Co znamenají pro budoucnost eurozóny dohody, nebo spíše vnucené podmínky Řecku, které už schválil i řecký parlament?

Neznamenají nic pozitivního. Eurozóna je odsouzena k zániku, protože společná měna euro je jenom politický projekt, který jde proti ekonomické racionalitě, proti tržnímu hospodářství. Nynější řešení je jenom hašení požáru, zatím lokálního, který se může rozhořet dále. Vnímám to tak, že dnes Atény bojují za Madrid, za Řím a pravděpodobně i za Paříž. Nijak to ale neřeší problematiku, která je na stole, tedy fatální a dlouhodobé zadlužování se států. Neřeší situace, která zdánlivě s eurem nesouvisí, ale eurozóna je velmi provázaná s fiskální nedisciplínou těch největších ekonomik.  

Měly by evropské země respektovat stanovisko Mezinárodního měnového fondu, který doporučuje Aténám výrazně snížit dluhovou zátěž, jinak se nebude podílet na novém záchranném programu pro Řecko?

Odpouštění dluhů je morální hazard. Řecko zbankrotovalo – a politici si to nechtěli připustit – už před pěti lety, tedy v roce 2010, když nebylo poprvé schopno dostát svým závazkům. Politici to jen uměle natahují. A natahují to i z toho důvodu, že Řecko je nicotná a slabá ekonomika a zatím to „flikování“ jde dělat. Stejné problémy ale mají vedle Řecka i jiné země, především Španělsko, Itálie a blíží se tomu Francouzi, kteří to ve své nadutosti nebudou chtít nikdy přiznat. A protože se dluhy neřeší systémově, tak ani to, co se teď děje s Řeckem, nemůže být úspěšné řešení. Musí se nastolit standardní podmínky, kdy bude platit, že dluhy se mají splácet a nebudou se vymýšlet různé protitržní mechanismy záchran. Řešením je to, že si politikové eurozóny uvědomí, že jejich politický projekt zkrachoval a členské země se vzdají společné měny. Později může být společná měna zase zavedena v zemích, které k sobě mají ekonomicky a kulturně blízko. To znamená tak, aby se blížily optimální měnové zóně.

Jak hodnotíte druhou z možností, kterou Mezinárodní měnový fond pro řešení problému nabízí, tedy prodloužení období, po které by Řecko zemím eurozóny nesplácelo žádné úroky ani jistinu, a to až do roku 2053?

To je naprostý nesmysl. V té době už i ti současní politici ve větší míře nebudou žít. A to je právě ten morální hazard, že tuhle situaci pak přenechávají těm, kteří by měli řešit něco, co nezavinili. Já jsem spíš příznivcem vyčištění prostoru, ať se to pojmenuje tak, jak to ve skutečnosti je, a řekne se: Řecko standardně zbankrotuje. Vždyť ono vlastně stejně už zbankrotovalo. A ať si politici uvědomí, že nelze budovat komunismus. Stav, do kterého se Řekové dostali, je mimo jiné doklad toho, že komunismus nelze vybudovat, protože oni žili svým způsobem v určité formě komunismu. Vypláceli si vyšší platy i vyšší důchody, než na které si vydělali. A přerozdělovali v takovém měřítku, že se nakonec za pár – ani to nebylo moc – desítek let ukázalo, že zkrachovali. To si málokdo z dnešních politiků, eurokratů a idioeurokratů, protože jejich rozhodnutí, to už je skoro idiokracie, uvědomuje, že chtějí budovat něco, co je dlouhodobě neudržitelné.