Náš rozhovor má vyjít o půlnoci ze soboty na neděli. Co v tuto dobu obvykle děláte?
Před půlnocí si většinou čtu, nebo doháním resty s neodpovězenými e-maily.
Vy jste byl ve čtvrtek hostem pořadu Michaely Jílkové Máte slovo, kde se debatovalo o vojenské službě. Jaký máte z diskuse dojem?
Tohle prostředí už znám, takže vím, že při šesti diskutujících se dá problém pouze otevřít, ale zklamaný jsem nebyl.
Vy jste zastáncem povinné vojny. V pořadu Máte slovo jste uvedl: „Mladým mužům by velmi pomohlo, aby věděli, co je autorita, a aby si uvědomili, že jsou součástí tohoto národa.“ Myslíte si, že mladí muži nemají respekt k autoritám a necítí vlastenectví?
Jsem přesvědčený o tom, že i k vlastenectví člověk nedorůstá jen tak jako dřevo v lese, ale musí k němu být vychován. Svou roli hraje přístup v rodině, ve škole nebo v různých volnočasových kroužcích. Dnes mladí vyrůstají v narušených rodinách, ve škole se vlastenectví příliš nevěnují a velké procento mladých lidí žádné kroužky nebo spolky, kde by se setkali s něčím, co by jim pocit sounáležitosti se státem připomnělo, nenavštěvuje. Mládež sedí doma u počítače a jejich život je v tomto smyslu introvertní. V podstatě ani nemají možnost se k nějakému vlastenectví dostat.
V mnoha rodinách mají pouze jedno nebo dvě děti a z toho pak vyplývá, že se rodiče snaží svým potomkům vše ulehčovat, maximálně plní jejich přání a často vlastním dětem ustupují. Když děti vyrostou a je jim najednou 19 nebo 20 let, nemají povědomí o tom, že je v běžném životě například nutné hledat si práci, zabojovat o pozici v zaměstnání nebo respektovat cizí názor. Domnívají se, že svět patří pouze jim a že jejich názor je stěžejní, protože doposud vlastně byl. Celková situace nahrává tomu, že mnoho mladých lidí nemá žádnou úctu k autoritám, navíc si myslí, že nemusí v životě nikoho poslouchat. Vojna by je postavila do situace, kde se poslouchat musí. A to je také jeden z momentů, který může být pro získávání zkušeností přínosem, protože i v každodenním životě je někdy nutné se podřídit. Nejde tedy v uvozovkách jen o obranu vlasti, vojenská služba může být přínosem po stránce získaných dovedností důležitých pro život.
Psali jsme:
Dosavadní zákony umožňují doplňování armády až ve chvíli, kdy vláda vyhlásí takzvaný stav ohrožení státu. Od té doby by byli první odvedení občané k dispozici za 72 dnů a pak by ještě museli podstoupit výcvik. Chystaná novela umožní odvodové řízení ještě před vyhlášením stavu ohrožení. Čili jde pouze o urychlení, ale nejde o zavedení povinných odvodů do armády. Předpokládám, že novelu považujete za nedostatečné opatření…
Když v zákoně máme, že někoho můžeme povolat, musíme povolávat připravené lidi, protože na výcvik nebude čas. Zkuste si představit, že si dnes vzpomene Islámský stát, že nás chce napadnout. Dřív, než se budeme schopni bránit, budeme mít všichni uřezané hlavy. Mé názory ale s plánovanou novelou nesouvisí, protože mé stanovisko v této věci je diametrálně odlišné. Myslím si, že jediné, co našemu státu a národu pomůže nejen k lepší obraně, ale také k jinému postoji lidí k vlastenectví, je povinná vojenská služba. Slýchám názory, že ne všichni mohou vojenskou službu absolvovat, protože řadě lidí to znemožňuje náboženské přesvědčení nebo zdravotní problémy, ale takto stát fungovat nemůže. Pak bychom klidně mohli říct: „Kdo se necítí dobře, ať neplatí daně.“
Myslíte si, že by mohla mít myšlenka povinné vojenské služby širší podporu v Poslanecké sněmovně?
Jednou mít podporu bude. Stát jednou pochopí, že jinak není situace udržitelná. Nezájem lidí nejen o obranu státu, ale také o celkovou situaci ve státě se odráží v rodinách a v celé společnosti.
Byl jste vždy pro znovuobnovení povinné vojny, nebo vás k tomu přivedly až aktuální vyhrocené konflikty např. v Iráku, na Ukrajině či hrozba islamismu?
Nikdy jsem nesouhlasil se zrušením vojny. Myšlenku jejího obnovení jsem vyslovil poprvé asi před čtyřmi lety. Když jsem byl ministrem, přemýšlel jsem o tom, co tomuto státu škodí. Jedna z věcí je právě zrušení povinné vojny. Nechci, aby trvala dva roky. Jako optimální vidím maximálně čtyři, možná až šest měsíců a po několika letech navazující pravidelné cvičení. To, že bychom měli ve státě občany, kteří by absolvovali vojenskou službu, by mělo přínos i z hlediska využití záloh například při záchranných akcích či živelných katastrofách.
Jak vy vzpomínáte na vojenskou službu?
Nebyl jsem ani pionýr, ani svazák a byla na mě upřená pozornost kontrašpionáže. Myslím si, že služba byla příliš dlouhá, ale určitý přínos jsem přesto vnímal. Nevzpomínám na vojnu jako na příjemnou kratochvíli svého života, ale bral jsem ji jako povinnost, kterou jsme tehdy museli splnit.
Jiří Čunek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
