V posledních měsících roku 2018 čelil premiér Andrej Babiš řadě problémů, objevila se například reportáž týkající se jeho syna také trestně stíhaného v kauze dotačního podvodu na farmu Čapí hnízdo. Mnozí lidé kritizovali, že se premiér snaží oddálit vyšetřování dotačního podvodu, proběhly masové demonstrace na protest proti jeho chování. Navzdory tomu se hnutí ANO v průzkumech veřejného mínění zvedly volební preference, protože někteří lidé uvěřili, že šlo o účelovou kampaň. Překvapuje vás to, že téměř třetina českých občanů Andreji Babišovi stále věří? Nebo je premiér skutečně „obětí médií a zkorumpovaných politiků“?
Babišova politika se mi nelíbí a vůči jeho osobě mám rovněž výhrady. Nicméně jaké jsou alternativy? Nepříliš přitažlivé. ODS, která zklamala již tolikrát? Bezbarvá univerzální politická výplň známá jako lidovci? Piráti, svazáci nové doby? TOP 09, která je jako poslušný pejsek oddaná všemu, co zazní z Bruselu? Děkuji, tady si nevyberu. Nejsem schopný si vybrat jakoukoli stranu, která je v současnosti ve Sněmovně. Ale mnozí jiní skončí u ANO.
Zlevněné jízdné pro důchodce a studenty, zvýšení důchodů, minimální mzdy, obědy zdarma pro školní děti. To vše prosazuje vláda Andreje Babiše. Rozhazuje a korumpuje voliče, nebo zjednává sociální spravedlnost? Jak hodnotíte Babišovu vládu?
Hodnotím to jednoznačně jako sociální korupci. Vždyť Česko je jedna z nejvíce rovnostářských ekonomik, větší příjmová rovnost je snad už jenom v Dánsku. Ano, jsou u nás sociálně slabší skupiny, ale neslyšel jsem, že by někdo neměl na jídlo. Problémem je spíše nadváha.
Ale zpět k Babišově vládě. Ačkoli ČSSD v ní tvoří menšinu, tato vláda je jednoznačně levicová, až socialistická. Pomáhá velkým korporacím, dotuje je a dává jim investiční pobídky bez hlubších ekonomických důvodů. Na druhé straně se chová macešsky k drobným podnikatelům, kteří by měli tvořit zdravý základ ekonomiky podobně, jak je tomu v Německu. Pokud někoho zajímá, proč české mzdy jsou stále asi na 40 procentech německé úrovně, je to právě proto: Německo má silný domácí kapitál, střední stav zvaný „Mittelstand“. V Česku jsou menší a střední podnikatelé slabí a navíc z velké části závislí na velkých podnicích jako jejich subdodavatelé. To je důvod, proč na tom ekonomicky nejsme jako Německo, nebo dokonce Dánsko.
ODS, TOP 09, Piráti, STAN či KDU-ČSL jsou v opozici vůči vládě Andreje Babiše. Bojují tak mnohdy o stejného voliče, který Babiše nemá rád a hledá stranu, která ho dokáže porazit. Má některá takovou šanci, nebo se budou muset spojit do nějakého volebního bloku a la Občanské fórum, protože současný volební zákon znevýhodňuje malé strany?
Nemohu mluvit za všechny voliče. Mě ale představa takového volebního bloku jednoznačně odpuzuje. Dejme tomu, že jakožto pravicový volič bych byl ochoten odpustit ODS její staré hříchy. Když ale vidím předsedu ODS stát na stejném pódiu vedle některých politiků, kteří pro mě jsou nepřijatelní za všech okolností, rozmyslím si to.
Kromě toho, doba Občanského fóra dávno pominula. V roce 1990 bylo téměř 90 procent lidí proti komunistům, měli jsme téměř všichni jednoho společného nepřítele. V současnosti je politické spektrum mnohem více rozrůzněno. Odpor proti Babišovi zkrátka není totéž, co onehdy odpor proti Jakešovi.
Fotogalerie: - Babiš v Itálii řešil migraci
Pokud bychom skutečně chtěli vyřešit problém trvalého marasmu české politiky, museli bychom změnit volební systém. Jednomandátové volební obvody, kde jediný vítěz postupuje do Poslanecké sněmovny, se ukázaly být historicky nejstabilnějším uspořádáním. Poměrný volební systém vede ke korupci, nezodpovědnosti, nestabilitě, zkrátka ke všemu, co dobře známe.
Žijí si Češi nad poměry? Doporučujete jim v nadcházejícím roce spíše šetřit, nebo odpovědně investovat? Třeba do vlastního bytu, nebo si raději hledat lepší práci? Jaký ekonomický rok 2019 nás čeká?
Nemyslím si, že Češi žijí obecně nad poměry. Jsou lidé, kteří se zadlužují nezodpovědně, ale takoví jsou všude a v některých zemích je to mnohem horší. Je ovšem pravda, že máme výjimečně přísný, až krutý systém exekucí. Exekutor má pravomoci veřejného činitele, ale odměňuje se jako podnikatel – to je systém, který ve vyspělých zemích fungoval naposledy za feudalismu. Člověk se může dostat do existenčních potíží kvůli zapomenuté složence nebo podobné banalitě. To je špatně.
Pokud jde o investice, je to můj obor, takže v tomto směru musím být automaticky pro. Ale co nás může čekat v roce 2019? Rád bych se mýlil, ale různé ukazatele již dnes upozorňují na zpomalení hospodářského růstu. Ekonomika je přehřátá, ať už hovoříme o Česku, velkých zemích EU nebo o USA. Americká míra nezaměstnanosti je nejnižší od roku 1969, což je sice hezké, ale nemůže to trvat dlouho.
V Evropě vidím jako možný zdroj problémů bankovnictví. Evropa se nikdy úplně nedostala z finanční krize roku 2008. Podívejte se, co například letos dělají akcie Deutsche Bank, jak vypadají italské banky a jak je francouzská ekonomika stále více závislá na růstu bankovních úvěrů. Z dluhů se stala droga, na které jsou evropské ekonomiky závislé. Nemůže to trvat věčně a těžko si umím představit, že to skončí dobře – ale ne, datum budoucí finanční krize po mně nechtějte vědět.
Aspoň jedna dobrá zpráva: Americe se zřejmě podařilo svoji závislost na dluhu stabilizovat. Příští finanční krize patrně začne někde jinde.
V nedávné době zde vznikla politická strana, která chce Česko pozvednout díky technologickým inovacím. Jde o iluzi, nebo o svého druhu reálnou možnost?
Je to iluze, což je zřejmé již z termínu „systém pobídek“. Žádná ekonomika se nezmodernizovala tímto způsobem. Anglická průmyslová revoluce nezačala díky systému pobídek. Telegraf, telefon, žárovka, automobil, rádio, nic z toho nevzniklo díky systému pobídek. Předválečné Československo bylo hospodářsky silné díky různým faktorům, jen ne díky pobídkám. Ani poválečná západní Evropa se nepozvedla z trosek díky pobídkám, ale díky svobodnému obchodu. A doposud největší hospodářská velmoc, Spojené státy americké, nezbohatla díky nějakým „dlouhodobým strategiím hospodářského a technického rozvoje“, ale prostě proto, že se tam dobře podnikalo.
Stát nemá možnost tvořit hospodářský růst a technický pokrok. Má jen možnost překážet, anebo nepřekážet. Kdykoli si vybere druhou možnost, následuje prosperita. To v programu nové strany nevidím. Nechci upírat zakladatelům nové strany dobré úmysly, ale moc šancí jim nedávám.
Nicméně je pravda, že moderní technologie jsou jediná naděje, ke které můžeme vzhlížet. Nerostného bohatství máme málo, finančním centrem Evropy se díky tradičnímu ignorantství českých ministrů financí také nestaneme – co nám zbývá než technologie? Měli bychom vytvořit ideální prostředí pro technologické firmy, od startupů až po velké korporace.
Fotogalerie: - Evropa ve varu
Tím nemyslím dotace nebo pobídky, ale všeobecně přátelské podnikatelské prostředí kombinované s technicky orientovaným školstvím. Pokud už nutně musíme něco dotovat, pak mnohem raději vědeckotechnické kroužky a vzdělávací tábory pro nadané žáky a studenty než nesmyslné neziskovky a pavědecké studijní obory bádající nad tím, kolik člověk může mít pohlaví.
Každá koruna utracená na takové nesmysly je koruna dvojnásobně ztracená. Za prvé, tyto peníze mohly jít na něco užitečného. Za druhé, nešťastný mladý člověk, který má za sebou něco jako gender studies nebo jiný podobný studijní obor pro lidi s dvojciferným IQ, má zničený život. Už nikdy nebude zaměstnatelný v normální práci. Za normálních okolností by mohl dělat něco užitečného, třeba dělat zedníka, instalatéra, kadeřnici, kuchařku nebo šoféra, ale s titulem – byť bezcenným – již zbývá jen kariéra ve veřejném nebo neziskovém sektoru. V konečném důsledku na tom tratí všichni.
Jak se vlastně má naše země postavit k věcem, jako je umělá inteligence, nahrazování lidských pracovníků roboty? Jde o nevyhnutelný proces, nebo o mýtus? Ať tak, nebo tak, jak našim lidem zajistit práci?
Nebojme se umělé inteligence. Za prvé, má své limity, které jsou za současného stavu technologií těžko překonatelné. Současný počítač je vlastně Turingův stroj realizovaný pomocí technologie křemíkových čipů. Tato technologie je sice obdivuhodná, ale postupně se blíží ke svým hranicím. Fyzikálně je pravděpodobně nemožné sestrojit touto technologií počítač s lidskou inteligencí. Žádnou lepší technologii zatím nemáme a asi dlouho mít nebudeme.
Ale již během minulých dvou staletí jsme byli svědky masivních změn na trhu práce. Zásadně ubylo pracovníků v zemědělství, díky nástupu mechanizace, umělých hnojiv, herbicidů a pesticidů. Dříve zemědělství zaměstnávalo nadpoloviční většinu všech pracovních sil – nyní jen pár procent. Ubylo i dělníků v tradičních továrnách s halami a komíny. Ubylo havířů, protože moderní těžba uhlí potřebuje podstatně méně pracovních sil, navíc uhlí bylo z velké části nahrazeno zemním plynem. Zmizelo povolání písařky na stroji. Kdysi existovala profese budiče – člověka, který ráno klepal na okna svých zákazníků, kteří si nemohli dovolit budík. Bezohledná mechanizace zlevnila budíky a budiči přišli o práci.
A přesto všechno nemáme desítky procent nezaměstnaných, jen jednotky. Proč? Některé profese mizí, jiné vznikají. Kolik lidí se dnes úspěšně živí třeba v informačních technologiích! S technickým pokrokem budou přibývat i nové profese, o kterých zatím dnes nemáme tušení.
Ale i kdyby nových pracovních míst bylo málo a jen pro mimořádně nadané jedince, stále platí, že Evropa má notorický nedostatek řemeslníků. Zkuste najít dobrého truhláře, elektrikáře, zedníka, instalatéra! V Londýně za hodinové čistění odtoku kuchyňského dřezu zaplatíte ekvivalent deseti tisíc korun. Řemeslníci, kteří opravují okna a instalují nová, si rovněž přijdou na své a je jich nedostatek. A pokud je řeč o méně fyzicky namáhavých řemeslech, dobře jsou placeni i hodináři, kteří umějí opravovat nebo dokonce vyrábět klasické mechanické hodinky: ne každý má totiž rád na zápěstí elektronické věci, které blikají, pípají a dokonce vás špehují.
Fotogalerie: - Betlémské světlo lidem
Ne, masové nezaměstnanosti v důsledku robotizace se nebojím.
Zvyšují se mzdy, ruší se karenční doba, ale odbory podporované sociálními demokraty a komunisty žádají další a další výhody pro zaměstnance, uzákonění pěti týdnů dovolené, zkrácení pracovní doby. Jsou české firmy schopny všechny tyto změny zaplatit, když jsou na druhou stranu ždímány státem rostoucí byrokracií, neustálými kontrolami, EET a někdy i šikanou finančních úřadů, jak se ukázalo v případě nezákonných zajišťovacích příkazů?
Chápu snahu odborů vydobýt lepší podmínky pro své členy, ale měly by si být vědomy, že existuje určitá hranice. Montéry na lince lze nahradit roboty, pokladní samoobslužnými pokladnami a tak dále. Velká část profesí, které jsou silně odborově organizované, je náchylná k riziku rychlé automatizace.
Co považujete za nejvýznamnější událost, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu, v politice končícího roku? A co podle vás může nastat v roce 2019? Na co bychom se měli připravit?
Vraťme se přece jen k Česku. Ukázalo se, že navzdory Babišovým chybám – kterých není málo – stále neexistuje věrohodná politická síla, která by jej byla schopna vyhodit ze sedla. Rád bych nějakou viděl, ale nevidím.
A události roku 2019? Nejsem prorok, ale ochlazení ekonomiky vypadá docela pravděpodobně. Svět je přehřátý. Americká ekonomika jela nad svým potenciálem již dost dlouhou dobu. Čínská ekonomika je „vykrmená steroidy“ v podobě gigantických dluhů. EU na tom není lépe, bez podpůrných prostředků v podobě programu kvantitativního uvolňování, který provozuje Evropská centrální banka, by se její ekonomika zasekla. ECB ovšem právě v prosinci 2018 hodlá s podpůrným programem skončit. Jak se bude vyvíjet ekonomika EU, je otázka. Slovo „krize“ je možná přehnané, ale přinejmenším zažijeme citelné zpomalení růstu.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Libuše Frantová
