmětu čistě subjektivní volby.
Fotogalerie: - Buchty místo koblih
Obecně řečeno, je Babišova vláda úspěšná? V předtuše blížící se hospodářské krize prý rozhazuje, neinvestuje a premiér vše překrývá nákladným PR.
Babišova vláda relativně úspěšná je. Nahrává jí i slušný ekonomický růst a vysoká zaměstnanost. To se odráží i ve stabilitě či mírném vzestupu volebních preferencí. Otázkou je, jak by si poradila v době hospodářského poklesu, s touto situací ještě nebyla konfrontována. Zda je už za dveřmi, nebo nás ještě i v příštím roce čeká vzestup, není natolik jasné, abychom mohli činnost vlády posoudit i v tomto kontextu.
Psali jsme:
Politické strany, které jsou v opozici vůči vládě Andreje Babiše, bojují mnohdy o stejného voliče. Má některá strana dobře našlápnuto k tomu Babiše porazit a za jakých podmínek by se to mohlo stát? Vidíte na politické scéně nějakou osobnost, která by ho mohla dostat nejen z premiérského postu?
Nemyslím, že opoziční strany bojují o stejného voliče. Určitý překryv tam sice je, ale nepřeceňoval bych jej. Vstupem nových politických subjektů (ANO, Piráti, SPD) se zvýšila nabídka a voliči se mohou lépe identifikovat se svojí volbou. V minulosti volili často „se zaťatými zuby“ či takticky proti někomu, to dnes již nemusejí. Komunisté proto ztratili monopol na protestní hlasy a část jejich bývalých voličů, kteří nesdílejí marxistickou ideologii, přešla jinam. ČSSD ztratila středového voliče, který ji volil z nouze, protože nechtěl volit pravici. Teď volí ANO nebo Piráty, kteří lépe souzní s jeho světonázorovou a politickou pozicí. Co se týče ANO, v nastávajících eurovolbách může klidně prohrát s ODS, a může za to poděkovat svým současným zástupcům v Evropském parlamentu, z nichž polovina během volebního období hnutí opustila. Bude záležet, jaké osobnosti vedení ANO vybere do kandidátky. Pokud to bude paní Jourová nebo někdo jí podobný, bude na neúspěch zaděláno, protože osobnostem jako je Jan Zahradil konkurovat může jen těžko. Na domácí politické scéně však bezprostřední nebezpečí pro babišovce nevidím. Výrazné osobnosti chybějí.
V nedávné době vznikla politická strana, která chce Česko pozvednout díky technologickým inovacím. Už se stihla i přejmenovat na iČesko. Myslíte si, že mají šanci? A měli bychom tomu věnovat pozornost?
Takto úzce zaměřený subjekt nemá příliš šancí. Ostatně prostor, do kterého se chtějí probojovat, už okupují Piráti. Spíše v tom vidím jen další marný pokus části liberálních intelektuálů o prosazení se na celostátní politické úrovni.
Jak se vlastně má naše země postavit k věcem, jako je umělá inteligence, nahrazování lidských pracovníků roboty? Jde o nevyhnutelný proces, nebo o mýtus? Jsme na změny připraveni?
To je otázka na rozsáhlou stať. V krátkém odstavci se vysvětlit nedá. Navíc mnohé z toho, co se o tom problému povídá, jsou pouhé spekulace, které jsou předkládány v podobě jakéhosi nevyhnutelného osudu, a kdo se mu nepodvolí, zahyne. Historická nutnost podle mne existuje, ale nelze ji zaměňovat fatalistickou nevyhnutelností. Nemám rád katastrofické předpovědi o ztrátě pracovních míst, o rozdělení společnosti na vítěze a poražené. Pokud by k něčemu takovému mělo dojít, společnost v pudu sebezáchovy zasáhne, i kdyby se protagonisté „čtvrté průmyslové revoluce“ a její marketingoví věrozvěstové stavěli na hlavu.
Fotogalerie: - Oslava Bandery v Kyjevě
Nebezpečí vidím i ve stále narůstajícím rozporu mezi vymoženostmi moderní techniky a úrovní společenského vědomí, které uvízlo ve stereotypech z dob dávno minulých. Technický pokrok se v tomto kontextu mění ve zbraň, která může zahubit celé lidstvo. Konfrontace v kyberprostoru může lehce přerůst v opravdový ozbrojený konflikt. Představovat si, že jej v přímém televizním přenosu vybojují roboti, zatímco jej lidé budou sledovat v teple při kafíčku podobně jako fotbalový zápas, je velmi nebezpečná iluze. Strach z pekla, které čeká majitele supermoderních mobilů a počítačů v případě, že snědí kousek vepřového, není bohužel jen důvodem k smíchu, ale v pojetí džihádistických manipulátorů se může stát ideovým zdrojem terorismu. Připraveni musíme být proto i na to, že se některé směry technického pokroku uměle zastaví, pokud by měly ohrozit existenci lidstva a jeho přirozené životní prostředí. Ostatně už jsme to udělali v oblasti zbraní hromadného ničení, klonování lidí a některých dalších ohrožení. Technický pokrok musí lidstvu sloužit, a ne jej ohrožovat prohlubováním rozporů mezi sociálními skupinami a národy.
Celý rok hovoří média o provokacích ze strany Ruska: Skripal, Sýrie, Kerčský průliv. Potvrdila se letos mezinárodně sdílená teze o agresivním Rusku? Ve jmenovaných oblastech, ale i jinde?
V otázce jsou smíchány události, které nelze hodnotit stejně. V kauze Skripal nepochybně působili Rusové, nicméně pro zapojení politických špiček chybějí důkazy. V Sýrii ruská vojska stabilizovala situaci, pomohla zatlačit Islámský stát, a i díky nim je v rozsáhlých regionech klid a může začít obnova. Oceňují to, byť někteří neradi, i západní politici. Událost v Kerčském průlivu si Ukrajinci minimálně částečně způsobili sami, protože odmítli respektovat pokyny ruské pobřežní stráže. Teď tam opět probíhá normální námořní provoz a Porošenko byl nucen odvolat válečný stav. Ve světě probíhá zkrátka boj o hegemonii, přičemž pozice USA oslabuje na úkor především Číny. Západ by rád dostal Rusko v tomto mocenském souboji na svou stranu, což vícekrát opakoval i Donald Trump. Tlak na Rusko má podle mne i tuto geopolitickou příčinu – vynutit „správné“ chování, tj. příklon k Západu. „Provokace“ jsou vhodnou záminkou, agresivita Ruska se všeobecně zveličuje, problémy na jeho hranici jsou v důsledku rozporuplné historie SSSR komplikované a nedají se jednoduše vyřešit. Rozumnější ze strany Západu by bylo, kdyby při řešení těchto problémů působil spíše jako mediátor, než jako podporovatel (a někdy i patron) jedné strany konfliktu. To Rusy dráždí, a pak reagují, jak reagují. Nejde totiž o vztah „dobra“ a „zla“, jak se obvykle předkládá, ale o velmi složitý propletenec letitých etnických, národnostních, kulturních či náboženských rozporů.
Ukrajina se chystá na prezidentské volby. Jenže mezinárodně preferovaný lídr Porošenko si nestojí v průzkumech dobře. Znamená to, že Majdan byl neúspěšný nebo o čem to svědčí?
O tom, že by prezidentské volby na Ukrajině přinesly zásadní změnu, mám silné pochybnosti. Favoritkou je Julia Tymošenková, která nám své schopnosti v minulosti už předvedla. Zázraky od ní nečekám, navíc bude limitována parlamentem ovládaným nacionalisty. I Porošenko původně nabízel změnu, a jak dopadl, víme. Majdan vypustil z láhve džina přepjatého nacionalismu a šovinismu, v tomto byl „úspěšný“, doufejme, že jen krátkodobě. Jinak na to Ukrajinci s výjimkou oligarchů tvrdě doplatí.
Americký prezident Donald Trump byl letos několikrát nařčen z toho, že je hloupý a neschopný prezident. V čem uspěl a v čem selhal, v politice vůči NATO, EU, Rusku, Číně, KLDR?
Donald Trump rozhodně není hlupák. S ohledem na prostředí, ve kterém působí, je překvapivě docela úspěšný. Někdy jsou jeho rozhodnutí ukvapená či těžko pochopitelná, ale snaží se držet své linie a tvrdě ji prosazovat. S Čínou se patrně dohodne na výhodnějších obchodních pravidlech, vůči NATO prosadil relativní zvýšení podílu členských zemí na jeho činnosti, s KLDR vede složitá jednání, ale konfrontace byla alespoň dočasně odvrácena. Podle mne si ale až příliš znepřátelil část evropských elit neústupnou politikou vůči Íránu. V tom vidím jisté selhání, ale vše se ještě může obrátit. Jsem přesvědčen, že se nakonec dohodne i s Rusy, ale čekám to spíše až v druhém funkčním období. Vážného soupeře pro příští americké prezidentské volby totiž alespoň zatím nevidím.
Jaké je vaše přání do nového roku pro všechny, kdo budou číst tento rozhovor?
Kromě tradičního zdraví, spokojenosti a úspěchů také upevnění světového míru. Bez něj by totiž nebylo splněno ani jedno ze jmenovaných přání.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Daniela Černá
