Pane prezidente, jste neodmyslitelně spojen s celou polistopadovou érou. Jak zpětně vidíte svou roli během těchto tří dekád vývoje?
Miroslav Korecký z MF Dnes jednou publikoval článek, ve kterém napsal, že po mužích Listopadu přicházejí muži před Listopadem. Souviselo to s prezidentskými volbami a je to pravda.
Moje role v posledních dekádách v první řadě spočívala v tom, aby se v české politické struktuře obnovila demokratická levice, protože sám pojem levice byl zkompromitován komunismem. To se podařilo a sociální demokracie během pěti let vzrostla ze sedmi na 32 procent a vstoupila do Strakovy akademie hlavním vchodem.
Druhým faktorem, který přetrval i do prezidentské funkce, bylo hájit české národní zájmy. Dnes se o národních zájmech hodně mluví, ale jsou to samé fráze. Podle mého mínění hlavním národním zájmem České republiky je ekonomická diplomacie a to z důvodu, že 80 procent našeho HDP je tvořeno exportem. Bez exportu, úspěšného exportu nebude ekonomická výkonnost a neporoste tedy ani životní úroveň. Toto jsem se snažil prosazovat celou dobu až do poslední chvíle.
Vzpomenul jste českou levicovou scénu. Tradiční levicové strany ČSSD a KSČM jsou po mnoha letech prakticky v zapomnění. Mají budoucnost?
Mám politickou zkušenost, která trvá 33 let. Na základě této zkušenosti mohu říci, že úspěch nebo neúspěch každé politické strany je spojen především s osobností jejího předsedy. Maximálně ještě místopředsedy, ale předseda je daleko nejdůležitější. Jestliže tedy ať už sociální demokracie nebo komunisté nemají schopné předsedy, pak jsou odsouzeny, byť k dočasnému, zapomnění. V případě komunistů patrně k trvalému zapomnění.
Co říkáte na iniciativu Jiřího Paroubka a jeho spolek Nespokojení, který by patrně rád sjednotil levici? Budete tam nějak činný?
Jiří Paroubek nebyl špatný předseda sociální demokracie, protože byl docela dobrý manažer. Všechno je relativní, takže ve srovnání se Špidlou, Grossem nebo Sobotkou byl výrazně lepší, ale nestačilo to. Má za sebou celou řadu politických proher a nevěřím, že jeho osobnost je dostatečně silná, aby hnutí Nespokojení pozdvihla na nějakou relevantní úroveň.
Fotogalerie: - Poslední Zemanova cesta
Spolupráci tedy vylučujete?
V každém případě budu tak trochu solitér, dá-li se to tak nazvat, a solitér se málokdy a nerad zařazuje do jakéhokoli stáda.
Po volbách v lednu 2018 jste řekl, že jde o vaše poslední politické vítězství, po kterém nebude následovat už žádná prohra. Není vám líto, že coby politik tělem a duší už budete jen pozorovatelem či komentátorem veřejného dění?
Neřekl bych dokonce ani, že budu komentátorem, protože jsem si teď do svého nového domu navezl spoustu nepřečtených knih a nejvíc se těším, že je konečně přečtu. Každý má právo na odpočinek, já odcházím v 78 letech a netýká se mě debata o prodloužení věku odchodu do důchodu a nemám představu, že bych měl politickou scénu komentovat. Samozřejmě že když se mě někdo zeptá na můj názor, tak mu ho řeknu, ale to ještě není komentář.
Budete tedy dojíždět do své budoucí kanceláře?
Budu tam jezdit jednou týdně, patrně ve středu, a bude to takové místo setkávání. Ti, kdo mě budou chtít vidět, budou mít tuto možnost. Původně jsem uvažoval dokonce o tom, že si kancelář zřídím v Lánech ve svém domě, ale moje žena měla drobné námitky, že můj dům by se stal jakýmsi průchozím hotelem.
Co cítíte nyní, v posledních dnech svého 10 let trvajícího působení v roli prezidenta republiky?
Provází mě určitý smutek a není to sweet sadness, sladký smutek, jak to bývá při odchodu do důchodu. Je to smutek z toho, že česká politika se v podstatě stává jakýmsi rejdištěm amatérů a stále víc a víc mizí profesionalita a odbornost. S tím už ale nic nenadělám.
A co s tím podle vás lze dělat?
Kdysi jsem navrhoval, aby lidé, kteří vstupují do politiky prošli nejdříve dráhou komunálního a poté regionálního politika. To se ostatně stávalo například ve Spojených státech nebo v Německu, kde budoucí prezidenti byli nejdřív guvernéři nebo předsedové spolkových vlád. Tohle neexistovalo ani u mě ani u Václava Klause, protože my jsme byli děti revoluce. Jenže revoluce byla už před 33 lety a dneska by politici měli být vyzrálí právě komunální a regionální zkušeností, která u drtivé většiny z nich není.
Je něco, co vám po těch deseti letech na Hradě bude chybět?
Povolili mně, abych navštěvoval lánskou oboru, kde je krásné místo zvané Prezidentská vyhlídka. Jezdili tam všichni prezidenti a je to takové údolí, nad kterým je kopec a na něm je lavička. Tam jsem vždycky sedával, a protože mám povolení jezdit do obory, tak se těším, že tam ještě několik let sedávat budu.
Během své politické kariéry jste se střetl s nespočtem odpůrců, kritiků, soupeřů a nespočet bitev jste vyhrál. Kdo nebo co pro vás byl nejtěžší soupeř?
Doplnil bych, že také jsem některé bitvy prohrál, konkrétně v roce 2003, kdy mě vedoucí představitelé sociální demokracie odmítli podpořit v prezidentské volbě. Člověk se ale někdy víc poučí z porážek než z vítězství.
Pokud jde o otázku, kdo byl nejtěžším soupeřem, zcela určitě to byl Václav Klaus. Právě proto, že jsme se vzájemně respektovali, dokázali jsme soupeřit férovým způsobem, to znamená argumenty. Nikdo nikoho nepodrazil, například když Klause zradili jeho spolustraníci, tak jsem se k nim také nepřidal.
Nelze se nezastavit u novinářů, z nichž většina vás nikdy neměla v lásce. Čím to je?
Studoval jsem některé novináře a dospěl jsem k názoru, který jsem vyjádřil známou formulací z posledního vánočního poselství, to jest závistivé a zakomplexované nuly. Samozřejmě jsou výjimky, například novináři jako je Kolář, citovaný Korecký, Petráček z Lidových novin a někteří další. Na druhé straně máme hloupého a nenávistného Honzejka z Hospodářských novin, máme podle mého názoru jenom hloupého Koukala z deníku Právo, máme podle mého názoru novinářskou domovnici Perknerovou z Deníku, a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Novináře proto většinou pokládám za závistivé hlupáky. Dodal bych ctižádostivé hlupáky, což je ta nejhorší kombinace,
Nemalé množství politiků má s novináři skvělé vztahy, a přesto jim to k pozitivním výsledkům stejně nepomůže, jak si to vysvětlujete?
Nechci ty zmíněné politiky podezírat z toho, že ty novináře platí, i když i to je možné. Spíš si myslím, že se politici novinářů bojí. Když se politik novináře bojí, tak není politik.
Kvitujete postup vlády Petra Fialy ve věci války na Ukrajině?Anketa
Mnozí novináři a političtí konkurenti často říkávali, že některé vaše politické tahy byly vedeny pomstou. Měli tito lidé pravdu, byť třeba jen v některých případech?
Nebyla to nikdy pravda, protože pomsta je něco jiného než pohrdání. Ano, některé moje tahy byly vedeny pohrdáním, ale to je něco jiného než pomsta. Když uvedu konkrétní příklad, kdy se říká, že jsem se pomstil sociální demokracii za ten rok 2003, no tak proboha sociální demokracie se pomstila sama. Neschopností svých vůdců, ať už to byl Špidla, Gross nebo Sobotka. Přece nemohu za neschopné předsedy sociální demokracie.
Zažil jste během svého prezidentského působení nějaká zklamání?
Ano, z Putina. Pokládal jsem ho za inteligentního člověka, ale inteligentní člověk neudělá takovou blbost, jako je agrese vůči Ukrajině.
Existuje něco, co vás mrzí nebo čeho litujete? Například v mezilidských vztazích.
Ano, už jsem to několikrát řekl, ale budu to rád opakovat. Jednou jsem při setkání se starými sociálními demokraty, kteří si stěžovali, že jejich členské legitimace nejsou dostatečně důstojné, řekl jsem jim, že až vyhrajeme, budeme členské legitimace sociální demokracie vázat v kůži členů ODS. Za tuto větu jsem se hluboce celoživotně styděl.
Jakkoli to nejspíš nebude ve vaší moci, jak byste si sám přál, aby si vás pamatovaly dějiny?
Jako pragmatického a technokratického člověka, který vždy hájil národní zájmy České republiky, zejména v ekonomické oblasti, a to v konfrontaci s vnějším nátlakem.
Ing. Miloš Zeman
- BPP
- První přímo zvolený prezident ČR
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
bříza
