Jste spokojeni se způsobem, jakým Petr Pavel vykonává úřad prezidenta? (Ptáme se od 23.5.2023)Anketa
Nedávno jste se stal členem zahraničního výboru Evropského parlamentu, do konce vašeho mandátu ale zbývá pouhý rok. Co je na tu dobu pro vás hlavní prioritou?
Svými zkušenostmi chci přispět ke zlepšení vztahů převážně se zeměmi mimo EU. Za těch devět let jsem získal mnoho mezinárodních kontaktů, které mohou přispět k prohloubení spolupráce s těmito zeměmi. Osobně bych se chtěl zaměřit na země Střední Asie, kam spadá Kazachstán, Turkmenistán či Uzbekistán. EU vidí potenciál v tomto regionu, který byl dlouhou dobou pod ruským vlivem. Ten však i kvůli válce na Ukrajině slábne a některé země cítí možnost se ze spárů Ruska vymanit. Respektive se rozhlížejí, kdo by mohl být dalším významný partnerem, a EU parametry kvalitní a respektované spolupráce nabízí.
Tento výbor je v Evropském parlamentu považován za jeden z nejprestižnějších. Můžete prozradit něco více, kdo v něm zasedá, jaké věci se aktuálně řeší?
Máte pravdu, patří k těm nejprestižnějším. Zájem o křeslo ve výboru je opravdu velký. Za Českou republiku jsem jediným tzv. plnohodnotným členem (někteří čeští europoslanci jsou tzv. náhradníci). Zasedají v něm bývalí premiéři a ministři či zkušení diplomaté. Ze jmen zmíním třeba bývalého polského ministra obrany a ministra zahraničních věcí Radoslawa Sikorského, bývalého estonského ministra zahraničních věcí Urmase Paeta, bývalého předsedu vlády Bulharska Sergeje Staniševa či bývalého polského ministra zahraničních věcí Witolda J. Waszczykowského.
V nedávné době se řešila například Albánie a její pokroky v přístupových jednáních. Výbor ocenil dosavadní úsilí země v otázkách reforem, které jsou nutné pro vstup do EU. Albánie požádala o vstup v roce 2009 a v roce 2014 jí byl udělen status kandidátské země. Od té doby pracuje na integraci a implementaci evropských zákonů do svého systému. Z geopolitického hlediska je to významný partner pro EU.
Tento týden jsme měli na slyšení šéfa unijní diplomacie Josepa Borella, z jehož vystoupení jsem byl ale velmi zklamaný. Místy působil zmateně a na většinu otázek neodpověděl. Ani mou otázku nezodpověděl, čekal jsem od jeho vystoupení víc. Domnívám se, že na takto vysoký post už pan Borell ve svých 76 letech nestačí.
Ucházíte se o post předsedy parlamentní delegace pro země střední Asie. Jak se zájmy EU v tomto regionu změnily po začátku ukrajinské války?
Největší posun vidím u Kazachstánu, který se i podle posledních mediálních výstupů pomalu odstřihuje od Ruska. Jasně patrné je to z rozhovoru běloruského prezidenta Lukašenka s kazašským prezidentem Tokajevem, jenž odmítl nabídku zapojit se do Svazu Ruska a Běloruska. Slibu o dodání jaderných zbraní se prezident Kazachstánu vysmál.
Jak jsem zmínil výše, Evropská unie může nabídnout rovnocenné partnerství a vzájemnou spolupráci, což tyto země s Ruskem neměly. Ten vztah nebyl rovnocenný. Důkazem jsou nedávná slova ruského propagandisty a novináře Dmitrije Stěšina, že Moskva má historické právo na oblast severního Kazachstánu. V roce 2022 se postavil proti Kremlu i Uzbekistán, když Moskva požadovala, aby stát spolu s Kazachstánem a Ruskem vytvořil plynovou unii, kde by hlavní slovo měl pochopitelně Putin.
Určitý odklon některých zemí z toho regionu od Ruska ale zaznamenala i Čína, která si na oblast dlouhodobě myslí.
Psali jsme:
V souvislosti s některými představiteli států tohoto regionu mezi komentátory zaznívá hodnocení „parchant, ale je náš a potřebujeme ho“. To neplatí pouze pro tento region, ale také pro některé země arabského světa. Jak v těchto zemích porovnat ambice v hospodářské výměně a v politice lidských práv, abychom současně nebyli nařčeni z pokrytectví?
To je vždy těžké. Evropská unie zastává politiku, kde lidská práva hrají stěžejní roli. Chceme obchodovat se zeměmi, které to vnímají podobně. Ne vždy to však je možné. U určitých klíčových komodit EU nic jiného nezbývá, než přimhouřit oči. To však neznamená, že bychom měli z našich hodnot slevit. To vůbec ne. Evropa je nejbohatší kontinent a většina zemí světa s námi chce obchodovat a udržovat vztahy. Pokud chtějí tyto vztahy prohlubovat, musí ukázat i pokroky v těchto oblastech. Posuny k lepšímu se dějí, byť jsou nepatrné. EU je bohatá nevěsta, na jejíž svatbě chce být každý.
S řadou těchto zemí nás konkrétně pojí společná minulost v sovětské sféře vlivu. Znamená to, že jim rozumíme lépe než západní politici, kterým tato sdílená zkušenost chybí?
Rozhodně! Evropská komise to vnímá stejně. Země jako Polsko, Česko, Slovensko či pobaltské státy varovaly před ruskou rozpínavostí řadu let. Chápu, že to třeba Portugalce či Španěly netrápilo, ale my jsme tu přímou zkušenost měli. Víme, čeho jsou Rusové schopni. Moskva si zavázala Evropu levným plynem a myslela si, že nás má v hrsti, což se ukázalo jako velkým omyl Kremlu. Během roku jsme se závislosti zbavili a teď Rusko nemá žádnou páku. Ten vztah je v současnosti nenávratně poškozen.
Změnilo se po loňském únoru, kdy se středoevropské země staly lídrem ukrajinské agendy, v EU něco v tom smyslu, že nám je v otázkách týkajících se regionu, ke kterému jsme též patřili, více nasloucháno?
Dříve hrála prim západní Evropa, nyní už to naplatí. Česku a obecně východním zemím EU je víc nasloucháno i díky neuvěřitelné pomoci ukrajinským uprchlíkům. Vpád ruských vojsk na Ukrajinu zahýbal stojatými vodami ve vztahu k Rusku. Názory států východní Evropy jsou nyní velmi důležité.
Tomáš Zdechovský
Blízko tomuto regionu je i Turecko, kde minulý víkend prezident Erdogan obhájil volební vítězství. Co to znamená pro EU?
Pokud někdo sleduje situaci v Turecku delší dobu, nemohl být z výsledku voleb překvapen. Erdogan má tak silnou pozici ve všech směrech, že porazit ho by byl zázrak. Ani rekordní inflace a zdražování, ani obrovská tragédie pádů domů, při které zemřelo přes 50 tisíc lidí, neotřásla jeho pozicí. Vztah s EU je zakonzervovaný. Turecko je strategicky důležitý partner, ale stále častěji se vzdaluje EU. Vstup země do Unie je dnes nemyslitelný. V následujících letech se proto nic nezmění.
Jedním z hlavních témat, jež se mezi Bruselem a Ankarou řeší, je migrační politika. Hrozí nějaký dramatičtější vývoj ve smyslu koordinované migrační vlny, jaké jsme byli v menší míře svědky v minulých letech?
Turecko je bránou do Evropy. Důležité jsou stávající dohody s EU, na základě kterých zadržuje migranty na svém území. Ankara ale využívá každé příležitosti, aby tlačila na EU v otázce zvýšení financí na migranty, jinak je nechá projít. Evropská komise musí být aktivnější a ukázat, že se vydírat nenecháme. Musíme tlačit na Turecko také v otázce zpětného přebírání neoprávněně pobývajících osob. Nemyslím si, však že nyní hrozí výrazné zhoršení vztahů a přílivu migrantů z této země do EU.
Debata europoslance Zdechovského o migraci
Druhou migrační vlnu jsme v minulosti zažívali z Afriky. Chová se podle vás EU k zemím tohoto kontinentu vhodně, aby bylo možné udržovat partnerství a společně řešit podobné krizové situace?
Evropská unie se chová někdy až příliš velkoryse, investuje do těchto zemích, aby jejich občané neodcházeli do Evropy. Je důležité tyto vztahy nadále prohlubovat, země jako Maroko či Egypt jsou také branou do Evropy. Vidíme to na číslech.
Za minulý rok přišlo do EU nelegálně přes 330 tisíc migrantů. Jde o rekordní čísla od roku 2015-16, kdy se uskutečnila velká migrační vlna do Evropy. V EU je velkým tématem nový migrační a azylový pakt, na kterém usilovně pracuje švédské předsednictví. Najít shodu je velmi složité, ale kdo jiný než Švédové, kteří mají s migrací bohatou zkušenost, by to měli zvládnout. Jejich přístup k migraci se za poslední roky velmi změnil.
Obecně platí otázka, že migraci musíme řešit v zemích, odkud lidé odcházejí. Důležité je rozlišovat mezi uprchlíkem z válkou zasažené země – a ekonomickým migrantem. Těm musíme zabránit, současná evropská migrační politika nefunguje. Nedaří se navracet lidi ze třetích zemí, kteří na pobyt v EU nemají místo, vázne to jednoduše na více frontách a EU je zranitelná. Nedávný mimořádný summit lídrů jasně dokládá, že je to ožehavé téma, na které je nutné se soustředit.
Zásadní otázkou zahraniční politiky EU je také agenda jejího rozšiřování. Jakým směrem a jakým tempem by se mělo ubírat. Hodně se v tomto směru hovoří o Ukrajině, ale kde najít rovnováhu mezi politickou vůlí patřit na Západ a množstvím problémů a „svérázů“ (mírně řečeno), které by se tak tak dostaly na půdu Unie?
Evropská unie je prestižním klubem, do něhož chcete patřit. Členům zaručuje prosperitu a bezpečnost. To je fakt. Ve Velké Británii to teď silně pociťují. Vystoupením došlo v zemi k mnoha problémům, které se nedaří vyřešit. Je na každé zemi, jestli chce vstoupit do EU. Plynou z toho závazky, o kterých ví dopředu.
Spory na Balkáně se nám v posledních dnech připomněly událostmi v Kosovu. Je zřejmé, že spory založené na staleté historii potýkání budou nějakým způsobem přežívat stále. Co to znamená pro Evropskou unii, za jakých podmínek si má tyto sousedy s nevyřízenými účty vzít společně do baráku?
EU je velmi obezřetná, ví, že jde o nesmírně složitou otázku. Svou diplomacií se však snaží přispět ke smysluplné dohodě, která by vydržela. V tuto chvíli je ale velmi těžké odpovědět na tuto otázku.
A když už jsme u této části Evropy. Blíží se maďarské předsednictví, přičemž Budapešť stále hraje v EU roli problémového člena. Psalo se o tom, že někteří europoslanci chtějí maďarskému předsednictví odepřít koordinaci. Jak by se k němu měla EU postavit podle vás?
Myslím si, že pokud vezmeme Maďarsku předsednictví, vytvoříme nebezpečný precedens. Porušíme tím právo. Z mého pohledu je to špatně.
Psali jsme:
autor: Jakub Vosáhlo
AjkaBajka
