Dle ekonomických ukazatelů se životní úroveň českých občanů za Fialovy vlády propadla. Její členové ale argumentují, že propad nebyl tak výrazný a stále se máme dobře. Co na to říci?

Ekonomická úroveň Čechů klesá a tento trend je třeba zastavit. V roce 1989 jsme doufali v brzké srovnání naší životní úrovně s Německem a dalšími západoevropskými státy. Byl to blud. Stali jsme se druhořadým státem. Když Petr Fiala dnes prohlašuje, že výše našich mezd se brzy srovná s německými, je to lež, kterou se snaží zamaskovat závažnost situace. Realitou jsou nízké mzdy, drahé energie, vysoká inflace, nedostupné bydlení, nedostupné zdravotnictví, předražené a nekvalitní potraviny. Běžný člověk se za svoji mzdu jen stěží uživí. Mnozí musí mít dvě práce, nebo hodně šetřit. Pokud to podle Fialy znamená, že se máme stále dobře, je to názor privilegované menšiny. Možná když naši životní úroveň srovnáme s lidmi na Ukrajině nebo na Blízkém východě, mohlo by to platit. Ale není to právě Fiala, který říká, že patříme na Západ? Ve srovnání se západní Evropou je naše životní úroveň, a s ní spojená reálná výše mezd, stále tristní.

V energetice se za minulé roky proměnilo paradigma, mluví se o její „bezpečnosti“ či „udržitelnosti“ a do rozhodování vstupují i jiné než ekonomické argumenty. Pořád se ale jedná primárně o zdroj, na kterém stojí náš život, ať práce, nebo bydlení a jeho cena. Má vůbec vláda právo žádat po občanovi, aby z politických důvodů akceptoval toto zdražení?

Bezpečná a udržitelná bude naše energetika tehdy, když ji bude provozovat a regulovat Česká republika pro české občany. A tak to dnes není. Posloucháme pokyny z Bruselu o tom, co kdy a komu můžeme prodávat a upřednostňujeme zájmy firem před zájmy běžných Čechů. Ve chvíli, kdy se zbavíme těchto dvou omezení, zjistí se, že elektrické energie máme dost, je levná, dostupná a zabezpečuje potřeby našeho státu.