Ve které zemi byste nejraději žili?Anketa
Co je v pozadí bouřlivého dění na devizových trzích v posledních dnech?
S nadsázkou lze říci, že za všechno může Saúdská Arábie. Ta zřejmě s tichou podporou Spojených států uplatňuje dumpingovou politiku v oblasti svých vývozních dodávek ropy. Není to jediný faktor, který stojí za strmým poklesem cen strategické suroviny v posledním více než půlroce, ale je to jistě faktor zásadní. Levná ropa tak momentálně zřejmě slouží jako geostrategická zbraň, jak někteří – například finančník George Soros – navrhovali už v první polovině roku 2014, když se vyostřil rusko-ukrajinský konflikt. Levná ropa totiž tíživě dopadá nejen na Rusko, ale také na Asadův režim v Sýrii, na Írán, s nímž Saúdská Arábie soupeří o pozici hegemona Blízkého východu, a též na Islámský stát.
Dobře, jak to souvisí s devizovým trhem v Evropě?
Nízké ceny ropy jsou zcela zásadním deflačním tlakem současnosti. Stahují obecnou cenovou hladinu dolů, v eurozóně i v České republice, a to primárně skrze levnější pohonné hmoty a průmyslové vstupy. Centrální bankéři se obávají, že se tento pokles promítne do očekávání firem a domácností a že utlumí poptávku a v krajním případě přivodí i takzvanou deflační spirálu. Při ní musí firmy z důvodu poklesu cen, které inkasují za zboží, osekávat své náklady, tedy kromě jiného také celkem masově propouštět. Aby deflační spirále zabránili, činí kroky, které ústí v oslabování měn.
Jaké třeba?
Teď 22. ledna Evropská centrální banka pravděpodobně začne odkupovat dluh členských zemí eurozóny. Za nově tištěná eura. To pochopitelně vede a ještě dále povede ke znehodnocení jednotné evropské měny.
Psali jsme:
Koruna tedy oslabuje ve vleku eura?
Částečně. Obě měny znehodnocují vůči dolaru. Koruna ale oslabovala i proti euru samotnému. A to z důvodu spekulace, že Česká národní banka v rámci svého vlastního boje s deflačními tlaky podruhé v poměrně krátké době intervenuje za oslabení koruny. Devizoví hráči se pod tíhou této spekulace snažili centrální banku předběhnout a svými spekulacemi na pokles koruny ji poměrně výrazně znehodnotili právě i vůči euru.
Lze najít souvislost mezi oslabením koruny v listopadu 2013 – během té tolik kritizované intervence – a nynějším znehodnocováním české měny?
Do jisté míry ano. Aktuální oslabení koruny lze spojovat s intervencí, neboť devizoví hráči a investoři jsou od té doby citlivější – uvažují v tom smyslu, že když už Česká národní banka intervenovala jednou, může o to snáze intervenovat i podruhé. Možná také, že jsme už druhou intervenci prožili, aniž jsme si toho pořádně všimli. Mohl jí dost dobře být rozhovor Vladimíra Tomšíka pro Hospodářské noviny ze 7. ledna, na který devizoví investoři prudce reagovali oslabením koruny. Centrální bankéři se mohli rozhodnout „intervenovat“ právě tak, že možnost intervence připustí – jako to udělal radní Tomšík. Aniž by pak museli fakticky intervenovat, tedy nakupovat devizy za koruny. Šlo by tak vlastně o psychologickou hru.
Nicméně je pravda, že v posledních dnech koruna už zase posiluje, do značné míry na základě výroků představitelů ČNB, že o intervenčním oslabení měny v tuto chvíli neuvažují. Takže možná, že i oni byli poněkud zaskočeni oslabením koruny a že tedy nešlo o úmysl. Na druhou stranu, zkušenost se „švýcarským šokem“ ukazuje, jak ošemetné může být vkládat důvěru ve slova centrálních bankéřů.
Psali jsme:
Co se vlastně ve Švýcarsku stalo?
Švýcarská centrální banka zjevně předpokládá, že Evropská centrální banka opravdu svůj úmysl realizovat odkup dluhu v eurozóně oznámí a že v reakci na něj euro dále oslabí. Pozice švýcarského franku jako stále poměrně solidní měny (takzvaného „bezpečného útočiště“) se tím – tváří v tvář znehodnocení eura – dále zvýrazní. Pro švýcarskou centrální banku by pak již mohlo být neudržitelně nákladné dostávat svému závazku a švýcarskou měnu v rámci svého intervenčního režimu průběžně oslabovat tak, aby se stále držela minimálně na úrovni 1,20 franku za euro, jak stanovila v roce 2011. Právě proto se rozhodla svůj režim překvapivě ukončit, čímž trhy zaskočila. Švýcaři prostě shledali, že miliardové objemy, které dosud vydali na udržení kursu franku na slabší úrovni, by bylo třeba kvůli očekávání spuštění odkupu dluhopisů eurozóny dále zásadně navýšit. A prostě to vzdali.
Kdo je ze zásahu švýcarské centrální banky nejvíce v šoku?
Vlastně celý finanční svět. Svým způsobem. Tíživě ten zásah dopadá třeba na švýcarské exportéry nebo na mnohé Maďary a Poláky. Ti si v letech před finanční krizí poměrně frekventovaně brali hypotéky denominované právě ve švýcarských francích. Tehdy je lákaly nízké úroky takovýchto hypoték. Dnes ale musí čelit kvůli zhodnocení franku a propadu zlotého i forintu mnohem nákladnějším splátkám svých úvěrů na bydlení. Je to vlastně poněkud paradoxní: lze totiž říci i to, že dumpingová politika Saúdské Arábie, motivovaná jejím soupeřením s Íránem, zprostředkovaně zdražuje mnohým Polákům a Maďarům hypotéky, takže nakonec třeba ani nedosáhnou na vysněné bydlení. Většinu z nich z toho jistě nenapadne vinit právě Rijád.
Psali jsme:
autor: Lukáš Petřík
