Rok 2018 přinesl prezidentské, komunální, senátní volby, vládu Andreje Babiše… Událostí na české politické scéně bylo opět dost. Jak nová vláda, tak prezidentské volby vyvolaly zásadní rozruch. Byl uplynulý rok v něčem přelomový? Jak se vše podle vás odrazilo na atmosféře ve společnosti? Jsme po roce sjednocenější národ, nebo je to právě naopak?
V souvislosti s volbami prezidenta a poté i říjnovými volbami někteří horovali za to, abychom šli „na Západ“, a ne „na Východ“. Nemyslím, že cesta společnosti k vytváření no-go zón nebo ke statisícovým demonstracím a jejich policejnímu masakrování je cesta tím „jedině správným směrem“. Trochu sebekritiky by těm, kteří nás chtěli do takových průšvihů vtáhnout a kteří sami sebe označují za demokratickou opozici, neuškodilo. Naštěstí lidem dochází, o co jde, dozrává jejich vědomí a sebevědomí. Na základě toho se národ sjednocuje v odporu proti cizí moci tak, jak tomu bylo už mnohokrát v našich dějinách. A také, jak jsme toho byli mnohokráte svědky, se zviditelňují kolaboranti cizí moci, tedy se současnou globální mocí, která vede svět k vyostřování konfliktů. Z tohoto hlediska loňský rok nebyl přelomový, ale spíše jen přípravný. Ukázal, že se musíme připravit na ještě větší turbulence, než jsme prožili doposud. Pokud je máme zvládnout, nejde jen o to, abychom se sami sjednotili, ale abychom byli aktivní i v procesu emancipace a integrace středounijního prostoru, tj. v oblasti spolupráce s našimi sousedy.
Pokud jde o prezidentské volby, změnil se nějak za uplynulé měsíce váš názor na kandidáty na prezidenta, zvlášť na zvoleného prezidenta Miloše Zemana a senátora Jiřího Drahoše? Překvapili vás v něčem?
Koncem roku prezident znovu podpořil zrušení sankcí proti Rusku, na jaře naboural oficiální výklad „kauzy Skripal“ s tím, že Novičok se v Česku tak či tak vyráběl. Vzbudil tím pohoršení. Co říkáte na to, že v souvislosti se jménem prezidenta padá i výraz vlastizrádce? Chová se skutečně Miloš Zeman v rozporu se „spojeneckými svazky“ jak často slyšíme, nebo ne? A o čem tyto debaty svědčí?
Myslím, že nejlépe to vystihl Štěpán Kotrba v rozhovoru pro Parlamentní listy 12.12. BIS se nesmí chovat jako lobbistická organizace. A už vůbec ne lobbovat proti Česku ve prospěch zahraničních firem. Její poslední zpráva se snaží narušit ekonomické vztahy, které uzavíráme na rovnoprávném základě. Chce nás ještě více podřídit nerovnoprávným vztahům s našimi spojenci. To, že to jsou naši spojenci, ještě neznamená, že bychom se měli smířit se stupňující diskriminací. Pokud by BIS skutečně brala vážně globální hrozby a nikoli jen jako záminku, jak lobbovat proti české ekonomice, tak by se zabývala případy, kdy v návaznosti na uměle vytvořené kauzy typu Skripal a následně uvalené sankce musely naše firmy vyklidit prostor, který byl obsazen firmami našich silnějších spojenců. Zeman při všech svých špatnostech hájí rovnoprávnější pozici České republiky. Proto je kolaboranty se současnou globální mocí nenáviděn. Čím více kolaboranti budou dávat najevo svoji nenávist, tím více bude lidem docházet, o co jde, a tím bude nenávist ze strany kolaborantů větší. Není to však projev „nejednoty národa“, ale spíše toho, jak se kolaboranti a na ně napojení hlupáci obnažují před celým národem.
Fotogalerie: - Deficitní státní rozpočet
Andrej Babiš získal důvěru Sněmovny, ale důvěru většiny národa nemá. Stále se propírají kauzy s ním spojené, ale co jeho sociální politika? Zlevněné jízdné pro důchodce a studenty, zvýšení důchodů, obědy zdarma pro školní děti… To vše prosazuje vláda Andreje Babiše. Rozhazuje a korumpuje voliče, nebo zjednává sociální spravedlnost?
Babiš pokračuje ve své jízdě na tygru. Nemyslím, že by důvěra v něj nějak oslabovala. Spíše se ukazuje, že stávající způsob útoků na něj jeho pozici posiluje. To některé jeho odpůrce přivádí k nepříčetnosti a přitvrzují. Teď na něj dokonce začali donášet reprezentaci EU. Sami začali konstruovat obvinění o neoprávněném čerpání dotací. Tak trochu mně to připomíná situaci za protektorátu, kdy si někteří vyšetřovatelé gestapa stěžovali na to, že čeští kolaborantni přicházejí s křivými obviněními Čechů. Český „lex Babiš“ nestačil, tak ještě vymysleli a pomohli prosadit „EU-lex Babiš“ s tím, že je ušitý přímo na míru a proti nikomu jinému uplatňován nebude. Nemyslím si, že by to přispělo k růstu důvěry v EU. Takový přístup urychluje diskreditaci orgánů EU a vede k vyvolání krize. Lobbovat přes EU z vnitropolitických důvodů, to může být pro EU smrtelné. To, že Babiš rozdává „pamlsky“, nehraje příliš velkou roli. Ekonomice to moc neublíží, vývoj postojů veřejnosti k němu příliš neovlivní.
Andrej Babiš se chlubí, že s Viktorem Orbánem mluvil o politice navýšení porodnosti. Prozatím jsou z toho ty obědy pro děti zdarma. Co nám v ČR reálně chybí k tomu, aby náš populační růst nemuseli dorovnávat migranti? Proč je tak málo českých dětí?
Obědy zdarma, ale ani třeba zvyšování porodného příliš nepomůže. Problém je nutné řešit komplexně. Mladí lidé by měli být více zainteresováni na pořízení a hlavně řádném vychování svých potomků. Podle mého názoru by stimuly k pořízení a vychování dětí měly být více zabudovány do penzijního systému. Současně by všechny systémy sociálního investování a sociálního pojištění měly být více motivační a vést člověka již od mládí či spíše od dětství k tomu, aby se choval rozumně z hlediska své celoživotní perspektivy. Potřebujeme dlouhodobě stabilní, srozumitelnou a perspektivní společnost, která zabezpečuje mezigenerační spolupráci. Vhodnými reformami a jejich podporou s využitím možností spolupráce ve středounijním prostoru jsme toho schopni dosáhnout.
Obecně řečeno, je Babišova vláda úspěšná? V předtuše blížící se hospodářské krize prý rozhazuje, neinvestuje a premiér vše překrývá nákladným PR.
Po počátečních obtížích, které byly spojeny s účelovými kroky při sestavování vlády, Babišova vláda funguje celkem normálně. Lépe, než jsem čekal. Vytýkal bych jí spíše nedostatek koncepčnosti, tedy to, že zatím ani nedeklaruje potřebu srozumitelné, realistické a perspektivní vize, ze které by vycházela. Pokud chce Babiš pokračovat ve své jízdě na tygru úspěšně, bude muset s takovou vizí přijít.
Psali jsme:
Politické strany, které jsou v opozici vůči vládě Andreje Babiše, bojují mnohdy o stejného voliče. Má některá strana dobře našlápnuto k tomu Babiše porazit a za jakých podmínek by se to mohlo stát? Vidíte na politické scéně nějakou osobnost, která by ho mohla dostat nejen z premiérského postu?
Při hodnocení neúspěšného pokusu o vyslovení nedůvěry Babišově vládě publicista a komentátor Radko Kubičko uvedl, že zatím chybí skutečný opoziční lídr. Asi má pravdu. Kalousek, který je z lídrů demokratické opozice nejschopnější, na to už z různých důvodů nemá, Bartoš je na cestě vést Piráty Bursíkovou cestou k politickému nebytí, ostatní dělají tzv. demokratické opozici spíše ostudu. Souvisí to s tím, jakými mechanismy jsou u nás generovány tzv. politické elity. Na každého z těchto „elit“ se musí vědět něco, čím je vydíratelný, a současně musí být poměrně tvárný resp. manipulovatelný. Ke změně patrně dojde až „za pochodu“, v určitých turbulencích, do kterých patrně jde celá EU.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
V nedávné době vznikla politická strana, která chce Česko pozvednout díky technologickým inovacím. Už se stihla i přejmenovat na iČesko. Myslíte si, že mají šanci? A měli bychom tomu věnovat pozornost?
Jak se vlastně má naše země postavit k věcem, jako je umělá inteligence, nahrazování lidských pracovníků roboty? Jde o nevyhnutelný proces, nebo o mýtus? Jsme na změny připraveni?
S tou „umělou inteligencí“ je to trochu jinak. Lidská inteligence je podstatně jiná. Měli bychom si především položit otázku, v čem je ta lidská jiná a nenahraditelná. Pak zjistíme, že skutečné práce, té, kterou nazýval Marx „všeobecnou prací“ (tedy těmi nejvýznamnějšími specificky lidskými výkony), je více než dost. Abych byl konkrétní – podívejme se na to z hlediska toho, jak obrovský prostor se otevírá v oblasti vytváření tvůrčích mezigeneračních týmů. Máme pro ně dost lidí? A máme dost lidí, kteří by takové lidi připravovali? Není právě zde více než dost práce? K tomu náš tým napsal již čtyři monografie, které se věnují zrodu odvětví produktivních služeb, tj. služeb orientovaných na rozvoj a uplatňování schopností lidí. Zde je první část jedné z nich, kde je i odkaz na ostatní monografie, které jsou on-line dostupné.
Obrovské množství exekucí dle sociologů ničí českou společnost. A spolu s nízkými platy nízkopříjmových vrstev způsobuje, že statisíce lidí žijí v neštěstí a bídě. Co je podle vás špatně v našem systému? Jaké má situace dopady a s čím počítat do budoucna?
Nevidím žádnou jednoduchou cestu řešení této problematiky. Domácnosti je nutné trpělivě vést k zodpovědnosti. Určitě by pomohlo i větší upozorňování na agresivní formy reklamy, které podporují zadlužování a záměrně pracují se zkreslenými či neúplnými informacemi. Určitě by měl být i větší dohled na exekuční řízení.
Celý rok hovoří média o provokacích ze strany Ruska: Skripal, Sýrie, Kerčský průliv. Potvrdila se letos mezinárodně sdílená teze o agresivním Rusku? Ve jmenovaných oblastech, ale i jinde?
Většina otázek, které jste mně položila, svědčí o tom, že jsme to my, tedy ČR a naši spojenci, kdo má velké problémy. Za ty Rusko nemůže a nikdo je za nás nevyřeší. Tak se ptám – není snaha svádět vše na Rusko a vyvolávat konflikty s Ruskem spíše pokusem o překrytí podstaty našich současných problémů?! Tedy problémů, které my a naši spojenci mají. Když se na to podíváme z tohoto hlediska, zjistíme, že naše bezpečnost je závislá především na tom, jak budeme schopni řešit naše vlastní problémy. Spousta křiklounů, mezi které patří nejviditelnější figury a figurky tzv. demokratické opozice a také mediální mainstream, nás od toho, abychom se zaměřili na řešení problémů, za které si můžeme sami a které za nás nikdo nevyřeší, odvádí. Z vlastní hlouposti, nebo záměrně?
Ukrajina se chystá na prezidentské volby. Jenže mezinárodně preferovaný lídr Petro Porošenko si nestojí v průzkumech dobře. Znamená to, že Majdan byl neúspěšný, nebo o čem to svědčí?
Majdan byl jednou z mnoha implantovaných „barevných“ revolucí, které měly za úkol destruovat zemi a vytvořit podmínky pro vyhrocování globální situace. V tomto smyslu byl velmi úspěšný pro ty, kteří ho zorganizovali. Ukrajinci na něj doplatili podobně jako jiné země – Iráčané, Libyjci, Syřané… Porošenko je obyčejná nastrčená figurka, o jehož charakteru ovšem svědčí to, že je schopen rozpoutat globální válku, a to jen proto, aby nenesl zodpovědnost za důsledky svého vládnutí. Moc mu to nepomůže a nedopadne dobře. Ukrajinu čeká ještě dlouhá cesta. Mimo jiné – větší váha středounijního prostoru v EU by výrazně napomohl problém Ukrajiny řešit. Vždyť je to významný soused našich sousedů, v určitém smyslu i náš soused.
Americký prezident Donald Trump byl letos několikrát nařčen z toho, že je hloupý a neschopný prezident. V čem uspěl a v čem selhal, v politice vůči NATO, EU, Rusku, Číně, KLDR...?
92 % mediálního mainstreamu v USA pracuje proti němu. Podobně jako u nás proti Zemanovi. To není náhodné. Americký Deep State nejenže existuje a je hlavním nepřítelem demokraticky zvolené administrativy, ale působí i globálně. Ve Spojených státech probíhá hybridní občanská válka, která se přenáší i do dalších zemích. Jádro současné globální moci, které je historicky nejperverznější formou Deep State, degeneruje, ale o to je nebezpečnější. Ve válce s ním však Trump drží pozici, učí se za pochodu a postupně obnovuje nástroje normálního fungování státní administrativy. Z některých jeho kroků mám pocit, že si zásluhou své bývalé manželky přečetl Švejka a pochopil jeho poselství, což mu hodně pomáhá.
Jaké je vaše přání do nového roku pro všechny, kdo budou číst tento rozhovor?
Abychom ho přežili, tedy aby nebyla globální válka. Koncem minulého století by mě takové přání vůbec nenapadlo. Pro sebe bych si v kontextu tohoto rozhovoru přál, aby si ti, kteří ho budou číst, promysleli, co říkám. Nemusejí se mnou souhlasit, ale neměli by reagovat povrchně. Těm, kteří vytrvali dočíst tento rozhovor až sem, bych chtěl poděkovat a současně popřát dostatečnou dávku oprávněného optimismu, který je nezbytnou podmínkou toho, abychom se byli schopni v současné složité době orientovat a vytěžit maximum ze zkušeností, které získáváme.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Daniela Černá
