V Evropské unii jsme již třináct let. Jak vnímáte častou kritiku na adresu Evropské komise, že jde o nikým nevolený orgán, a přitom by chtěla všem pořád něco nařizovat?

Na takovou kritiku říkám, že jsou to řeči lidí, kteří v lepším případě nevědí, co je to Evropská unie (EU) a jak funguje. Neboť EU, potažmo Evropská komise, funguje na základě zákona a dohod mezi členskými státy. Tato pravidla jsme sami schvalovali. Ta základní se souhlasem přijali i občané, když jsme do EU vstupovali na základě referenda. Můžeme mít ovšem představu o lepších pravidlech a lepší komisi, asi tak jako o lepších zákonech pro instituce doma, ale jak v EU, tak doma, lze věci měnit jen demokraticky na základě voleb a dohod, nikoli pomluvou a klamem.

V horším případě ale takové řeči vedou lidé, kteří nás chtějí postavit proti EU, dokonce z EU nechat vystoupit, abychom pak ovšem zůstali sami na holičkách ve střední Evropě. Tomu říkají suverenita a národní zájem, přitom je to bezmoc a slabota. Nyní je jasné, že se EU změní a pravidla Evropské komise také. Co s takovými řečmi? Dávám přednost západní Evropě s její demokratickou tradicí před neliberálními demokraciemi střední Evropy. Taková střední Evropa je pro nás bezpečnostní hrozbou. To věděli už Palacký a Masaryk a my bychom na to neměli zapomínat.

Měla by se Česká republika, když už je jednou v EU, podvolit povinným kvótám na přerozdělování uprchlíků a přijmout těch 2 691 migrantů, o které zatím jde?

Předně, sami jsme se zavázali přijmout tisíc migrantů. Když teď říkáme, že nepřijmeme více než těch pověstných dvanáct, porušujeme vlastní sliby a děláme jakoby nic, že jsme muzikanti. Jenomže muzikanti by měli hrát podle společných not, ztráta paměti se neomlouvá, z toho se linou jen falešné tóny. Pokud chceme mít výhody ze společné hry, tak se musíme podílet na nákladech. Nikdo není zvědavý na falešné muzikanty, kteří kazí hru. Dva tisíce sedm set migrantů je směšné číslo vzhledem k počtu cizinců, které běžně přijímáme.