Docent Valenčík: Globální moc! Sahá to až mezi zpravodajské služby. Babišovi a Hamáčkovi bylo řečeno zřejmě víc než Vrbětice, proto „uvěřili“

06.06.2021 0:01 | Rozhovor

PŮLNOČNÍ ROZHOVOR Z čeho vyrostl globální systém? „Začíná to takovým nevinným: „Dáme na kandidátku Frantu?“ – „A co na něho máme?“ Podle vysokoškolského pedagoga, docenta Radima Valenčíka, je těžké odhadnout, kde konkrétně se zrodí iniciativa, která na sebe nabalí přemýšlející lidí. A noví favorité voleb? „Piráti se v otázkách mezinárodní bezpečnosti nechají až dětsky snadno zmanipulovat a věří kdejaké blbosti. Jako kdysi zaslepení svazáčci 50. let.“ Popisuje hry s názvem Titanic. Přesto podle docenta existuje realistická a perspektivní vize řešení současných problémů, aniž by bylo nutné část lidstva obětovat. „Jde jen o to správně pochopit současnou dobu a prosadit komplexní reformy“ aneb „Hola, hoši, na palubu/třeba pluli jsme v záhubu.“

Docent Valenčík: Globální moc! Sahá to až mezi zpravodajské služby. Babišovi a Hamáčkovi bylo řečeno zřejmě víc než Vrbětice, proto „uvěřili“
Foto: Hans Štembera
Popisek: Radim Valenčík

Pane docente, psal jste na svém webu, jak je důležitá představa o nevyčerpatelných možnostech. A to i kvůli odvrácení nebezpečných představ, že k tomu, aby vyvolení přežili, musí být velká část obětována. „Tento fenomén nazývám snahou o rozehrání komplexu her Titanic, kdy prohlubující se ekonomická nerovnost vede nejen k segregaci, ale kdy se systém začíná vyvíjet od segregace směrem k selektivní likvidaci,“ píšete. Prosím, můžete to více vysvětlit? Jak to, pane docente, myslíte? Vidíme často kolem sebe, že dochází k „likvidaci“ existenčního zajištění lidí, a to nehovořím o absenci varianty důstojného zajištění životních podmínek…

Před časem jsme vypracovali model v rámci teorie her, který ukazuje jeden z důležitých aspektů současného vývoje. Nazvali jsme jej „Titanic“. Název vychází z toho, co se podle jedné z verzí událo, když se zjistilo, že se Titanic neudrží na hladině a že je málo člunů. Třetí třídu zamkli v podpalubí, aby se zvýšila šance na přežití těch, kteří jsou „nahoře“. Dilema, které se v základním modelu řeší, je, zda jednat tak, aby se zvýšila šance na přežití všech, nebo pro vlastní záchranu co nejdříve zmařit šanci na přežití většiny či velké části těch, kteří se stali účastníky hry a kteří jsou ve znevýhodněné pozici. Model jsme s kolegou publikovali v časopise ACTA VŠFS v roce 2017 a prezentovali na některých zahraničních konferencích.

Cílem modelu nebylo šířit nějakou katastrofickou vizi, ale právě naopak – ukázat, že svět, ve kterém žijeme, je natolik bohatý svou růzností či nevyčerpatelností možností, které dává, že existuje realistická a perspektivní vize řešení současných problémů, aniž by bylo nutné část lidstva obětovat. Jde jen o to správně pochopit současnou dobu a prosadit komplexní reformy, které umožní, aby se podstatně změnil charakter dynamického ekonomického růstu. Tj. aby nejen cílem, ale i prostředkem tohoto růstu byl rozvoj schopností člověka. Mj. z tohoto hlediska se stává aktuální prastará dělnická píseň „Hola, hoši, na palubu/třeba pluli jsme v záhubu“. Z hlediska současné doby to lze interpretovat jako výzvu k tomu, abychom se opřeli o sílu rozumu posíleného vzděláním. Čím více lidí půjde cestou pochopení toho, o co jde, tím větší je šance, že v turbulencích, které nás čekají, obstojíme a že zaznamenáme co nejmenší ztráty.

Píšete o tom, že zlo současné globální moci, jehož obdobu bychom v dějinách těžko hledali, vzniklo pod vlivem dvou faktorů. Ten první je: „vzlínáním zdola, vytvářením struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad“. Možná prevence tedy je zásady prostě neporušovat? Myslíte si, že je představitelné se zavedeným mechanismem nějakým způsobem pohnout ve smyslu postupného obnovování jiného společensky přijatelného chování? Zatím to spíš vypadá, že to, co bylo dřív naprosto nepřijatelné, se stává, když ne normou, tak něčím, s čím se jaksi musí počítat…

Nejsilnější pojítka mezi lidmi vznikají, když na sebe vědí něco difamujícího, něco, co ostatní lidé chápou jako nemorální chování či porušení pravidel. Ti, kteří se porušení obecně přijatých zásad dopouštějí, se pak vzájemně vydírají, vzájemně kryjí a vzájemně protežují v instituciálních strukturách země či komunity. V podmínkách monopolárního světa se z toho vyvinul globální systém, který srostl s mocí nejbohatších, tj. těch, kteří mají nejsilnější pozici pocházející z výsad založených na majetku. Tímto systémem jsou podstatným způsobem ovládány reprezentace jednotlivých zemí. Protože to má dopady nejen na moralitu, ale i racionalitu člověka, vidíme úpadek tzv. elit. I naše reprezentace jsou vydírány, což jsme mohli pozorovat například v kauze Vrbětice. Ta je dokladem toho, kam až iracionalita postoupila.

Ani „zasvěcené“ zpravodajské služby nejsou schopny dát vnitřně konzistentní výklad „důvěryhodného podezření“, které by nebylo v rozporu s dobovými fakty. A pokud někdo říká, že to nelze, protože by se tím něco vyzradilo, lže. A tak se ven různou cestou cíleně vypouštějí jen fragmenty, kterými se ti, kteří v různých oblastech reprezentují stát, zaplétají do stále většího labyrintu lží. V některých případech to začíná být trapné. Pavel Kříženecký nedávno v Parlamentních Listech poukázal na absurditu tvrzení o „jedné variantě.“ Podle mě je to ještě horší. Pokud v úvahu připadá to, že tzv. výbuchy, píšu záměrně „tzv.“, protože ten první začal velkým požárem, sloužily k zametání stop, tak snaha šetřit jen „jednu variantu“ může být pokračováním zametání stop např. po nelegálním obchodu se zbraněmi. A to už je nepromlčitelný trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele.



Hovoříte o strukturách, které postupně pronikají institucionálním systémem, podřizují si enklávy zpravodajských služeb, podřizují si majetkové elity, začínají ovládat společnost tunelováním jejích zdrojů prostřednictvím státu a dosazováním vydíratelných a nesvéprávných figur do reprezentací států a nadstátních organizací. Rozumím, že popisujete systém, přesto, lze to ukázat na nějakém konkrétním přikladu „vydíratelné, nesvéprávné figury“?

Ono to začíná takovým nevinným: „Dáme na kandidátku Frantu?“ – „A co na něho máme?“ Jenže z toho vyrostl globální systém, do kterého vstoupily systematickým získáváním kompromitujících materiálů, případně jejich cíleným vyráběním, i globálně působící zpravodajské služby, viz např. likvidace kandidáta na francouzského prezidenta Strausse-Kahna. Jak se ukázalo např. v Dánsku, jsou globální mocí ovládány i zpravodajské služby jednotlivých zemí, které pak špiclují i tak vrcholové politiky, jakou je třeba Merkelová. Naše zpravodajské služby se také chovají jako filiálka enkláv zpravodajských služeb ovládaných globální mocí. Když se někdo nelíbí, protože netancuje, jak se píská, hned se na něho vytáhne něco fatálně difamujícího, viz kauza Arenberger. Babiš i Hamáček „uvěřili“, či spíše chtěli uvěřit vrbětické fabulaci patrně také proto, že jim byly sděleny nejen informace týkající se Vrbětic. Jinak se jejich chování vysvětlit nedá.

Ještě horší je ovládání osob, které mají pod kůží zabudovaný syndrom slouhovství, poskytováním „užitečných inside informací“, kterým adresáti začínají nekriticky věřit, a následně je jimi manipulováno, aniž by si to uvědomovali. Obětí se stala prakticky celá demo opozice (Piráti, STAN, ODS, KDU-ČSL, TOP 09). Dnes je to jen pátá kolona globální moci, jejíž představitelé ztratili schopnost vlastního kritického pohledu a nadhledu. Chápu současné „volební dilema,“ které pociťuje většina občanů. V normálních podmínkách platí, že když je vláda špatná, měla by se moci ujmout opozice. Jenže tady je opozice ještě horší a část této opozice otrle, demagogicky, skleroticky přehlíží jak to, co napáchala v minulosti, tak i to, že místo zformulování alternativ vládu jen okopává a hází jí klacky pod nohy. Vždyť to přece byla „demo opozice“, která dotlačila vládu k fatálním chybám na poli boje s epidemií, to byli představitelé „demo opozice,“ kteří zorganizovali symbol bagatelizace epidemie v podobě akce „žranice na Karlově mostu,“ aby dotlačili vládu k ústupkům v oblasti protiepidemických opatření, a nyní ji za to kritizují. O jejich diletantismu mj. svědčí to, že často od vlády požadují, co dnes nikdo nemůže vědět. Tedy přesněji, chtít s předstihem několika měsíců znát, jak bude probíhat epidemie, je buď podrazáctví, nebo naprostá neznalost toho, co o epidemii víme.



Před časem jste psal, že roste intenzita tlaku na reformu jak zevnitř, tak i zvenku, ze strany veřejnosti. „Hrozbu pokračující degenerace a úpadku řeší jádro současné globální moci obdobně jako goebbelsovsky vyšinuté nacistické Německo pokusem o dotažení stávající tendence vyhrocování konfliktů k totální válce proti všem vedené slouhy, slouhy slouhů a zapouzdřenými poskoky této současné globální moci“, napsal jste. „Totální válka proti všem…“ Pane docente, můžete prosím k tomu ještě blíž popsat, jaké jsou projevy? Z čeho tak usuzujete?

To, co citujete, jsem napsal před čtyřmi roky.  Dnes se to potvrzuje. Vloni i letos v květnu se část současné globální moci snažila vyvolat konflikt EU s Ruskem a naprosto trapnou roli v tom sehrála naše země. Vrbětice měly být jen první vlnou provokace k vyvolání válečné hysterie, ze které měla vzejít další, ještě větší provokace v souvislosti s eskalací situace na Ukrajině. Jenže Macron i Merkelová si uvědomují, jak nebezpečná je současná situace a velmi důrazně odmítli stupňování napětí, které by mělo fatální konce. Protiruské šílenství u nás dosáhlo úrovně goebbelsovsky vyšinuté nacistické propagandy. Jen si vzpomeňte na loňskou kauzu Ricin. Také za ní stála Koudelkova BIS, také byli vyhošťováni diplomaté, i když v menším měřítku. Pak se ukázalo, že to byla úplná pitomost. Ale při letošním projednávání kauzy Vrbětice ve Sněmovně se Koudelkova BIS uctívala jako „slovo boží“ a nikdo její selhání v kauze Ricin nepřipomněl. Tak to chodí, když se lidem vymyje mozek, jak se ukazuje, někteří poslanci jsou k tomu zvlášť náchylní.

Říkáte, že následkům se dokážeme efektivně bránit, protože je stále zřetelnější, o co jde. Důležité je odhalení mechanismů současné moci a program obrany a nápravy. Vidíte na politické scéně někoho s „programem obrany a nápravy?“ Nebo spíš předpokládáte nějakou iniciativu skupin nebo jednotlivců?

Ano. Potřebujeme srozumitelnou, realistickou a perspektivní vizi vycházející z pochopení příčin současných problémů a orientující na jejich řešení. Dnes žádná politická strana takovou nemá. Ze stran, které jsou svou podstatou strany programové, se staly strany „marketingové“. Tím se dostaly na hranu přežití, protože proti síle majetku a vydírání lze postavit jen sílu pravdivého poznání vyúsťujícího v programovost a ne sliby, často nemyslené vážně a nesplnitelné. Těžko odhadnout, kde konkrétně se zrodí hnutí či iniciativa, která na sebe nabalí přemýšlející lidi. Zdůrazňuji, že přemýšlející. Naštvanost nám nepomůže a je velmi snadné s ní manipulovat. V poslední době se věnuji problematice vzniku, stability, rozrůstání a podpory tvůrčích mezigeneračních týmů. U nás jich je víc než dost. Proto naše ekonomika funguje lépe, než „experti“ či „analytici“ předpokládali. A nejde jen o podporu tvůrčích mezigeneračních týmů. I politická strana, která bude chtít sloužit naší zemi, lidem v naší zemi, která bude nositelem nápravy a perspektivy, bude muset mít ve svém epicentru tvůrčí mezigenerační tým. Alespoň takový, jaký jsme v létech 1991 až 1992 vytvořili kolem Jirky Svobody a vytáhli KSČM, a to v mnohem těžší době než dnes, téměř o čtyři procenta.

Za pár měsíců budou volby do Poslanecké sněmovny, co očekáváte, pane docente, od Pirátů a STAN a koalice Spolu? Myslíte si, že už je jisté, že tyto politické subjekty budou řídit republiku? Pokud ano, na co se připravit?

Podle mého názoru, a jednání ve Sněmovně o Babišově vládě mě v tom utvrdilo, představují ještě horší alternativu, než je Babiš. To je obrovské riziko pro naši zemi a velmi to každému občanovi, který trochu přemýšlí, komplikuje volbu. U některých stran je téměř jisté, že se derou k moci jen proto, aby si zopakovaly to, co tu už dříve páchaly. Piráti se v otázkách mezinárodní bezpečnosti nechají až dětsky snadno zmanipulovat a věří kdejaké blbosti. Jako kdysi zaslepení svazáčci 50. let. Jsou tam ovšem i kvalifikovaní lidé, třeba pokud jde o penzijní reformu či řadu dalších ekonomických otázek, ale těm není dán dostatečný prostor.



Pane docente, i na stránkách ParlamentníchListů.cz jste komentoval průběžně dění v souvislosti s koronavirovou epidemií. Myslíte si, že je už doba na to vyslovit nějaký závěr? A je pravda, že vlastně z epidemické krize míříme do krize ekonomické?

Ekonomická krize či přinejmenším turbulence, do kterých směřuje globální ekonomika a my jako její dost bezbranná, ale kvalifikovaná a doufám i houževnatá součást, nemá svůj původ v epidemii. Je důsledkem dlouhodobé neudržitelnosti světa založeného na kupování všeho za peníze vyráběné z ničeho. Rozebrat současnou globální i naši ekonomickou situaci, to, jakým způsobem unikají z naší země prostředky, které by bylo možné využít, co se děje s „emisně inflační daní“, kterou platíme v podobě znehodnocování našich peněz, úspor i příjmů, by bylo na samostatnou otázku. Koronavirus je v tom, pokud jde o ekonomické problémy, celkem nevině. Pro vývoj epidemie bude důležité to, jak včasně a důsledně budeme reagovat na signály, které lze očekávat v období srpna a září.

Co říkáte černým scénářům o tom, že vlastně lze očekávat jen propouštění, zvětšování ekonomických, tedy i sociálních rozdílů, inflaci a zdražování?

Mohou z toho být velké nepříjemnosti. Anebo se vydáme cestou odstraňování bariér, které brání tomu, aby investiční příležitosti včetně těch, které jsou spojené s nabýváním, uchováním a uplatněním schopností lidí, byly využívány podle míry jejich výnosnosti. Tj. cestou vytváření podmínek k tomu, aby společenský vzestup každého nezávisel na majetkových omezeních. Taková společnost by byla efektivní a spravedlivá současně. To by vedlo i ke změně charakteru ekonomického růstu, dominantním sektorem ekonomiky by se stala odvětví produktivních služeb, tj. služeb přispívajících k nabývání schopností člověka (vzdělání, výchova) a jejich uchování (zdravotní péče). Jsou to změny na dlouhou dobu, které předpokládají komplexní reformy v oblastech sociálního investování a sociálního pojištění. Ale lze s nimi začít neprodleně. Pokud by byla vůle, tak třeba zítra. O krizi politických stran svědčí, že současné reprezentace (které uvažují „marketingově“, ve skutečnosti se však nechávají manipulovat marketingem namířeným na ně) nejsou schopné postavit programy na bázi pochopení současného historického excesu a hlubokých změn, pro které se otevírá prostor. Změn, které jsou srovnatelné s průmyslovou revolucí, či přesněji jsou ještě výraznější.

„Malý, ale vzpurně nevyzpytatelný evropský národ se v posledních letech stal geopolitickým bojištěm mezi Washingtonem, Moskvou a Pekingem.“ Tak Českou republiku popsal list The Times. Podle něj je tuzemská zahraniční politika značně „schizofrenická“. Jak to vidíte vy? 

V tomto to list The Times trefil naprosto přesně. Otázka však zní takto: Odkud se tato schizofrenie bere? Podle mého právě z toho, co jsme si říkali před chvílí. Totiž z toho, že podstatná část naší politické, státní, mocenské reprezentace je manipulována globální mocí a hájí cizí, nikoli naše zájmy. Došlo to dokonce tak daleko, že se lež vydává za pravdu a že k tomu je využíván i mediální mainstream včetně toho, který si platíme. V takové situaci je nezbytné opřít se o rozum, vážit si ho a posilovat ho kritickým zpracováním ověřených informací i trpělivou komunikací s těmi, kteří mají odlišné názory. Je to dřina, podobně jako když si cvičíme svaly v posilovně, ale je to naše jediná šance.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

Předpokládané složení nové vlády:

předseda vlády: Petr Fiala (ODS), ministr vnitra: Vít Rakušan (STAN), ministr pro místní rozvoj a digitalizaci: Ivan Bartoš (Piráti), ministr zemědělství: Zdeněk Nekula (KDU-ČSL), ministr financí: Zbyněk Stanjura (ODS), ministr zdravotnictví: Vlastimil Válek (TOP09), ministr školství: Petr Gazdík (STAN), ministr práce a sociálních věcí: Marian Jurečka (KDU-ČSL), ministryně obrany: Jana Černochová (ODS), ministr spravedlnosti: Pavel Blažek (ODS), ministr průmyslu a obchodu: Jozef Sikela (BPP), ministr dopravy: Martin Kupka (ODS), ministr zahraničí: Jan Lipavský (Piráti), ministr životního prostředí: Anna Hubáčková (BPP), ministr kultury: Martin Baxa (ODS), ministr pro evropské záležitosti: Mikuláš Bek (BPP), ministr pro legislativu: Michal Šalomoun (BPP), ministryně pro vědu a výzkum: Helena Langšádlová (TOP09).

reklama

autor: Daniela Černá

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Z Berlína přichází socialismus jak z praku. Naplno proti zdi. Šichtařová vidí důvod k obavám

16:02 Z Berlína přichází socialismus jak z praku. Naplno proti zdi. Šichtařová vidí důvod k obavám

„Během funkčního období nové vlády s vysokou pravděpodobností dojde k navýšení dalších daní,“ konsta…